Často peníze natekly do děravých kapes mameluků ovládajících prapodivné bankovní systémy. Chudneme a zíráme, co všechno je v demokratůře možné. Mediální kanály i kanalizátoři nám servírují hromady nechutností, předkládají nám ke strávení celebritky na úrovni hnidy, umně odvádějí pozornost od podstatných domácích i světových záležitostí, informují podle povolených kritérií, aby nedošlo k zjevnějším nepokojům. V tomto ohledu jim vydatně pomáhají i duchovně zbídačelé dvě volitelné komory pukajících lebkounů; není náhoda, že leckdy se dohadují o nepodstatném a činí tak se zarputilou vehemencí připomínající léta nedospělá a uhrovitá.

Možná by voliče zajímalo, jak od nás plynou investice do současného dravého světa. Kde jsme se uchytili, a naopak, odkud jsme odešli ke spokojenosti konkurence anebo dokonce byli odejiti za přispění různých mírotvorců, vzlykačů, zaříkávačů, filozofických neumětelů, snílků, nevychovanců, lhářů, vychloubačů a psíků nalezenců, pocházejících z rodu Karl von Banhof.

Lidé by měli vědět, kam proudí státní i nestátní finance v případě investiční zahraniční politiky, v jakých zkomoleninách mizí, proč rostou naše dluhy a povídá se neustále o dluhu státním -- stát jsme možná snad ještě stále my občané, tedy, my stát s nahým zadkem a košíkem na hubách, vyzbrojeni slepými mediálními artisty na hrazdách v manéži zvané Pustina, kapitány průmyslu bez můstku a velínu, ale s tlamami meloucími cosi o prosperitách ve vzdálené budoucnosti.

Přečtete malou zprávu o botswanských krutostech. Po zuby vyzbrojená armáda (kým asi) stěhuje na určená místa nejstarší africké obyvatele Křováky a svět má být ve střehu, protože docházelo kdysi údajně k jejich masakrování. Podíváte-li se na kontinent chudoby, chorob a bezmoci, máte-li citu byť jako šafránu, musíte si klást neodbytné otázky -- komu prospívá chudoba tohoto světa? Proč se nahrává lidem s nízkými pudy. Zaslechl jsem v hospodě názor vyslovený plameně, jasně a krutě: já bych je tam nechal pochcípat. Zavřel bych hranice, starejte se, žerte se a perte se, co nám je po vás. Jenom sem lezete, žebráte o azyl, pak tu děláte bordel a nerespektujete naše zákony...

V jedné mnichovské nálevně kdysi hovořil podobně jistý nositel čistoty zla a vyklubala se nám z toho odporná válka s mnoha miliony obětí. Jenže, ve zmiňované zemi kdosi investoval správně. Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!

Můžeme se dušovat, že nesouhlasíme s investováním do zbrojního průmyslu, klidně můžeme protestovat a chodit na náměstí každý den -- budeme štěkat a karavana zbrojařů půjde dál. Možná budeme muset začít věřit, že bylo nadmíru vážnou chybou vyklidit úrodná zbrojařská pole, na druhou stranu ale budeme muset začít věřit i názorům, že největší šiřitel zla, válek, násilí a všech odporných zhůvěřilostí je vyspělý svět řítící se do prý neodvratně do záhuby.

Hospodský nádeník po desátém pravil: všechny říše šly do hajzlu, pánové, půjde i říše Kovbojská!

Po malém průzkumu se nestačíte divit, kde jsme zaváhali a vyklidili pozice pro dravější a méně hájící lidská práva.

Zcela hladce zapadla zpráva o nápadu jednoho kapitána průmyslu, nyní ovšem již bez kapitánského můstku, jak dopravit do velké země slunce naše vyrobené nákladní automobily značka Tatra a rozjet tam výrobu za pomoci našich odborníků -- v průmyslové zoně jistého města v oné prudce se rozvíjející zemi není naše fabrika, ale postavili tam automobilku Němci a po letech domorodci vyrábí Volkswagen Santana už ve vlastní režii.

Holedbáme se pivovarnickými zkušenostmi, ale přenechali jsme investice Němcům. Přišli, naučili domorodce pivo vařit, ošetřit, čepovat -- a jejich dobré ležáky nedělají zlatavému moku ostudu. My doma dokonce v zájmu udržení trhu museli přijmout ochranné ruce bohatších sousedů.

Pak si vzpomenete třeba na architekta mudrce, co pravil veřejně, že jistý pěvec populáru milovaný lidmi je zombí. Hovořil a občas ještě hovoří o architektuře Prahy -- tenhle mudrc by měl tedy vědět, že města v zemi tisíce úsměvů vytvořili mladí francouzští architekti k obdivu i tiché závisti okolního světa. O našich architektech tam není vidu ani slechu. Raději vytváří vísky s odpornými barevnými stodolami -- jo, prachy nepáchnou. Tvůrčí zápal nejlépe uhasíme řádným honorářem. Zdá se, že máme před bankovními domy jen pejsčí exkrementy. Možná i proto, že naši psi mají boubelaté zadky, nejsou bez konečníku a navíc mají dráždivé tračníky.

První investicí by mohlo být skutečné vyjevení pravdy o investiční politice státu, tedy nás. Her bylo dosti a k vývozu se nehodily a nehodí.