7. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 9. 2005

Některé skvrny na rudé košili jsou patrně neodstranitelné

Názor, že srpen 1968 byl ve srovnání s rokem 1989 tou lepší variantou, zřejmě nikoho nepohoršuje.

Krátce po zveřejnění článku Ireny Ryšánkové se ozval jeden z lidí, kteří podle jejích názorů měli reprezentovat progresívnější křídlo současné komunistické strany, a před  čtenáři Britských listů otestoval oprávněnost do něj vkládaných nadějí. Průměrně politicky orientovaný příslušník gramotné veřejnosti pravděpodobně alespoň tuší, že skutečným jádrem trvajícího sporu mezi komunistickými konzervativci a reformátory je odkaz J. V. Stalina, souhrnně a poněkud nepřesně označovaný jako stalinismus. Štefkův text  však debatu o celé záležitosti manipuluje od samého začátku - už tím, že využívá jazykové prostředky normalizační propagandy.

Jenže zatímco se v minulosti psalo o takzvané Chartě 77, nyní můžeme číst o takzvaném stalinismu. Jde o způsob, jak čtenáři vsugerovat, že celý ten takzvaný předmět sporu není ve skutečnosti hoden jeho pozornosti, že jde takřka o fenomén na úrovni zločinecké galérky s jejími přezdívkami ("vulgo"...).

Aniž bych věřil, že to má pro dění v KSČM s ohledem na její stav nějaký hlubší smysl, upozorním zde na dva velmi reálné aspekty onoho "takzvaného" stalinismu. Tím prvním je skutečnost, že v době přibližně od ukončení sovětského NEPu až do Chruščovova projevu na XX. sjezdu KSSS hrála Stalinova osoba roli objektu v podstatě náboženského uctívání. Stalin byl oficiálním bohem stalinismu. Skutečností také je, že po zničení této modly se mezinárodní komunistické hnutí dostalo do ideologicky velmi obtížné situace, z níž fakticky již nikdy nevybředlo, protože si odmítalo v plném rozsahu připustit, co se stalo. Zejména pro mnoho lidí na Západě, kterým chyběla přímá zkušenost se sovětským systémem, nebylo až do Chruščovova vystoupení zatěžko uvěřit sovětské propagandě o nastolení rovnosti, sociální spravedlnosti, odstranění nezaměstnanosti atp. Náboženský aspekt stalinismu tu mohl zejména v kruzích věřících intelektuálů celkem snadno nalézt příznivý ohlas. O tom, kam taková slepá víra může člověka zavést, svědčí mimo jiné knihy, jako je Doznání Arthura Londona. Pokud jde o vztah stalinismu k problematice totality, autoritářské osobnosti a podobných "potěšujících" fenoménů, odkazuji čtenáře například na článek Milana Valacha zde a podrobnější rozbor celé problematiky v knize téhož autora Svět na předělu (nesdílím ovšem Valachův názor, že administrativní zákaz KSČM by mohl v levé části politického spektra něco vyřešit).

Stalinismus ovšem označuje také politickou strategii konkrétní velmoci, jež byla původně oficiálně označována jako budování socialismu v jedné zemi - v praxi však šlo o otočení Marxova tvrzení, že komunismus je empiricky možný pouze jako čin vládnoucích národů, o stoosmdesát stupňů. Došlo tím k jednomu z největších paradoxů v dějinách politických idejí. Za Stalina se sovětský komunismus stal takřka beze zbytku ideologickou zástěrkou světovládných ambicí ruského imperialismu, který jeho údajný prorok z hloubi duše nenáviděl, jak o tom svědčí celá řada autentických Marxových textů. Dokud čeští komunisté nedmítnou stalinismus jako zástěrku ruského imperialismu, dokud nezačnou seriózně debatovat přinejmenším o díle Záviše Kalandry, o žádném důsledném rozchodu  s údajnými deformacemi socialismu nemůže být ani řeči.

