6. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 10. 2005

S komunisty se nemluvilo a už se mluví

Těsně po listopadu 1989 byla tehdy ještě KSČ chápána jako integrální součást politického života a hlasy, které požadovaly její zákaz, byly okrajové. Heslo "nejsme jako oni", které vyjadřovalo odmítání snahy o další vlnu kádrování, bylo bez rozporu přijímáno téměř celou společností. V té době si ještě většina občanů uvědomovala svůj podíl na chodu minulého režimu.

Nevydrželo to dlouho. První politická garnitura vzešlá z voleb v roce 1990 zacházela s komunisty jako s loajální opozicí. Místa ve Federálním shromáždění i v České národní radě se obsazovala proporčně: na rozdíl od Slovenska měli komunisté zastoupení v předsednictvu obou zákonodárných sborů.

Férové zacházení s komunisty bylo pečlivě monitorováno zahraničními pozorovateli: podle zacházení s opozicí měřili politickou kulturu východních zemí. Kladli nám tehdy na srdce, že liberální demokracie nesmí ostrakizovat politické názory.

Odvysíláno na ČRo 6

Už na jaře se situace mění. Objevuje se volání po lustracích. Koncem roku 1990 se Občanské fórum začalo rozpadat a do popředí se drala jeho radikální část, pochopitelně s antikomunistickou rétorikou na rtech. Absolventi Večerní univerzity marxismu-leninismu začali učit disidenty, jak se má bojovat proti komunismu.

Naprosto standardní průběh mocenského zvratu. Ponížení vyvolané minulým režimem bylo příliš cenným politickým kapitálem, než aby ho někdo nechal ležet ladem. Václav Klaus úspěšně prodával svou ekonomickou reformu jako boj proti komunismu, a dlouho si nikdo nevšiml, kdože se to stává podnikatelskou elitou.

Když se Český deník probudil, zbyly mu jen oči pro pláč. Po volbách v roce 1992 byl s férovým přístupem ke komunistům amen. KSČM, ačkoliv prošla druhými demokratickými volbami, dostala nálepku nedemokratické strany. V parlamentu ostrouhala, žádné místo na ni nezbylo. Princip férové politické soutěže dostal pořádnou ťafku. Tenkrát to ovšem nikoho netrápilo.

Jenže bez komunistických hlasů se rozhádaným koalicím těžko žilo. A tak se rozvinul dosti pokrytecký zákulisní obchod -- navenek se hřímalo proti nedemokratické KSČM, ve skrytu běžely kšefty. Média to vesměs ponechávala bez povšimnutí.

Určitým reformním proudům v KSČM izolace vadila, ale nikomu se krok podobný tomu, který komunistické strany provedly na Slovensku, v Polsku nebo v Maďarsku, kdy se přejmenovaly a staly se fakticky sociálními demokraciemi, nepodařilo udělat. Kdo zkusil KSČM reformovat, ztroskotal.

Miroslav Grebeníček roli KSČM jako politického pária přijal a rozhodl se z ní udělat výhodu. Pochopil, a nebylo to tak těžké, že se svou voličskou základnou pro něj nemá cenu soutěžit se sociální demokracií. Život ukázal, že transformace má svoje poražené, a že existuje část veřejnosti, zejména té starší, která nemá důvěru v Německo, a proto ani k Evropské unii a k NATO. Obsadil politický kvadrant, který nezastávala žádná jiná politická strana, a který si, v roli opoziční strany, klidně obsadit dovolit mohl.

Výsledky se dostavily. V roce 1997, kdy za chyby Klausovy transformační politiky začala země platit daň, pozvolna končilo opojení, v němž k získání masové podpory stačilo nadávat na komunisty. Ani ostrá antikomunistická kampaň v roce 1998 nestačila Václavu Klausovi k volebnímu vítězství. Naopak, neúspěšný pokus v součinnosti s ČSSD překreslit politické hřiště těžce otřásl jeho pozicí.

Naděje se přelily k sociální demokracii. Řízení státu však zanechá na každé politické straně šrámy. Nebyla náhoda, že KSČM začal mít nejlepší volební výsledky v těch okresech, v nichž byla největší nezaměstnanost. ČSSD nedokázala, a ani nemohla, naplnit naděje lidí, kterým transformace podstatným způsobem zhoršila životní podmínky.

S tím Grebeníček počítal. Stylizoval KSČM jako protestní stranu, která ostře kritizovala průběh transformace. Nemusel předkládat žádné realistické alternativy, stačilo mu hřímat na tribunách, obhajovat "výdobytky socialismu" a KSČM rostly preference. Pravicové politické strany a naprostá většina médií to opět veřejnosti prodávaly jako nebezpečí návratu do totalitních časů.

