19. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Adolf Hitler
19. 10. 2005

Hitlerovi "čestní árijci"

Na český knižní trh se dostala další zajímavá kniha rakouského autora o životě Adolfa Hitlera. Po díle známé historičky Brigitte Hamanové Hitlerova Vídeň- učňovská léta jednoho diktátora (Hitlers Wien-Lehrjahre eines Diktators München 1996) vyšla nyní do češtiny přeložená práce Anny Marie Sigmundové Vůdcův nejlepší přítel (Der Führers bester Freund, München 2003).

Autorka, která vystudovala historii a pracuje v Institutu pro rakouský vědecký výzkum, vydala kromě řady historických prací třídílnou publikaci Ženy nacistů, která se stala mezinárodním bestsellerem, se v této knize zabývá vztahem Hitlera k osobám, kterým z různých důvodů udělil "čestné árijství".

Činí tak na pozadí přátelství s Emilem Mauricem, který ačkoliv měl židovské předky, stal se nejen jeho osobním řidičem a tajemníkem, s kterým si tykal (kromě něho tuto výsadu měl pouze vedoucí SA Ernst Röhm, kterého nechal v roce 1934 zastřelit), ale stal se mužem č.2 při založení smutně proslulých SS. Hitler, neúspěšný adept vídeňské výtvarné akademie, se sešel se severoněmeckým hodinářským tovaryšem Mauricem v Mnichově, oba zasaženi traumatem porážky v první světové válce, vypjatým nacionalismem a antisemitismem.

Stali se v roce 1919 členy Německé dělnické strany (DAP), která se záhy přejmenovala na Nacionálně socialistickou stranu Německa (NSDAP). Mauricův vzestup ve straně byl nerozlučně spjat s jejím předsedou a pozdějším vůdcem Hitlerem, stal se "prvním inspektorem SS" a prvním "vedoucím SA". Oba se vzájemně dokonale doplňovali. Maurice měl svou vůdčí hvězdu, kterou považoval za "velkého idealistu věřícího ve své poslání" a Hitler věrného oddaného služebníka a stálého průvodce ve všech životních situacích.

Zpočátku patřil do prvotního nacionálněsocialistického okruhu a doprovázel svého šéfa na každém kroku. Podle svědeckých výpovědí odpovídal i za Hitlerova soukromá povyražení a sháněl pro zábavu děvčata. Jako první vedoucí SA patřil mezi přední sálové rváče a několikráte byl pro různé výtržnosti zatčen a koncem roku 1922 do ledna 1923 strávil vánoce v zemské věznici, protože se podílel na bombovém útoku na mannheimské burze. Jeho vzestup byl však přibrzďován Hitlerem, který podle svých potřeb rozdával různé funkce osobám, které mohly před veřejností reprezentovat jeho hnutí.

Tak v roce 1923 se dostal do čela vedení SA Hermann Göring, nejúspěšnější žijící německý stíhač první světové války. I v pozdějších letech byl postupně Maurice zatlačován do pozadí. Hitler však na něho až do roku 1941 nikdy nezapomněl, přes naléhání Himmlera, že člověk s židovskými předky nemůže být přece členem SS. Zřejmě zde hrála rozhodující roli jeho věrnost i v době nejtěžší, kdy jako účastník mnichovského puče byl spolu s Hitlerem odsouzen za události 8.-9.listopadu 1923 a oba se sešli ve věznici v Landsbergu.

Ve věznici Maurice pečoval o Hitlera nejen psychicky, ale jako jeho pobočník a tajemník koordinoval návštěvníky, o jejichž přijetí rozhodoval.Zde také došlo k osudovému seznámení s Hitlerovou neteří Geli Roubalovou, do které se zamiloval zřejmě společně s Hitlerem. Autorka knihy se pak podrobně zabývá vzniklým trojúhelníkem, který jak známo skončil sebevraždou Geli v roce 1931, když předtím Hitler rezolutně zakázal Mauricemu, aby ji pojal za ženu. To mělo za následek roztržku mezi oběma přáteli v roce 1928, která však po převzetí moci v roce 1933 byla zažehnána. Hitler nejprve osobně souhlasil, aby Maurice byl jmenován do městské rady Mnichova a údajně si u něho objednával kolekci zlatých hodinek na obdarování zasloužilých nacistických politiků.