Pan Štefek tvrdí, že na stránkách Komunistického svazu mládeže nelze najít žádné stalinistické nebo brežněvistické materiály. Na adrese http://www.ksm.cz/ však může zvídavý čtenář nalézt skutečně leccos. Například následující text:

Srpen roku 1968 - manipulace  a nepravdivé komentáře

Dne 21. srpna 2005 uběhlo již 38 let od vojenské intervence vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR. Při sledování zpráv a zpráviček jednotlivých televizních stanic se nemohu ubránit pocitu, že se předhánějí, kdo ukáže více krve, více československých vlajek v krvi, komentáře televizních moderátorů už ani není třeba připravovat, jsou každý rok stejné. Snad by stálo za to je nahrát a vždy jen změnit rok, moderátoři by si ušetřili bojovně zoufalé výrazy tváří při sdělování této "reportáže". Otázkou zůstává, zda všechny záběry pocházejí právě z roku 1968, u některých by se o tom dalo silně pochybovat (oblečení lidí, obchody..). Počet údajných obětí má stoupající tendenci, takže za pár let se dozvíme něco o 1000 obětech roku 1968. Pak snad už konečně lidem dojde, jaký je to nesmysl.

Vstupu vojsk VS předcházelo ji takzvané Pražské jaro. Jednalo se  o proces započatý lednovým rozhodnutím nejvyššího orgánu KSČ o odstoupení dosavadního 1. tajemníka Antonína Novotného a zvolením Alexandra Dubčeka do této funkce. Do vývoje společnosti se začala negativně promítat vystupování celé řady "aktérů" roku 1989. Větší  část členů strany i stoupenců socialismu mimo KSČ si proto s obavami začala uvědomovat, že tempo přeměn stále silněji diktují herci, spisovatelé, novináři a že  strana ztrácí na vývojem ve společnosti kontrolu a že tento vývoj směřuje k plíživé likvidaci dosavadní politické orientace země.

Je na historicích, respektive na těch, kdo dnes mají přístup k většině dokumentům z tohoto období, aby objektivně posoudili, jak tehdejší vedení KSČ v období od 3. do 21. srpna plnilo své sliby a závazky. Musíme si však uvědomit a nelze to opomíjet, že tzv. sametová revoluce byla vedena hesly o reformě socialismu (viz projevy předních "protagonistů" Havla a spol), nikoliv o jeho likvidaci. Vývoj však šel diametrálně jiným směrem. Tím směrem, který byl koncipován již v první polovině r. 1968.

Cílem a účelem každé okupace je buď změnit územní uspořádání okupovaných území nebo zvrátit jejich politický řád a pořádek, zemi ovládnout a podrobit si ji. Tento fakt jasně dokazuje vývoj od Mnichova v září 1938 po 15. březen 1939 a 6 let poté. Nic z toho však nesledovala a neuskutečnila intervence jednotek VS. Právě naopak: vojenská intervence ze srpna 1968 sledovala  zachování socialistického kurzu vývoje Československa, měla zabránit jeho zvratu, a současně  zachování příslušnosti vojenského prostoru ČSSR k závazkům v rámci Varšavské smlouvy.

Termín okupace musím zkrátka v souvislosti s touto dějinnou událostí odmítnout: tehdejší  socialistické Československo nebylo v srpnu 1968 okupováno v pravém smyslu tohoto slova a, nebyla jí vnucena žádná správa pocházející z okupantské země, nebyl ustaven žádný protektor na Pražském hradě, jak tomu bylo po roce 1938, neexistovaly žádné snahy o vyhlazování obyvatel, o zabírání jejich majetků.  Přístup a názorů současných pravicových politiků a médií se pouze snaží zakrýt skutečnou okupaci, nacistickou, která byla jednou z etap vedoucích k světové válce, se strašnými  dopady na českou populaci a připravenými plány na likvidaci českého národa. Proti smrtelnému nebezpečí nacismu a fašismu povstal  prakticky celý svět; vojenská intervence ze srpna 1968 žádnou válku ani mezinárodní konflikt nezpůsobila, nezměnila se ani územní celistvost ČSSR ani mezinárodní postavení Československa v rámci mezinárodního společenství, především v řadách OSN.

Snad jen poznámka na závěr -- ví vůbec Češi o přítomnosti jednotek NATO na svém území, o budování amerických základen? A kdo ví, co bude následovat...

