|
14. 10. 2005
Dědictví Margaret ThatcherovéVe čtvrtek oslavila Margaret Thatcherová své osmdesátiny. Je pozoruhodné, napsal v pátek deník Guardian ve svém redakčním komentáři, že hlavní součástí jejího dědictví zůstává skutečnost, že se britským konzervativcům po jejím odchodu nedaří obnovit důvěryhodnost své strany a volí za posledních patnáct let už pátého vedoucího představitele. V současnosti je možno konkrétně spočítat hmotné škody, které Británii způsobil thatcherismus, píše dále Guardian: Sir Derek Wanless například spočítal, že kdyby v Británii stoupaly za 25 let do roku 1998 výdaje na zdravotnictví v souladu s průměrem EU, bývalo by do britského zdravotnictví investováno dalších 270 miliard liber. Kdyby bývala nezrušila Thatcherová vazbu státních starobních důchodů na výšku individuálních platů, každý britský důchodce by nyní dostával o padesát liber týdně více. Thatcherová interpretovala své volební vítězství jako právo zlikvidovat všechny rysy poválečného narovnání. Od války o Falklandské ostrovy až po 3 miliony nezaměstnaných, od nepokojů ve vnitřních čtvrtích britských měst až po finanční omezení sociálních fondů, stalo se článkem thatcheristické víry, že ve vlastní zemi stát potlačoval svobodu jednotlivce a v zahraniční politice ochromoval mezinárodní spolupráci - ať už to bylo v OSN nebo v EU - na základě iracionálního přesvědčení, že je prý mezinárodní spolupráce omezením, znásilňujícím svobodu země. |
|
Avšak ti, kteří rozhněvaně poukazují na všechno to, co Thatcherová způsobila, jak ochromila veřejné služby, že zprivatizovala národní majetek, rodinné stříbro státu, že ji nevadil obrovský vzrůst dětské chudoby, by si měli uvědomit, že Thatcherová by bývala neměla možnost zlikvidovat poválečné britské narovnání, kdyby už nebylo narušeno v důsledku hospodářské krize předchozího desetiletí a v důsledku zneužívání moci odborů. V důsledku toho neexistoval pak v éře Margaret Thatcherové, kdy lidé bohatli a očekávali, že zbohatnou ještě víc, žádný důvěryhodný hlas, který by dokázal získat podporu široké veřejnosti na obranu kolektivistického etosu,v jehož rámci vznikl a byl podporován sociální stát. Ať už by býval v roce 1979 zvítězil v britských volbách kdokoliv, nikoliv třeba Thatcherová, k změnám by bývalo došlo v každém případě. Prvním monetaristou byl Denis Healey, labouristický ministr financí. Charakteristickým příspěvkem Margaret Thatcherové byl agresivní, někdy arbitrární způsob vlády, který omezoval její možnosti volby. Byla přesvědčena, že hledání konsensu je projevem slabosti, a domnívala se, že radit se s druhými je chybou. Odmítala argumentaci expertů z veřejných služeb jako údajný "zaujatý aktivismus". Je ironické, že právě za její vlády začal do politického diskursu pronikat cynismus. Byla to Thatcherová, nikoliv Blair, která jako první ignorovala široké občanské protesty. Byla to Thatcherová, nikoliv Blair, kdo jako první zavedla prezidentský způsob vlády, rozšiřování pomluv proti politickým protivníkům, někdy v oficiálních tiskových zprávách, v nichž bylo záměrně jen minimum informací. Kompletní článek v angličtině ZDE |