Především však jeho pozastavení členství v SS trvající pět let bylo zrušeno a stal se Obersturmbannführerem SS a dostal se zpět do kruhu "starých bojovníků". Od roku 1934 se opět aktivně zapojil do nacistické politiky a on, zakladatel SA, se účastnil na straně Hitlera zatčení vůdců kolem štábního vedoucího SA Röhma, kteří byli nakonec zastřeleni. Maurice byl za potlačení "Röhmova puče" povýšen na Standartenführera SS a jeho rival Himmler mu zaslal blahopřejný telegram.Po přijetí norimberských rasových zákonů v roce 1935 se Himmlerův tlak na Mauricovo členství v SS zvýšil, zejména když se rozhodl oženit. Hitler nad ním však držel nadále ochrannou ruku a rozhodl se, že může zůstat členem SS, i když je "nepochybně nearijského původu".

V roce 1939 musel pak Himmler na Hitlerovo naléhání povýšit Maurice na Oberführera SS. Vypuknutím druhé světové války skončily osobní kontakty mezi oběma muži a přes pokusy Maurice již k žádnému setkání nedošlo. Vzhledem k tomu, že Maurice byl tzv. osminovým židem, nehrozilo by mu ani podle rasových zákonů nebezpečí. Avšak aby mohl zastávat vysoké funkce v SS, k tomu potřeboval doporučení samotného Hitlera. Vždyť rasové šílenství netolerovalo jeho židovského pradědečka, ač byl zakladatelem proslulého hamburského divadla Thalia.

Samotný Maurice, který byl Hitlerovi věrný až do jeho konce, jej přežil téměř o třicet let a spokojeně zemřel ve svém domě, kde byly vystaveny olejomalby židovských předků. I když byl po konci války zatčen, internován a vyslýchán americkou CIC, bylo po výsleších konstatováno, že "pan Maurice je v důsledku otřesných protikladů mezi Hitlerovými původními úmysly a pozdějším politickým vývojem psychicky zmaten a zlomen". Hitlerův důvěrný přítel byl sice zařazen mezi hlavní viníky nacistického režimu, ale nakonec byl v roce 1948 odsouzen do pracovního tábora na dobu čtyř let a zabavení třetiny majetku. Maurice požádal o milost a ta mu byla udělena.

Závěrečná část studií Sigmundová věnuje židům, kteří se vyskytovali v bezprostřední blízkosti Hitlera. Ti se pohybovali kolem jeho osoby od školních let začátkem dvacátého století, především pak domácí lékař jeho rodiny dr.Eduard Bloch.Tomu Hitler věnoval nejen jeden ze svých velkých olejů, ale po anšlusu v roce 1938 vzal jeho a rodinu pod svou ochranu a umožnil mu emigraci. Když přišel jako mladistvý do Vídně, stal se stoupencem zdejšího antisemitského starosty Luegera. Živil se malováním obrazů, které kupovali především židovští obchodníci a intelektuálové. Mezi nimi vynikal vídeňský advokát dr. Feinhold a další, kteří považovali Hitlera za talentovaného malíře. Jemu nevadilo, že své práce prodává maďarsko-židovskému obchodníkovi Neumannovi a současně vstoupil do Spolku antisemitů. Je přímo paradoxní, že když se v roce 1913 přestěhoval do Mnichova, dostal se po vypuknutí války jako dobrovolník do bavorské armády za podpory židovského pobočníka pluku Huga Gutmanna. Ten se také zasloužil o to, že Hitler obdržel Železný kříž I.třídy, s kterým se pyšnil na své uniformě až do konce svého života. Po prohrané válce se stal až patologickým nepřítelem židů a židovstva, přitom mu nevadilo, že jeho nejbližší přítel je "neárijec" Maurice, nebo herečka Slezaková, která měla židovskou babičku.

Stejně mu nevadilo políbit ruku židovské novinářce Berth Frommové nebo se nechat fotografovat s židovskou princeznou Hohenlohe, pokud to považoval pro svou politiku za výhodné. Stejně tak pokračoval i po vyhlášení rasových norimberských zákonů, které sám inspiroval. To se projevilo již v roce 1936 u příležitosti berlínské olympiády.

Hitler prostě přehlížel skutečnost, že Německo reprezentují též "neárijci"a osobně jim blahopřál k vítězství.

Na jedné straně podněcoval vyvražďování miliónů židů, ale pokud se mu to hodilo, uděloval "čestné árijství". Obdobně tak postupovali i ostatní nacističtí bonzové jako Göring, Goebbels a dokonce i "velekněz árijské čistoty" Himmler, pokud šlo o tzv. "široké zájmy Říše".

