Tvrdit o někom, že je vlastně ještě dítě, znamená v naší hluboce ageistické společnosti nejen jistou ochranu před cizí surovostí. Znamená to především znevažování a shazování jeho činů. Vždyť to jsou děti a hrají si, jejich zábavu vlastně nejde brát vážně. Až vyrostou, budou se věnovat skutečné kultuře jako my, a budou konzumovat díla takových velikánů, jako je Kocáb, Bílá nebo Nohavica. Kdo by bral vážně jejich dětské hry... i tohle je v podtextu toho, když někdo mluví o stoupencích a stoupenkyních freetekna jako o "dětech".

"Děti" si už našly vnímavého dospělého. Stal se jím Václav Havel. Dost možná svou podporu stoupencům a stoupenkyním freetekna "myslí upřímně". Nezabíjí ale undergroudového ducha této subkultury svými snahami vtáhnout ji do dialogu s vládou? Nedělá z ní vzpouru s razítkem od úřadů a onen haškovský mírný pokrok v mezích zákona? A co dodat k tomu, když Havel řekl: "Mnohokrát jsem mluvil i psal o nebezpečí typicky postkomunistického ztuhnutí politického establishmentu, kde proběhly velké privatizační procesy a vytvořila se nová sociální struktura společnosti. Někde hlouběji ve společnosti existuje pravděpodobně přinejmenším nechuť k tomuto. Celé se to promítá například do sporů o občanskou společnost. Jako by ti mocní měli občas pocit, že by měli organizovat sebeorganizaci společnosti."

Je to výstižné, ale nedělá Václav Havel přesně to, o čem v poslední větě mluví? Jako umělec, autor Moci bezmocných, svobodomyslný člověk a nonkonformista by jistě Václav Havel byl zajímavým partnerem pro stoupence svobodné kultury. Jako autor záhy porušeného slibu, že v naší zemi nebude obnoven kapitalismus, jako dlouholetý prezident a jako podporovatel několika válek jím může být jen stěží -- alespoň pokud si zvuk soundsystému nepleteme s rachotem bombardéru a fireshow s výbuchy bomb zabíjejících civilisty.

Často se zásah policie proti Czechteku nepřesně srovnává se 17. listopadem. Nedávno někdo ocitoval i dobový výrok Miroslava Štěpána před dělníky z ČKD: "V žádné zemi, v žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být, a to se bohužel stalo."

Už se nepřipomíná to, že jej hned poté dělníci vypískali s pokřikem "Nejsme děti". Asi by bylo nezdvořilé Nohavicu či Havla vypískat. Ale zcela jistě by jim někdo měl taktně připomenout, že stoupenci a stoupenkyně freetekna žádné děti nejsou.