Když listuji českými časopisy o celebritách, zjišťuju, že dvě třetiny těch slavných lidí vůbec neznám a nikdy jsem o nich neslyšel. Nechápu, proč je celebritou někdo, kdo čte předpověď počasí a ani ji sám nevymýšlí. Moje zoufalá předpověď, že co nevidět bude mít jeden druh těchto celebritek na vizitkách fotografie své vaginy, už pomalu splňuje Eva Aichmajerová, dojalo mě k slzám, že její maminka byla po prohlídce gynekologických fotek své dcery ráda, že se děcko dostalo do Ameriky.

Když si prohlížím tzv. módní hlídky v těchto časopisech, vždycky mi připadají kreace, oceněné tou nejvyšší známkou, přímo jakoby jejich nositelky vylezly z popelnice. Jakmile se mi něco líbí, je to označeno palcem dolů.

Osoba, která je ochotná dát třicet tisíc za kabelku Vuitton, mi připadá jako husa a poslal bych ji na třicet dní někam prodávat buřty.

Slavný film Moulin Rouge s Nicole Kidmanovou mi nejen nepřipadal dobrý, ale zdálo se mi, že to je jeden z nejpříšernějších, ba nejblbějších filmů, jaké jsem kdy viděl. A navíc se ani nesvlíkla.

Nebaví mě kung-fu -- na ukopávání hlav nevidím nic zajímavého -- a vtipný (stydím se to takřka přiznat) mi tudíž nepřipadá ani Kill Bill. Uznávám, že místy to ušlo, ale připadal jsem si, jako kdyby mi někdo obalil půlku dobrého karbanátku tou hnusnou sladkou houskou z Mekáče a navíc ten karbanátek v polovině změnil v odporný hamburger. Hamburg je krásné a milé město a jeho radní by měli ten fastfood žalovat.

Z opačného intelektuálního břehu mě nebaví ani slavný film Hodiny; když už bych to jakž takž ocenil jako psychologickou sondu, tak zejména nechápu, proč to musela hrát (hergot, už zase Kidmanová, ale to je náhoda - i když jsem vedle, nedělám to schválně) herečka, která ve skutečnosti vypadá úplně jinak a maskéři s ní museli dělat psí kusy, když by se jistě našla jiná, taky nadaná, jež by tak ošklivá byla přirozenou cestou.

A co hůř, trochu mě nudí i Nuda v Brně. Respektive ani tak nenudí, jako mi připadá být milou kopií filmů z šedesátých let, k nimž není nic nového ani překvapivého přidáno. Možná ale, že je to tak dobře a já jsem prostě vedle.

No a slavnému Fulghumovi nevěřím ani slovo. Tzv. přitakání životu mě popuzovalo už za bolševismu a tak možná je moje nechuť k tomuto typu životních optimistů, kteří na tom přitakávání životu vydělávají velké peníze, také projevem toho, že jsem vedle.

Celebritek, které si berou primitivy z lásky k jejich penězům a oni je pak bijí, mi prostě není líto. Dokonce se přistihuji, že jim to škodolibě přeju a říkám si, jen jí dej, milionáři, jen ji seřež, golfisto, ať ví, o čem je život.

Třetí díl úžasného Pána prstenů mi na rozdíl od filmové akademie připadá ze všech tří dílů nejhorší. Připadlo mi, že kromě stálého vzájemného mordování se v něm nic neděje. Zlý Sauron se posléze ukáže být cosi jako plynový vařič a Saruman se vytratil. A celé to slavné zlo dokázalo zabít akorát jednoho elfa. I když tedy umíral velmi efektně, připadá mi to jako nevalný výsledek v poměru k nákladům...

Nelíbí se mi v posledních letech české Miss. Jedna mi připadá skoro šeredná. Potěšilo mě ale, že začala fotit porno, to je aspoň upřímnější. Jenže jsem to porno neviděl -- a tak jsem asi zase vedle.

Na velmi úspěšném rockovém muzikálu jsem chtěl odejít v polovině, protože jsem si vyčerpán nudou myslel, že je konec, ale trvalo to po přestávce ještě dvě hodiny. Kritiky byly kupodivu rozpačité a já, jsa vedle, jsem si byl jistý, že se budou rozplývat nadšením.

Poslední film Davida Lynche, který jsem viděl, mě chvíli bavil, pak mi připadal překombinovaný a nakonec to celé bylo tak banální až blbé (žárlily na sebe dvě lesbičky a to bylo celé), že jsem se skoro rozčílil. Bál jsem se to na sebe někomu prozradit, až teď vám, protože vy chápete, že je to důkazem mého nalézání se vedle.

Nu, je taková stará anekdota, přijede lovec z města, domácí myslivci ho provázejí, on chce vystřelit, oni mu v tom zabrání: "Nene, to je zajíc Hubert, toho my nikdy nestřílíme!" U dalšího zajíce se to opakuje: "Nene, to je zajíc Bořek, toho my nikdy nestřílíme!" U třetího zajíce lovec ani nezvedl flintu a domácí vyčítají: "Proč jste nestřílel? To byl zajíc Robert, toho my vždycky střílíme..." Obávám se, že podobně je to nejen s kritikou, ale i veřejnými názory. Nezáleží na tom, co, záleží na tom, kdo... No a to je každému jedno, jen já s tím otravuju a ještě nejvíc sám sebe, čili kde jsem? Vedle.

Na druhé straně -- dnes jsem se ráno podíval do zrcadla a zjistil jsem, že to, co tam vidím, se mi taky vůbec, ale vůbec nelíbí... Takže zase tolik vedle možná nejsem...

Ale ne, prostě jsem vedle. To je celý, jak končíval jeden můj kamarád každou svou historku, když jsme na něj hleděli v očekávání pointy.