Kdyby byl Jan Beránek (druzí dva diskutující mi za komentáře ad hominem ani nestojí), samostatně myslící člověk a nepříliš inteligentní kopírka názorů svého stranického druha Jakuba Patočky, neopakoval by divákům a divačkám do zblbnutí, že Strana zelených není jen ekologická strana, a ještě to neustále narcistně nezdůrazňoval jako svou zásluhu. Nebylo myslím vůbec těžké vysvětlit, že partaj, kterou chce Beránek přilepit k Unii svobody a jim podobným, není jen ekologická strana. Možná by ale byla dost fuška přesvědčit někoho, že Strana zelených je také -- aspoň trochu -- ekologická strana.

Kdyby byl kdokoli z diskutujících předsedů malých politických stran schopen reflektovat svou situaci, nefňukal by nad "politickým systémem" a "matematickými chybami v průzkumech veřejného mínění", ale řekl by něco v tomto duchu: Malé strany jsou malé, proto, že se o nich mluví jako o malých. Nejedná se o prostý popis skutečnosti, je to performativní řečový akt: protože jsou voličům a voličkám předkládány průzkumy, v nichž jsou preference malých stran nízké, budou preference malých stran nízké neustále.

Protože se v televizi o malých stranách hovoří převážně v souvislosti s jejich malostí a ne s "věcnými tématy" jako je tomu u "velkých stran" (krásným příkladem toho byla právě nedělní debata), budou malé strany neustále malé.

Je to stejné jako u "extremismu" -- jednou ocejchovaný extremista bude už jen proto, že je tak označen, jako extremista vnímán a bude neustále tlačen do pozice extremisty.

Malé strany by neměly požadovat další průzkumy veřejného mínění -- ale jejich zrušení a to, aby se voliči a voličky rozhodovali jen podle svých názorů a vlastních preferencí, "za závojem nevědomosti" (jak praví Rawls, ovšem ve zcela jiné souvislosti) o tom, která strana má jaké možnosti a vliv. Dosáhlo by se tím toho, že by strany získaly své hlasy podle své skutečné podpory, ne podle sebenaplňujícího se proroctví několika kvantitativních sociologů.

Kdyby takto některý z předsedů malých politických stran mluvil, dokázal bych si aspoň na chvíli myslet, že může představovat cosi jako alternativu, když přinejmenším chápe vlastní postavení a zájmy. Oni se místo toho ochotně účastnili debaty, která jejich situaci dále reprodukuje. Takto jen chápu, že malé strany jsou součástí parádního spektáklu a užitečným doplňkem oligopolu moci velkých stran. Ukazují totiž, že může být ještě něco horšího, než jsou politické strany, které jsou dnes u moci. To je k nezaplacení, protože občané a občanky by si už už mysleli, že ti, kdo jim vládnou, jsou to nejhorší, co může být.

Inu, kdybych byl uvědomělým občanem, voličem a televizním koncesionářem, asi by mi bylo po debatě smutno. Ještě, že nechodím volit, jsem anarchistický extremista a mohu se ubohosti parlamentních i neparlamentních političek a politiků a rovněž novinářek a novinářů z plna hrdla smát.