Začal se vytvářet bludný kruh: síla médií i antikomunistické naladění části ČSSD jí bránily uvažovat o spolupráci s KSČM, ačkoliv pravicové strany se nikdy podpory KSČm nezřekly, viz například volba prezidenta, kdy Václav Klaus byl zvolen nade vší pochybnost také několika hlasy poslanců a senátorů KSČM.

Levice byla rozštěpená a pravice neměla sílu zformovat vládu. Politický systém se neustále ocital v patu. Prosazovat jakýkoliv politický kurs se stalo obtížnější než dřív.

Krizi, kterou ČSSD procházela po volbách 2002, se prezident Klaus zřejmě pokusil využít k naplnění svého snu: vytvoření dvoustranického systému. Tentokrát z ODS a z KSČM jako dvou nejsilnějších politických stran. Aby legitimizoval svoji volbu prezidentem mimo jiné i komunistickými hlasy, pronesl už dříve několik projevů, v nichž vzal komunistickou minulost země jakž takž na milost. To bylo správné. Ovšem pokus v politické krizi utopit Stanislava Grosse i jeho stranu jako štěně byl riskantní.

Nikdo nepochybuje o tom, že prezident Klaus je velký politický hráč. Bohužel -- či bohudík - jeho velké hry jen málokdy dopadnou podle předpokladů, viz například fiasko kupónové privatizace. Mimochodem, nedávno se objevil odhad, že cena za zpackanou transformaci je přibližné 1000 miliard Kč, víc, než celý roční rozpočet státu.

Zde rozehrál hru, kterou vehnal ČSSD do kouta a de facto ji přinutil ke spolupráci s KSČM. Sociální demokracie pochopila, že si musí otevřít vyjednávací prostor tím, že se nebude zříkat podpory KSČM, jinak nemůže koaliční krizi vyřešit. Ukázalo se to jako správný krok, kterému najednou nebyla schopna zabránit ani média.

Na jedné straně rehabilitace minulosti prezidentem Klausem, na druhé přehnané strašení nástupem totality vedlo k tomu, že se lidé KSČM přestávají bát. Političtí analytici ještě před pár měsíci odhadovali, že spolupráce levicových stran přichází v úvahu až po volbách 2010. Ukazuje se, že pohyb veřejného mínění je mnohem rychlejší.

K pohybu došlo i uvnitř KSČM. Grebeníčkova strategie protestu provedla KSČM nejhoršími roky. Ovšem s touto strategií se KSČM může vzdát naděje, že její členové kdy usednou do vládních křesel. Ve vládě může jen stěží sedět strana, která bude prosazovat změnu základní orientace státu, tedy členství v NATO a v Evropské unii.

Grebeníček na odchodu před změnou kurzu důrazně varoval. Nové vedení KSČM má však nepochybně ambicióznější cíle, než jsou zabezpečená křesla v opozičních lavicích.

Máme se takové vyhlídky bát? Neřekl bych. Komunistům by se nikdy nepodařilo ovládnout Československo, kdybychom nespadli do sovětské sféry vlivu. Mezinárodní situace dnes podobné nebezpečí vylučuje. A kdo sledoval politické debaty v Parlamentu a nenechal se odradit tím, že připomínky pronášeli komunisté, musel uznat, že jejich poslanci patřili mezi ty kvalifikovanější.

Politický analytik by se měl vystříhat hraní na prognostika. Jedno je však jasné: Ať v současnosti politici říkají, co chtějí, v České republice se zcela mění rozdání karet. Končí doba, v němž KSČM měla nulový koaliční potenciál. Pokud najde odvahu převzít zodpovědnost a přestat točit Grebeníčkův opoziční mlýnek, může to vést k přirozeným vládním koalicím s podporou v Parlamentu a ke zvěcnění politické debaty v naší zemi.

