24. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Srdce Jiřího Davida na Pražském hradě
24. 10. 2005

Štvanice

Dohnala bulvární média vojáka k pokusu o sebevraždu?

Ten příběh znáte téměř všichni. Znásilnění vojáků Hradní stráže jejich psychologem rozhořčovalo na jaře 2002 mnohé občany. Bordelové srdce nad Pražským hradem dokreslovalo tehdy příběh a dodávalo mu pikantně politickou pointu. Zimmer frei... Tehdy policie zatkla Miloše Topolovského a na tři měsíce ho posadila do vazby pro podezření z orálního znásilnění vojáků Hradní stráže. "Přišili" mu toho víc. Státní zástupce vinil Topolovského ze tří znásilnění vojáků základní služby a dvou pokusů o ně, z porušování práv a chráněných zájmů vojáků, z urážky mezi vojáky a z výtržnictví. Hrozilo mu až osm let vězení. V únoru 2003 začal proces, během kterého se většina tvrzení obžaloby neprokázala. Po propuštění z vazby se psycholog zhroutil a pokusil o sebevraždu na Nuselském mostě. Léčil se. Dobrovolně i ze závislosti na alkoholu.

Verdikt soudu padl až v červnu 2004. Topolovský dostal dvouletý podmíněný trest za orální znásilnění jednoho vojáka. Topolovský se s podmínkou nesmířil. V listopadu 2004 dosáhl obnovy procesu. S advokátem ex-offo stál proti mašinérii trestního stíhání. Z armády posléze odešel - sám.

Všichni "postižení" vojáci připustili, že ve svých výpovědích lhali, a obžaloba se proto zhroutila... Údajně znásilněný voják Vladimír Smutný se přiznal, že "si není jistý"... " Je možné obojí, ale i ostatní kluci ty výpovědi stáhli, takže to bylo asi tak, jak jsem řekl dnes," podotkl u soudu. Paradoxem bylo, že nevinu byl nucen konstatovat i obvodní státní žalobce z Prahy 1, který původně psychologovi navrhoval nepodmíněný trest v délce několika let a který se nakonec vzdal na místě práva na odvolání. Topolovský po všech soudních peripetiích odvoláních dosáhl konstatování nevinen v plném rozsahu obžaloby. "Nejsou důkazy o tom, že by se obžalovaný dopustil toho, z čeho byl obviněn," zdůvodnila soudkyně Dana Šindelářová rozsudek. To se ale psal 1. březen roku 2005.

Ostuda policie i spravedlnosti. Devět bodů obžaloby, devět skutků, které se nestaly, devět beztrestně podaných falešných obvinění. Lhaní svědků, šlompáctví vyšetřovatele, únik informací z vyšetřovacího spisu. Manipulace veřejným míněním. Jan Potůček nazval v Reflexu článek o psychologovi Hradní stráže "Doživotní úchyl". Krystyna Wanatowiczová v Týdnu zase "Kapitánské choutky". Amen.

Tři roky soudní a mediální štvanice, živené bulvárními médii vyšetřovatelem Milanem Macháčkem a z vyšetřovacího spisu znamenaly pro křivě obviněného konec profesionální kariéry a rozpad soukromého života. Syndikát novinářů konstatoval porušení etického kodexu. Omluvila se mu média, která o něm lhala a a vykreslovala ho jako zrůdu? Ne. Proč? Podle jejich právníků se tak prý dělo "ve veřejném zájmu".

Jak to dnes vidí psycholog a bývalý výchovný poradce Hradní stráže Mgr. Miloš Topolovský? Britským listům popsal své pocity i klíčové body sporu. Máme vyjádření Topolovského, zprošťující rozsudek soudu, stoh článků i názor právníků bulvárních novin. Dejme nejdříve slovo Miloši Topolovskému.

"U Hradní stráže jsem působil 6 let. To, že jsem gay, věděli důstojníci a vojáci základní služby, ale bylo to na úrovni takzvaného veřejného tajemství, nebo na úrovni informace - jako že je někdo rozvedený, nebo vdovec. Nebyla tam ani narážka nebo náznak směřující k nějaké diskriminaci. Pracovně na moji osobu nebyla žádná stížnost.

