Autor cituje článek Evana Thomase z týdeníku Newsweek "How Bush Blew It" (Jak to Bush zvoral):

"Mezi prezidentovými poradci je trvalým vtipem: kdo mu bude tlumočit špatné zprávy? Bush je sice vřelý a srdečný na veřejnosti, ale když nejsou přítomny televizní kamery, dokáže být chladný a arogantní. Poradci se někdy děsí a kryjí se před prezidentovým hněvem.

V tomto prostředí si Bush údajně ještě tři dny po protržení hrází v New Orleansu neuvědomil rozsah katastrofy po hurikánu Katrina kolem Mexického zálivu. Newsweek píše:

"Skutečný stav věcí došel prezidentu Bushovi až ve čtvrtek večer. Někteří zaměstnanci Bílého domu se dívali na zprávy v televizi a napadlo je, že by prezident měl vidět děsivé zpravodajství, přicházející z New Orleansu. Poradce Barlett natočil toto zpravodajství pro Bushe na DVD, aby se na ně mohl na celé podívat druhý den ráno cestou letadlem Air Force One do oblasti kolem Mexického zálivu.

Jak je tohle možné - že měl prezident USA o největší přírodní katastrofě za celé století ještě menší povědomí o situace než průměrný Američan, je matoucí a znepokojující kapitolou v příběhu, který, navzdory okamžikům hrdinství a obrovské velkomyslnosti, je příběhem celonárodní ostudy."

Thomas také píše: "Bush dokáže dělat scény, když někdo vyjádří jiný názor - interpretuje nesouhlas jako neloajalitu. Po pěti letech ve funkci je v podstatě obklopen jen lidmi, kteří s ním souhlasí..."

V týdeníku Time v článku "Living too Much in the Bubble?" (Žije příliš ve své bublině?) píše Mike Allen:

"Bushova bublina, v níž žije, je v jeho druhém funkčním období hermetičtější, ještě méně lidí je ochotno mu přinášet špatné zprávy - anebo mu říkat, že se mýlí. Bush tohle nikdy nezvládal. Jeden mladší poradce, Bushův oblíbenec, vylíčil, jak nebezpečné je opravovat šéfa. 'Poprvé, když jsem mu řekl, že se mýlí, začal na mě řvát,' vzpomíná poradce na jednání s Bushem během jeho prvního funkčního období. 'Pak jsem mu vysvětlil, kde se plete, a on řekl: Dobře. Chápu. Udělal jste dobrou práci. A poklepal mi na rameno. Já jsem se schoval na záchod a měl jsem tam v podstatě záchvat.'

Výsledkem je svého druhu série ozvěn, kdy dobré zprávy převládají nad špatnými - i tehdy, existuje-li množství informací o opaku. Například ještě čtyři dny po zásahu hurikánu Katrina sám Bush informoval svého otce a prezidenta Clintona o tom, jak probíhají záchranné práce u Mexického zálivu, nesmírně optimistickým způsobem, který neměl nic společného s realitou.

Podle Allena má americká vláda "třídílný plán, jak se stát populární":

1. "Utrácejte bez omezení a odložte řešení toho, co s tím, až na pozdější dobu."

2. "Neohlížejte se."

3. "Oznamte novou řadu vládních cílů, až lidé na hurikán Katrinu pozapomenou."

Podrobnosti v angličtině ZDE