Veronika Sýkorová

V posledních letech se opravdu příliš často nesetkáme s obhajobou Brežněvovy doktríny. Autorka si zjevně vůbec nepřipouští, že KSČ přinejmenším od čistek označovaných jako bolševizace až do konce své vlády v roce 1989 - právě a jedině s výjimkou období Pražského jara - hrála výhradně roli nástroje zahraniční imperiální mocnosti. Ze způsobu, jakým členka či přiznivkyně dnešní KSČM hodnotí jediné období, které by se snad mohlo stát zdrojem její hrdosti, a ze skutečnosti, že redakce toto - sine ira et studio vlastizrádné - stanovisko prezentuje bez jakéhokoliv komentáře, se zdá, jako by se za úlohu KSČ nikdo dodneška ani nezastyděl. Ani zdaleka přitom nejde o jediný text podobného charakteru, jaký je na stránkách KSM k nalezení. Názor, že  srpen 1968 byl ve srovnání s listopadem 1989 tou lepší variantou, zřejmě nikoho nepohoršuje. Stejně tak nikoho nevyvede z míry pojednání o bolívarianismu, které vyzvedává ideologii kolumbijské FARC proti venezuelskému chavésismu jako teoreticky důslednější - aniž by se zmínil "detail", že FARC je uskupení v praxi soustavně terorizující civilní obyvatelstvo a financované obchodem s drogami. Toto jsou důvody, proč se domnívám, že některé skvrny na rudé košili nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.

Na podzim 1989 mi bylo osmnáct let a studoval jsem v Brně silnoproudou elektrotechniku. V semináři Dějin mezinárodního dělnického hnutí a KSČ jsme pracovali s čítankou sestavenou z kanonických režimních textů. Relativně mladý vyučující byl poněkud na rozpacích z tehdejšího oficiálního perestrojkového kursu a zjevně neměl jednoznačné instrukce, takže výuku pojal jako návrat k humanistickým základům komunistické ideologie. V šestnácti na průmyslovce jsem byl za vyjádření vcelku opatrného kritického názoru označen za revizionistu. Nicméně v době, kdy se již na akcích konaných pod hlavičkou SSM promítaly indexové filmy, to mimo můj domovský okres nemělo fatální následky. V semináři na technice jsem byl nicméně už opatrnější (později jsem si to vyčítal) a přistoupil na režimní hru: upozornil jsem na skutečnost, že předložený Leninův text přece hovoří o dobrovolném združstevnění zemědělství, ale v praxi se to odehrálo poněkud jinak. V reakci na tento výstup mě však v zápětí na chodbě maďarský spolužák označil za komunistickou kurvu. Tehdy mě to velmi překvapilo a zdálo se mi to nespravedlivé. Dnes se ale už na důvody zášti svého spolužáka dívám poněkud jinak.

Ten člověk se především nejspíš domníval, že hodlám vlastně bypassovat studium lezením do patřičně umístěné řiti, jak bylo v tehdejších poměrech vcelku obvyklé. A kromě toho byl Maďar, jemuž po sovětském obléhání Budapešti v roce 1956 bylo marné vykládat cokoliv o humánním programu komunistických stran. Znal praxi, která podle jedné ze základních floskulí scholastizovaného marxismu měla být hlavním kritériem hodnocení každé teorie. Kdyby před ním někdo začal zpochybňovat počty obětí sovětské invaze do Maďarska, dal by mu nejspíš jednoduše jednu do zubů. My Češi nejsme tak přímočaří, takže u nás lze publikovat dokonce i obhajobu intervence z 21. srpna 1968, aniž by se autorka musela obávat příliš emotivní reakce veřejnosti. To však neznamená, že se prezentací podobných stanovisek KSČM jako celek nediskredituje a nepotvrzuje ty nejhorší obavy, že se ze své politováníhodné minulosti nepoučila. Pan Štefek chtěl čtenáře Britských listů přesvědčit, že popis situace v KSČM podaný Irenou Ryšánkovou je příliš pesimistický. Spíše to však vypadá, že po Štefkově ukázkovém přihlášení k názoru "Strana má vždycky pravdu" musíme naopak konstatovat přílišný optimismus Ryšánkové. Dokonce i pan Štefek si hodlá zuby nehty udržet "komunistickou identitu", aniž přesně říká, čím se chce odlišit od poslušných nástrojů velmocenských ambicí velkoruské říše. Co si pak máme myslet o těch, ve srovnání s nimiž lze Štefkovy názory chápat jako reformní?