Hlavní problém byl, že se požíval alkohol v kasárnách (ale po pracovní době) a že se "to" dělo v kasárnách (také po pracovní době). To se nevědělo -- oficiálně. To byla ta moje největší vina, které jsem si vědom. Ale platí: "Když se penis postaví -- tak se rozum zastaví."

"To" se dělo i v Bílém domě za prezidenta Clintona. Jde o morálku. Jsem si toho plně vědom. Když chtěla společnost trestat mne za morální hřích, tak to by měla trestat každou manželskou nevěru, každý sex na pracovišti -- heterosexuální, každou oslavu narozenin nebo svátku na pracovišti s konzumací alkoholu.

Dokonce všechny rauty prezidenta na Hradě jsou v pracovní době a s přípitkem šampaňského. To není konzumace alkoholu na pracovišti? Na pracovišti prezidenta? Jak to vypadá všude jinde? V kancelářích redakcí, v kancelářích advokátů a soudců, v parlamentních kuloárech? Tam se neťuká skleničkami a nevznikají osobní vazby, které někdy končí sexem? Proč je každý pohoršený, že se to dělo právě u Hradní stráže?

Všichni vojáci byli samozřejmě plnoletí a nebyl jsem jejich nadřízený, takže z "toho" nemohli mít žádné výhody a dělo se "to" dobrovolně -- z jejich pohledu to bylo z nudy, nebo že jednoduše potřebovali "vystříknout", když nemohli týden či 14 dní na vycházku. Neb to měli domů pět hodin rychlíkem -- Ostrava, Morava... Jinak pro dokreslení -- většina z vojáků byla v občanském životě vyučena. Zedníci, truhláři, nebo číšníci. Také jsme společně "obíhali" hospody po Praze, kde jsem útratu platil já, protože oni brali měsíční "žold" kolem 500 Kč.

I když jsou už všichni dávno v civilu a každý z nich má holku, nebo je už ženatý, tak se příležitostně potkáváme.

Celá aféra vznikla proto, že vojáci měli být kázeňsky potrestáni za konzumaci alkoholu v kasárnách. Nepili jenom se mnou - po pracovní době chlastali i samostatně na ložnicích.

Takže ti, co ke mně nechodili, anonymně "udali" ty, kteří ke mně chodili. S dovětkem, že jsou to buzeranti a chodí si ke mně kouřit péra.

Nařčeni vojáci se samozřejmě bránili, že nejsou žádní buzeranti, že každý z nich má doma holku...

Kázeňský trest za alkohol v kasárnách měl postihnout i je. Někteří měli do civilu měsíc a v případě kázeňského trestu by to museli "nasluhovat"...

V tomto stádiu se dostal incident k policejnímu vyšetřovatelovi.

Výslechy probíhaly tímto stylem:
Topolovský je ve vazbě, pak ho zavřou na osm let - tak povídejte. Jste homosexuál?
Ne.
Požíval jste alkohol v kasárnách dobrovolně, nebo vás pobízel?
Pobízel.

A v protokolu se pak objevilo -- přivedl je do stavu opilosti a pak je znásilnil -- orálně.

Už samotný pojem "orální znásilnění" vyvolává úsměv . To by chtěl každý chlap třikrát denně. V trestním zákoně se "to" objevilo až po novele v roce 2001, kdy tam byl nově dán pojem orální znásilnění, a aby nebyly takto "postižené" jen ženy, tak se zavedl stejný trestný čin i pro muže.