Nejtypičtějším příkladem byl osud Erharda Milcha, který s Göringem spoluzakládal Luftwaffe. Ten podle norimberských zákonů jako položid byl měl jedinou šanci - dostat se do pracovního tábora. Stal se však nejprominentnějším "čestným árijcem", polním maršálem a nositelem Rytířského kříže. Nepostradatelnou se tak stala i Hitlerova dietní kuchařka Manzaiarlyová, které nechal obstarat "árijský rodokmen". Na druhé straně rasové šílenství Hitlerovy říše potvrzuje pronásledování čistě "árijských osob", protože podle nacistických antropologů měly "židovské rysy". To na příklad postihlo známého německého herce Thea Lingena, který podle Rosenbergova úřadu pro pěstování umění neměl "příliš árijský vzhled". Přestože po pečlivém prozkoumání bylo zjištěno, že je z "německé krve", úřad doporučil zákaz jeho vystupování, protože by "kazil rasový instinkt německého národa".

Hitler to rozmrzele odmítl, a tak se Lingen v jistém smyslu stal jediným árijským "čestným árijcem" Třetí říše.

Jak se ukázalo, nebylo to naposledy, kdy antisemité takto reagovali. (Za normalizace bdělý šéfredaktor mládežnické redakce Československého rozhlasu zakázal vystupovat herci Vlastimilu Brodskému,, protože měl podle jeho názoru "židovský vzhled", a tudíž "byl žid". Nevadilo mu přitom vůbec, že i podle norimberských zákonů za německé okupace Brodský byl árijcem a nemusel jít do pracovního tábora jako na příklad Miloš Kopecký. Studie o českém antisemitismu by byla proto více než poučná.)

Kniha Vůdcův nejlepší přítel, kterou perfektně přeložila Zlata Kufnerová, obsahuje kromě desítek většinou u nás neznámých snímků také podrobný osobní a věcný rejstřík, odkazy k jednotlivým uváděným skutečnostem a seznam vybrané literatury. Byla vydána nakladatelstvím Ikar v Praze v roce 2005 jako 3049 publikace o počtu 368 stran.Informace lze získat i na www.knizniweb.cz

                 
Obsah vydání       19. 10. 2005
19. 10. 2005 Dny USA a EU -- že by konspirátoři nebyli mimo mísu? Martin J. Kadrman
19. 10. 2005 Saddam Husajn odmítl uznat soud
19. 10. 2005 Napadne Západ vojensky Írán?
19. 10. 2005 Přístup ke zdravotním a jiným informacím Jiří  Jírovec
19. 10. 2005 Boj o "inteligentní design" člověčenstva se obrací k americké ústavě
19. 10. 2005 To jsou ony Tomáš  Koloc
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
19. 10. 2005 Nevím, jak dostat slušné lidi do parlamentu Dagmar  Seibertová
19. 10. 2005 Václav Havel slíbil překvapení ve volbách, Britské listy ho odhalily předem Štěpán  Kotrba
27. 10. 2005
19. 10. 2005 Nestydatost nezná mezí Jan  Polívka
19. 10. 2005 Jak to, že se protestuje proti protekci teprve před volbami? Jan  Paul
18. 10. 2005 Obsah zdravotnické dokumentace je věcný, ne hodnotící Petr  Wagner
19. 10. 2005 Nový seriál BBC o starém Římě je příliš šokující pro Italy
31. 10. 2005
19. 10. 2005 Padající hrušky, ministři a pacienti Štěpán  Kotrba
19. 10. 2005 Salón kritického myšlení
19. 10. 2005 Varhanní koncert - Bach u sv. Klimenta v interpretaci Ireny Kosíkové
19. 10. 2005 Je socialismus vědecký, nebo surrealistický?
25. 10. 2005
18. 10. 2005 Nesouhlasím se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích
18. 10. 2005 Život v Severní Koreji -- bída, hlad a státní represe
18. 10. 2005 Ve středu začne proces se Saddámem Husajnem - Iráčany to nezajímá
18. 10. 2005 Být homosexuál je jako obskočit kandelábr Irena  Ryšánková
18. 10. 2005 Český rozhlas nebude prozatím vybírat za počítače připojené k internetu
18. 10. 2005 Jak velký klobouk má premiér? Oldřich  Průša
18. 10. 2005 Slova smutku nad ukořistěným městem Radek  Mikula
18. 10. 2005 Copyright se stal nástrojem, jímž obří publikační firmy ovládají své trhy
18. 10. 2005 Díky, Fabiano Golgo, udělejme něco společně!
17. 10. 2005 Jak neprohrát volby a udržet se ve vládě Radek  Vogl
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
19. 10. 2005 Dny USA a EU -- že by konspirátoři nebyli mimo mísu? Martin J. Kadrman
19. 10. 2005 Přístup ke zdravotním a jiným informacím Jiří  Jírovec
19. 10. 2005 Stanou se univerzity otrokem komerčních zájmů?   
17. 10. 2005 Karel Marx a jeho dědictví Jiří  Stehlík
17. 10. 2005 Autorské právo, písmo svaté a veřejná služba Štěpán  Kotrba
17. 10. 2005 Každý něco pro vlast Václav  Dušek
17. 10. 2005 Rumunský gang Fabiano  Golgo
17. 10. 2005 Euronews po česku Fabiano  Golgo
17. 10. 2005 Brak Filip  Sklenář
17. 10. 2005 Umění je paměť, stopa po živých... Irena  Zítková
17. 10. 2005 Jak se ubránit před ptačí chřipkou   
17. 10. 2005 Harold Pinter - Londýnem opomíjený Londýňan Jan  Čulík
14. 10. 2005 Pocit marnosti Jindřich  Kalous
12. 10. 2005 Vraždy, pohlavní choroby a rozpad manželství jsou častější v náboženských společnostech   