                 
Obsah vydání       6. 10. 2005
6. 10. 2005 Právní výbor EP doporučil zbavit poslance Železného imunity Daniel  Strož
6. 10. 2005 Vyhrožujete mi výpovědí Martin C. Putna
6. 10. 2005 Šikana zaměstnaců, kteří pracují s počítačem, šikana novinářů a protiteroristická hloupost Štěpán  Kotrba
6. 10. 2005 Chcete se trénovat v mlčení? Diskutujte s Janem Čulíkem Josef  Bouška
6. 10. 2005 Jak Josef Bouška "mlčel" ve vysílání rozhlasu BBC
6. 10. 2005 Komunisté lžou Josef  Bouška
6. 10. 2005 S komunisty se nemluvilo a už se mluví Václav  Žák
6. 10. 2005 Iná cesta a iný štandard v Británii Igor  Daniš
6. 10. 2005 Nezapomínejme, že lidská práva gayů a lesbiček uznalo Španělsko
6. 10. 2005 ó ano, vy Patrik  Ouředník
31. 10. 2005
6. 10. 2005 Dotaz pro antifašisty a nahnědlé rojení kolem Patočkových Zelených Pavel  Pečínka
6. 10. 2005 Co dělat, aby byl člověk šťastný?
6. 10. 2005 Late towards the morning Karel  Hlaváček
6. 10. 2005 O lidech, kteří komplikují poctivě budujícím pracujícím život
6. 10. 2005 Evropská unie v Polsku prohrává Rudolf  Kučera
5. 10. 2005 Josef Bouška: "Vy na Západě našemu antikomunismu nikdy nemůžete rozumět" Jan  Čulík
5. 10. 2005 Budou o Karolině místo odborníků rozhodovat politici? Marta  Pilařová
6. 10. 2005 Křesťané jako mírotvůrci? Karel  Sýkora
5. 10. 2005 Britská vláda kriminalizuje pokojné protesty
5. 10. 2005 Chvála podivných teorií... Štefan  Švec
5. 10. 2005 Literárky bez Patočky Štěpán  Kotrba
5. 10. 2005 Tradice sociálních stran Oskar  Krejčí
5. 10. 2005 Sin City -- skvělá forma s podprůměrným obsahem Milan  Černý
5. 10. 2005 Mea culpa Fabiano  Golgo
5. 10. 2005 Proč by měli mít homosexuálové stejná práva jako ostatní lidé? Fabiano  Golgo
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
6. 10. 2005 Late towards the morning Karel  Hlaváček
6. 10. 2005 S komunisty se nemluvilo a už se mluví Václav  Žák
5. 10. 2005 Chvála podivných teorií... Štefan  Švec
3. 10. 2005 Pár slov o obsahu a formě Evropské unie Egon T. Lánský
3. 10. 2005 Je lepší výstavbu mešit podpořit, než jí bránit. Ale co odluka státu od církví? Lucie  Doleželová
3. 10. 2005 Na slepé víře program spravedlivé společnosti budovat nelze Michael  Kroh
3. 10. 2005 Chvála braku II aneb Definice braku Milan  Černý
30. 9. 2005 Nestraníci v politice Egon T. Lánský
30. 9. 2005 O nesmrtelné duši? Alex  Koenigsmark
30. 9. 2005 Zelení zvolení a VyVolení Milan  Daniel
29. 9. 2005 Sin City: alibistická oslava zvrácenosti Ján  Simkanič
26. 9. 2005 Přepólovaná alternativa Ondřej  Slačálek
23. 9. 2005 Rifkinova zpráva o zániku jednoho amerického snu Josef  Brož
23. 9. 2005 Čin hodný Josepha Goebbelse   
21. 9. 2005 Turecko mělo být v EU dávno před Bulharskem a Rumunskem Milan  Kulhánek

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo RSS 2.0      Historie >
6. 10. 2005 S komunisty se nemluvilo a už se mluví Václav  Žák
5. 10. 2005 Proč chce Jaromír Štětina zrušit komunisty? Jan  Čulík
5. 9. 2005 Grebeníček: poločas rozpadu samce Alfa Irena  Ryšánková
6. 5. 2005 Dočkáme se zastřelených důchodců na Letné? Štěpán  Kotrba
13. 4. 2005 Komunisté a antikomunisté Milan  Valach
12. 4. 2005 Štětina: Měl by komunikovat, nebo se zakázat Bohumil  Kartous
11. 4. 2005 Jaromír Štětina: Nediskutuji s nikým, kdo publikuje v zapšklých Britských listech   
7. 4. 2005 Proti rudé hvězdě a proti modrému ptáku Zdeněk  Hrabica
7. 4. 2005 Komunisté neprokázali, že jsou demokratická strana   
7. 4. 2005 Nepodepsal jsem petici "Zrušte komunisty", přesto jsem na ní uveden   
19. 2. 2005 Zrušme komunisty   
7. 2. 2005 Uhl Štětinovi: Vaše postoje nejsou postoji Strany zelených Petr  Uhl
16. 11. 2004 Sociální demokraté, co si myslíte o podpoře Jaromíra Štětiny od ČSSD v Praze 10 ?