Pak vyšetřování pokračovalo tak, že když jsem ještě byl ve vazbě a noviny byly plné článků o zrůdě a perverzním psychologovi, tak vojenská policie vyslýchala dva vojáky za krádeže a kouření marihuany v kasárnách. Na závěr se jich nejspíš zeptali : "A co, vás Topolovský neznásilnil? Možná by to pro vás byla polehčující okolnost s tou marihuanou." A vojáčkové: "Jasně, nás taky." Tak se objevila ve spise jejich výpověď tohoto stylu:
Kdy jste u něho byl?
Někdy v únoru.
Který den v týdnu to byl?
Nevím.
Kolik bylo hodin?
Nějak odpoledne nebo večer.
Jak dlouho jste tam byl?
Nevím, možná hodinu nebo dvě.
O čem jste si hodinu nebo dvě povídali?
Nevím, o problémech na vojně.
Kolik jste toho vypil?
Asi půl litru vodky.
A co pak?
Pak jsem usnul a když jsem se vzbudil, tak mi kouřil péro.
Co jste udělal?
Vstal jsem a odešel.
Proč jste to nikomu nehlásil?
Nevím.

A byla z toho další dvě obvinění za znásilnění.

Když byl soud, tak až na ty dva v podstatě všichni řekli pravdu. Ale formulovali to tak, aby oni sami nebyli stíháni za křivou výpověď. Nejlíp to na plnou hubu řekl jeden Ostravák. Když se ho ptali: Věděl jste, že je to homosexuál?, odpověděl: To věděli všichni.
A proč jste za ním chodil po pracovní době?
A proč né, na pokec.
Konzumovali jste alkohol.
Ano.
A proč?
Proč né, když to bylo zadarmo...
Jste vy sám homosexuál?
Ne.
Měl jste s ním pohlavní styk?
Ano, ale jenom orální.
Proč?
No, ušima mi to nevyteče.

Takže - hned u prvního soudu se to mohlo uzavřít. Soudkyně první rozsudek postavila právě jenom na výpovědi jednoho z těch "marihuanových" vojáků, který u mne v kanceláři nikdy nebyl. To byl ten největší paradox.

A pak začal spis pendlovat nahoru a dolů. Odvolání -- vrátili rozsudek zpět. Druhé odvolání -- opět to vrátili .....až do 1. 3. 2005, kde už dotyčný vojáček řekl, že k ničemu nedošlo. Ale aby ho nestíhali pro křivou výpověď, tak uvedl, že neví, že byl ožralý, že si nic nepamatuje.

Miloš Topolovský si je vědom svého profesionálního selhání. Jako psycholog měl dbát na morální stav jednotky, ne jej pomáhat rozkládat lahvemi vodky a "kouřením péra". Jeden z vojáků, Pavel Šoffa, si rok předtím vymyslel brutální šikanu jen proto, aby se dostal do civilu. Velitele Hradní stráže Jaroslava Indrucha vyhodili pro spolupráci s komunisitckou vojenskou kontrarozvědkou, druhý nenastoupil. Hradní stráž se řídila takřka sama, všichni čekali, co se s nimi stane po odchodu prezidenta Havla. Kdo by se staral o vojáčky stráže? Ministrovi Tvrdíkovi se celá kauza hodila do krámu, protože mohl konstatovat (určitě se šavlí v ruce), že to by se určitě nemohlo stát, kdyby jednotka patřila pod armádu, a ne pod vojenskou kancelář Václava Havla. Nevraživost "Hradu", "vnitra" a "obrany" byla známá - jednalo se i o vládní letku. Tvrdík, nabízející "pomoc" Havlovi - to bylo politické sousto. Miloš Topolovský nepopírá své tehdejší pochybení, alkohol ani sex.

Ale ani jedno, ani druhé nejsou trestným činem. Prozrazení konzumace alkoholu v pracovní době může vést k nucenému odchodu z armády. Nikdo ale neprokázal, a ani neprokazoval konzumaci v pracovní době. Tudíž o propuštění se ani nejednalo. Topolovský nebyl propuštěn, kancelář ho nechala v pracovním poměru - s polovinou platu. Odešel nakonec dobrovolně sám, kvůli netoletrantním poznámkám ohledně své sexuální orientace. Spravedlnost ale nenašel dodnes.