Vyzývám všechny rudé ještěry, aby už konečně přestali mlátit prázdnou apologetickou slámu a laskavě se odebrali do... praxe.

                 
Obsah vydání       7. 9. 2005
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
7. 9. 2005 Nařízena povinná evakuace
7. 9. 2005 Američané: Bush nemůže za chaos v New Orleansu, ale jeho reakce byla "strašná"
7. 9. 2005 Prezident Bush bude vyšetřovat sám sebe
7. 9. 2005 Proč jet do Británie pracovat? Jiří  Paukrt
7. 9. 2005 Nájem bytu v novém občanském zákoníku Stanislav  Křeček
31. 10. 2005
7. 9. 2005 * * * Naděžda  Plíšková
7. 9. 2005 Guvernér Fazio dostal od Berlusconiho polibek smrti Josef  Brož
7. 9. 2005 Britské listy: 110 000 individuálních čtenářů v srpnu 2005
6. 9. 2005 New Orleans: Daleko více ozbrojenců než lékařů
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
27. 9. 2005
7. 9. 2005 Bionafta -- řešení? Michal  Mašín
7. 9. 2005 Některé skvrny na rudé košili jsou patrně neodstranitelné Karel  Dolejší
7. 9. 2005 Konzumní strategie masírují společnost tak, aby samostatně uvažovala co nejméně David  Formánek
7. 9. 2005 Good-bye, rakouský státní sektore Richard  Seemann
7. 9. 2005 O Boží spravedlnosti a biblické hermeneutice Karel  Sýkora
7. 9. 2005 O jízdence do budoucnosti Michal  Vimmer
7. 9. 2005 Poslanci obdrželi petici pro registrované partnerství
7. 9. 2005 Zelení: Používejte bionaftu
7. 9. 2005 Kontaminace GM řepkou vyhrocuje v Austrálii konflikt o pěstování GMO Miroslav  Šuta
7. 9. 2005 Život sice začíná po čtyřicítce, ale vlastně až v devětapadesáti František  Schilla
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
7. 9. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. - 23. srpna 2005
7. 9. 2005 Tragédie šíitských poutníků na bagdádském mostě ve zpravodajství iráckého odboje
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan  Čulík
6. 9. 2005 Welcome to the Desert of America Martin  Škabraha
6. 9. 2005 Romové v Británii - jako ryby ve vodě Blanka  Rambousková
22. 11. 2003 Adresy redakce
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005

21. srpen 1968 RSS 2.0      Historie >
7. 9. 2005 Některé skvrny na rudé košili jsou patrně neodstranitelné Karel  Dolejší
22. 8. 2005 O odvážných Polácích, flegmatických Češích a neutrálních Brazilcích Fabiano  Golgo
18. 8. 2005 Překvapivé paměti Čestmíra Císaře Jan  Čulík
11. 8. 2005 Pozvali jsme si v roce 1968 "spřátelená vojska" k okupaci sami? Jan  Polívka
30. 6. 2005 1968: Jak se nás komunisté báli Jan  Štěpánek
22. 11. 2004 Udalosti, ktoré zmenili pohľad na svet Michal  Barnovský
13. 9. 2004 Definitívny koniec československej jari Peter  Greguš
3. 9. 2004 Třeba uprostřed noci na opačný straně Zeměkoule Tomáš  Koloc
1. 9. 2004 21. srpen: Trinásta komnata dejín Pavol  Janík
23. 8. 2004 K roku 1968: Psal jsem z pozice laika Boris  Cvek
23. 8. 2004 Chcete snad říci, že srpen 1968 nebyl událostí?   
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968   
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University   
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné