Kouření je falešným znakem emancipace žen, protože bylo ženám odepíraným symbolem mužnosti - moci (připomeňme kuřácké salónky na zámcích, nebo viktoriánskou společnost, v níž dámy odcházely od stolu, aby pánové mohli kouřit a hovořit o důležitých věcech, např. o politice).

Až budou ženy opravdu rovnoprávné a hodnoty tradičně spojované s ženskostí budou společenský uznávany a oceňovány (a ne společensky "trestaný", jako péče o děti - jak mateřská, tak otcovská -, která mnohdy vede k nutnosti rezignovat na kariéru), nebudou ženy potřebovat podobné berličky pro své sebevědomí. (Vždycky samozřejmě budou existovat muži a ženy, kterým cigareta prostě chutná a je jim jedno, že si ničí zdraví).

Měla by nám všem vadit ona sprostota, vulgarizace, lhostejnost a neohleduplnost, ale neměla by nám vadit víc u žen, než u mužů, neměl by se uplatňovat onen tradiční dvojí metr.

Pokud jde o věty: "Zůstanou nám modro punčochaté povídalky a prokurátorky, ženy mužatky s ostrými lokty a surově proříznutými hubami. Žena se bude shánět na inzerát a platit zlatem, ale může být příliš pozdě.", nelze než ženský zaplakat nad vším tím nepochopením. Těmito větami se sympatický apel na lidskou slušnost mění v obhajobu společnosti, kde právo hájit zapáleně svůj názor (modro puncochate povídalky...se surové proříznutými hubami) a zastávat významné mocenské pozice (prokurátorky) mají jen muži, pod záminkou, že ženám to prostě nesluší.

Promiňte, ale jako povídalka s proříznutou pusou hájím právo na svou radostnou a spokojenou ženskou existenci.