"Babička mně říkala, že po smrti půjdu určitě do nebe, protože mám za sebou tři roky očistce," zhodnotil stručně Topolovský v závěrečné řeči svoji kauzu. "V zákulisí Hradu se hledal viník. Kdo za to může, že k něčemu takovému došlo. Ideální by bylo, kdybych se zastřelil, jak to za Rakouska udělal plukovník Redl po své homo aféře...To by si všichni oddechli." Jenže Topolovský přežil i mediální štvanici...

Žalobce, soudce i kat

Topolovský podal trestní oznámení na tehdejšího velitele elitní jednotky Jaroslava Pekaře. Podle Topolovského Pekař zveřejňoval jeho osobní údaje, a média tak mohla otisknout jeho fotografii a jméno ještě před rozhodnutím soudu. Vojenská policie nakonec podání na Pekaře odložila s odůvodněním, že se trestný čin urážky a neoprávněného nakládání s osobními údaji nestal. Média ale citovala povětšinou policejního vyšetřovatele Macháčka. Právě jeho selhání je nejtragičtější ukázkou zvrhlosti státní mašinérie. Vyšetřovatel, který namísto své práce poskytuje informace z vyšetřovacího spisu bulváru a komentuje vyšetřování ještě před vynesením konečného pravomocného rozsudku, není vyšetřovatel, ale manipulátor veřejným míněním. Žalobce, soudce i kat v jedné osobě. Díky informačním únikům ze spisu měl bulvár zpoždění za vyšetřováním mnohdy jen jeden den... Zrůda zneužila deset vojáků...

Hyeny

Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ústy Barbory Osvaldové konstatovala, že v případě Topolovský novináři nedostatečně rozlišovali, co je obvinění, co pouhá svědecká výpověď, a co jsou prokázaná fakta. Vzhledem k tomu porušili paragraf 3d novinářského kodexu, který požaduje:

  • respektovat soukromí osob, dodržovat přísně zásadu presumpce neviny
  • a 3f: kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně.

Ve veřejném zájmu jistě je vědět, jaká je situace v Hradní stráži, ale veřejným zájmem se nedá obhájit barvité líčení případu a zveřejnění plného jména podezřelého dřív, než proběhl soud.

Topolovský použil vyjádření etické komise v žádosti o obnovení svého procesu.

Média ale neuvedla jen jméno a podobiznu Topolovského. Krystyna Wanatowiczová uvedla i údaje z jeho osobního spisu v armádě. Další novináři uvedli slovenský původ obviněného, takže případem se zabývala i televize Markíza. "Došlo to do tak absurdní situace, že se moje babička šla ptát pana faráře do kostela, co to je orální styk. Tři roky jsem už kvůli tomu nebyl doma a nepojedu tam, dokud soud nevyhraju," tvrdil Topolovský Janu Potůčkovi. Aby se to nepletlo, Potůček svůj jinak obsáhlý článek nazval "Doživotní úchyl..." Vydavatel Týdne, terý se kauzou zabýval také s bulvární konotací pod titulkem "Kapitánské choutky", Topolovskému přes advokátku JUDr. Helenu Chaloupkovou sdělil, že článek "byl realizací svobody projevu a práva na informace.ve smyslu čl. 17 listiny základních práv a svobod.

Zabýval se věcí veřejného zájmu a rovněž osobou veřejného zájmu a dle vydavatele byla dodržena presumpce neviny a v žádném případě nedošlo k pomluvě, poškozování cizích práv a nebyla ani porušena ochrana osobnosti, aby bylo možné hovořit o zneužití svobody projevu".

Sbohem a trhněte si nohou. Jelikož jste prošvihl zákonnou lhůtu pro dodatečné sdělení, neb jste pobýval nejspíše v blázinci, trhněte si nohou taktéž.

Neuveřejníme na vaše očištění nic. Proč také? "Žádost" o "dodatečné" sdělení musí přece "splňovat náležitosti dané zákonem", že, paní doktorko?