Hitler a historie nacismu RSS 2.0      Historie >
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
27. 7. 2005 Sudetoněmecká otázka Radomír  Luža
16. 3. 2005 Stalingrad během blokády I.   
26. 7. 2004 Není zeď jako zeď, hlavně, že je tlustá Zdeněk  Moravčík
15. 7. 2004 Martin Bormann -- pravá ruka Adolfa Hitlera sovietskym špiónom? Vladimír  Mikunda
21. 6. 2004 Tajné stránky dňa D Peter  Greguš
24. 9. 2003 "Krása" a "styl" Hitlerovy pracovny a problematika mezinárodního copyrightu   
24. 9. 2003 Ještě jednou Riefenstahlová: co je podstatou a funkcí umění? Fabiano  Golgo
23. 9. 2003 Ještě jednou k otázce morálky v umění Jan  Paul
12. 9. 2003 Leni Riefenstahlová: byla to skutečně nacistka nebo jen prostě Němka, typická pro svou dobu? Fabiano  Golgo
9. 9. 2003 Zemřela Leni Riefenstahlová   
29. 8. 2003 65. výročí mnichovského diktátu: Na řadě bylo Československo Věra  Olivová
18. 8. 2003 Čierny deň nemeckej armády Peter  Greguš
15. 8. 2003 Byl Hitler před mnichovskou konferencí málem zavražděn?   
12. 8. 2003 Pan Hitler by z nás měl radost Ladislav  Kahoun

Neonacismus a extremistická hnutí v současné Evropě RSS 2.0      Historie >
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
20. 9. 2005 Miluji tě, Rudolfe Bohumil  Kartous
19. 9. 2005 Policie slouží neonacistům jako ochranka Štěpán  Kotrba
5. 9. 2005 My jsme ta nová generace. My jsme Národní Socialisté! Ondřej  Slačálek
19. 8. 2005 Skutečný komunismus... a skutečný antikomunismus Ondřej  Slačálek
25. 7. 2005 Klausovo Národní souručenství Štěpán  Kotrba
30. 5. 2005 Polovina Rakušanů věří v možný holocaust Richard  Seemann
20. 5. 2005 Mladá internetová pravice zvolna hnědne Ondřej  Slačálek
6. 5. 2005 V Brně bez zásahu státních orgánů směli pochodovat neonacisté Dušan  Lužný
4. 5. 2005 Inspekci ministerstva vnitra: Proč policie přihlíží kriminálním aktivitám neonacistů?   
4. 5. 2005 Studentský průvod Brnem   
2. 5. 2005 Hitler jako "sociální revolucionář" Richard  Seemann
26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
11. 4. 2005 Marks vzjal zerno u Chegela Ladislav  Žák
3. 2. 2005 Holocaust nebyl!? Jan  Maršák

Německo dnes RSS 2.0      Historie >
19. 10. 2005 Hitlerovi "čestní árijci" Richard  Seemann
14. 10. 2005 Merkelová je pro Německo dobrou zprávou   
13. 10. 2005 Příliš drahé kancléřské křeslo Richard  Seemann
12. 10. 2005 Angie (skoro) u cíle Igor  Záruba
12. 10. 2005 Odchod velkého bojovníka Radek  Vogl
11. 10. 2005 Merkelová je slabá   
29. 9. 2005 Kancléřem budu já Igor  Záruba
29. 9. 2005 SPD čeká na Godota Richard  Seemann
22. 9. 2005 Německé volby jako slepá ulička Miroslav Václav Steiner
20. 9. 2005 V barvách Jamajky, nebo nové volby? Jan  Stuchlík, Igor Záruba
20. 9. 2005 Pyrrhovo vítězství Igor  Záruba
20. 9. 2005 Firmy šlapou, lidé se bojí Jan  Stuchlík
19. 9. 2005 Levicová strana jásá, že se dostala do parlamentu   
19. 9. 2005 Německo: volby skončily ve slepé uličce