Šéfredaktor Mladé fronty Dnes neodepsal na stížnost Topolovského vůbec. Jeho asistentka Markéta Peřinová ale na hlavičkovém papíře MFD odepsala 30. srpna 2004 Topolovskému na jeho dopis z 16. srpna:

Je nám líto, že se cítíte články ze soudního líčení poškozen. Naši redaktoři ale citovali jen z vyšetřovacího spisu a pak i výpovědi svědků či rozsudek soudu, při jehož čtení mohla veřejnost být přítomna. Vždy jsme také dodávali, že rozsudek nenabyl právní moci.

S pozdravem
Markéta Peřinová
asistentka šéfredaktora MF DNES

Mladá fronta Dnes ovšem opatřila svůj článek z 24. 4. 2002 titulkem "Psycholog Hradní stráže zneužil šest vojáků". Prokazatelně lživé tvrzení. Mladá fronta se za tuto lež nikdy neomluvila. Je to nejserióznější deník v České republice. Jan Gazdík a Radek Kedroň jsou jeho klíčoví reportéři. Jan Gazdík je bývalý důstojník, velmi rád chodí ve vojenském a v armádních jednotkách včetně těch speciálních má řadu informátorů. Jeho dezinformace, týkající se českých plynových masek při válce v Iráku, konfrontoval tehdy ministr Tvrdík na tiskové konferenci přímým telefonním vstupem velitele českých chemiků v Iráku. S tristním výsledkem pro Gazdíka...

Kedroň má zase rád tajné služby, vnitro a protidrogové - a jejich "spolehlivé zdroje". S Gazdíkem psali o Hradní stráži i předtím. Náčelník Hradní stráže řídil síť agentů StB, hlásal titulek v dubnu 2002. Článek denuncioval náčelníka štábu Hradní stráže Milana Lišku a velitele Hradní stráže Jaroslava Indrucha na základě informací "velmi spolehlivého zdroje"... "Dvanáct let sloužili u Hradní stráže velmi loajálně. O jejich angažmá jsme nevěděli a ani jsme to nemohli vědět," řekl tehdy Havel Mladé frontě Dnes.

Fakta

Soud s Topolovským trval tři roky. Konalo se 10 soudních stání. Topolovskému byl obhájce přidělen ex-offo několik minut předtím, než byl obviněn a vzat do vazby. Obhajoba nevyhrála ani jedno soudní řízení, vždy se rozhodlo, jak navrhl státní zástupce. Obhájce ex-offo si - podle Topolovského - za své účinkování v případu vyúčtoval 320 000 Kč, které mu zaplatil stát, když jeho klienta zprostili.

Žádný "postižený" voják na Topolovského nepodal trestní oznámení, všichni do protokolu na policii uvedli, že se jim nestala žádná újma a že nedávají souhlas k trestnímu stíhání výchovného poradce jednotky.

V trestním řádu to ale nemá vliv na zahájení trestního stíhání, policisté proto nemohli stíhání zastavit. Žádný u soudů křivě svědčící voják nebyl podle dostupných informací obviněn z křivé výpovědi. Vyšetřovatel, který vypouštěl informace do médií, nebyl taktéž obviněn - třeba ze zneužití pravomoci.

Státní zástupce, který se rozhodl žádat pro Topolovského trest "natvrdo" na základě vymyšlených výpovědí, nebyl taktéž obviněn ani nijak sankcionován. Nezaměstnaný psycholog "prošvihl" nejspíše všechny lhůty pro "dodatečné sdělení" dle tiskového zákona.

Stížnost na redaktory zpravodajství České televize, kteří sdělili veřejnosti informace ze soudněznaleckých posudků nejspíše bude vyhodnocena jako nedůvodná. Opakování emocionálně působících faktů, majících schopnost očernit obviněného či nepravomocně odsouzeného, je běžnou mediální praktikou. Homosexuál a ještě k tomu alkoholik. Pes by si od něj kůrku nevzal.

Když jsem s Milošem Topolovským hovořil, pil matonku a o svůj poklopec jsem strach neměl.

Novináři samozřejmě mají právo informovat o tom, že bylo proti někomu zahájeno trestní stíhání, anebo že byl vzat do vazby. Příkladem budiž nejnovější případ z Británie, kdy byl policií obviněn a vzat do vazby Cristiano Ronaldo, slavný dvacetiletý portugalský fotbalista, protože ho udala jakási žena, že ji znásilnil. To vyšlo v novinách. Ovšem s dovětkem, že v poslední době se vyskytla celá řada neprokázaných obvinění od žen ohledně údajného znásilnění vůči fotbalovým celebritám.

Novinář v civilizovaných končinách s exaktním tiskovým právem i zvykovými normami seriózních médií však nesmí ohrožovat pověst zatčené osoby šířením nepravdivých informací a nesmí svým psaním ohrozit průběh soudu - nesmí se prostě vůbec vyjadřovat k obviněním. Tím například v Británii spáchá trestný čin pohrdání soudem. Je to velmi jemná hranice, kterou v ČR novináři zjevně porušují.

V současné době uvažuje Miloš Topolovský, že bude žalovat stát za tříměsíční vazbu a další újmu, kterou mu tři roky české spravedlnosti způsobily. Trestní rejstřík má čistý. Trestné činy, kvůli kterým byl obviněn, nespáchal. Dodnes neví, kde je hranice mezi svobodou projevu novinářů, právem veřejnosti na informace a na druhé straně právem na ochranou osobnosti, kterou zaručuje ústava a zákony ve smyslu, že každá osoba má právo na ochranu své občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevu osobní povahy. Dnes Topolovský hodnotí vyhlídky na možnou omluvu médií sarkasticky: "Omlouváme se panu Topolovskému, že jsme uvedli, že je podle znaleckých posudků homosexuál a alkoholik. Není to podle znaleckých posudků. Ale to, že je buzerant a chlastá, nám potvrdily jiné, dobře informované zdroje..."

Miloš Topolovský je gay a nestydí se za to. Proč by měl?

                 
Obsah vydání       24. 10. 2005
24. 10. 2005 Štvanice Štěpán  Kotrba
24. 10. 2005 Na rektora kandidovaly dvě osoby, které se měly právo samy volit! Jiří  David
24. 10. 2005 Jan Paul nepsal o všem
24. 10. 2005 Ti, kteří zaručeně znásilňují a vraždí
24. 10. 2005 Ivanova válka: O hromadném znásilňování německých žen v roce 1945
24. 10. 2005 Now is the time for agents provocateurs Jan  Čulík
24. 10. 2005 Nahé duše Vladimír  Skalla
24. 10. 2005 Nadace pro srdeční choroby bude děsit kuřáky drastickými televizními reklamami
23. 10. 2005 Newyorská konference o ropném zlomu Jindřich  Kalous
4. 11. 2005
24. 10. 2005 Je Evropská unie před zánikem?
27. 10. 2005
24. 10. 2005 Evropská komise o ropném zlomu
31. 10. 2005
24. 10. 2005 Když dva se perou, třetí se směje Štěpán  Kotrba
25. 10. 2005
24. 10. 2005 Šel jsem si to zkusit a vyhrál jsem! Jan  Paul
24. 10. 2005 Pánové Zedníku a Tošenovský, Boris  Cvek
24. 10. 2005 Papoušek, dovezený do Británie "byl nakažen smrtelnou ptačí chřipkou"
24. 10. 2005 Hugo Chávez na třetí návštěvě Paříže Simone  Radačičová
24. 10. 2005 Afgánský novinář odsouzen na dva roky do vězení za to, že ze zastal práv žen
24. 10. 2005 Církev ryze virtuální aneb Od Doležala k Doležalovi František  Schilla
20. 10. 2005 O Středoevropanech: Jak se stát v Británii bezdomovcem
20. 10. 2005 Průzkumy veřejného mínění - jak by to mělo vypadat Jiří  Staněk
21. 10. 2005 S Adrianou Krnáčovou z Transparency International ČR o korupci Michal  Rusek
21. 10. 2005 Jak Blairův způsob vyjadřování ovlivňuje politiku všech
21. 10. 2005 Český rozhlas zahajuje digitální vysílání
24. 10. 2005 Cichlida plochohlavá Milan  Neubert
24. 10. 2005 Mohou odbory poškozovat odborově neorganizované zaměstnance? Petr  Jindra
22. 11. 2003 Adresy redakce
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
24. 10. 2005 Štvanice Štěpán  Kotrba
21. 10. 2005 S Adrianou Krnáčovou z Transparency International ČR o korupci Michal  Rusek
20. 10. 2005 Zadlužení českých domácností Josef  Provazník
20. 10. 2005 O Středoevropanech: Jak se stát v Británii bezdomovcem   
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
19. 10. 2005 Dny USA a EU -- že by konspirátoři nebyli mimo mísu? Martin J. Kadrman
19. 10. 2005 Přístup ke zdravotním a jiným informacím Jiří  Jírovec
19. 10. 2005 Stanou se univerzity otrokem komerčních zájmů?   
17. 10. 2005 Karel Marx a jeho dědictví Jiří  Stehlík
17. 10. 2005 Autorské právo, písmo svaté a veřejná služba Štěpán  Kotrba
17. 10. 2005 Každý něco pro vlast Václav  Dušek
17. 10. 2005 Rumunský gang Fabiano  Golgo
17. 10. 2005 Euronews po česku Fabiano  Golgo
17. 10. 2005 Brak Filip  Sklenář
17. 10. 2005 Umění je paměť, stopa po živých... Irena  Zítková

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
24. 10. 2005 Štvanice Štěpán  Kotrba
21. 10. 2005 Český rozhlas zahajuje digitální vysílání   
18. 10. 2005 Český rozhlas nebude prozatím vybírat za počítače připojené k internetu   
18. 10. 2005 Nesouhlasím se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích   
17. 10. 2005 Euronews po česku Fabiano  Golgo
14. 10. 2005 Marketing a média - ztracené iluze Daniel  Köppl
13. 10. 2005 Komu patří informace na internetu? Milan  Stibral
12. 10. 2005 Jak se mění denní tisk pod tlakem internetu   
12. 10. 2005 Etika a česká média - mezi lepším a horším Václav  Moravec
11. 10. 2005 Čí je vlastně svoboda projevu? Novinářů, nebo vydavatelů? Jan  Jirák
10. 10. 2005 "Máme pitomější politiky, nebo novináře?" Miloš  Čermák
7. 10. 2005 Požadoval předseda Rady BBC, aby byl propuštěn slavný moderátor?   
7. 10. 2005 Mluvčí nevědí, o čem mluví, a přesto mluví Štěpán  Kotrba
3. 10. 2005 Internetové stránky BBC Action Network dostaly cenu za demokracii   
26. 9. 2005 BBC terčem kritiky za zpravodajství o útocích ze 7. července   

Práva homosexuálů RSS 2.0      Historie >
24. 10. 2005 Štvanice Štěpán  Kotrba
18. 10. 2005 Být homosexuál je jako obskočit kandelábr Irena  Ryšánková
10. 10. 2005 Uznání homosexuálních sňatků nelze není srovnatelné s uznáním mnohoženství   
7. 10. 2005 O homosexuálech ve Španělsku   
6. 10. 2005 Nezapomínejme, že lidská práva gayů a lesbiček uznalo Španělsko   
5. 10. 2005 Proč by měli mít homosexuálové stejná práva jako ostatní lidé? Fabiano  Golgo
5. 10. 2005 Mea culpa Fabiano  Golgo
4. 10. 2005 Homosexuálové jsou v ČR diskriminovaní Filip  Sklenář
2. 10. 2005 Vladko dělá pro gaye v ČR víc než Jiří Hromada Fabiano  Golgo
29. 9. 2005 Zášť katolické církve vůči homosexuálům volá do nebe Romana  Radová
23. 9. 2005 Vatikán: Homosexuálové budou mít zakázáno stát se knězem   
7. 9. 2005 Poslanci obdrželi petici pro registrované partnerství   
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
1. 8. 2005 Írán popravil dva mladé gaye   
4. 7. 2005 Elton John: Skoncujte s globálním útlakem homosexuálů