Stačí vzpomenout na nevyužitou šanci v době, kdy se ČSSD (nejen) vinou svého tehdejšího předsedy Grosse nacházela v předsmrtných křečích a ODS byla (bohužel ne svým vlastním přičiněním) na vrcholu obliby.

Bohužel pro ni a její voliče toto krásné období bylo poněkud krátké. Pokud chtěla dokázat, že právě ona je schopná (ne snad všeho schopná ) strana, která si zaslouží v příštím volebním období vládnout, tak to prostě a jednoduše zpackala.

Nedá se samozřejmě říci, že jen vinou svého předseda, ale je fakt, že od šéfa strany se asi nejvíce očekává, že přijde s nějakým novým podnětem a novou myšlenkou, pro kterou si díky své osobnosti získá i ostatní, kteří ji pak pomáhají ku prospěchu partaje realizovat.

Ale s čím tedy přišel Mirek Topolánek? Dá se říci, že s ničím. V teple domova se možná kochal nad vzrůstajícími preferencemi své strany, ale zapomněl jaksi, že přízeň lidu je vrtkavá a dobrý vítr, který bárka jménem ODS se štěstím chytila, se může změnit náhle v bouřku. Ta opravdu zakrátko přišla. Ne, že by snad loď byla roztříštěna o skaliska a mužstvo smeteno do moře, ale utrpěla drobné šrámy, které ji přinejmenším přibrzdily na cestě do přístavu "Volební vítězství".

Topolánek, asi v euforii z náhlého růstu preferenci ODS, poněkud podcenil comeback ČSSD (ať už mají výzkumy veřejného mínění jakoukoliv vypovídající hodnotu) a jeho zmatené ( a hlavně odsouzeníhodné) komentáře o noci dlouhých nožů ukázaly, že opravdu neví, co si s novou situací počít.

Topolánek připomíná slona v porcelánu, což může být u někoho i roztomilé, ale u předsedy moderní, pravicové a hlavně liberální strany (jak se alespoň ODS snaží prezentovat), která hodlá zvítězit v nejbližších volbách, je to spíše k pláči.

Nebudu komentovat další vcelku úsměvný a jistě spíše v nadsázce řečený výrok o taek-won-du jako strategii na poražení Paroubka. Pokud jsem dobře četl, tak tato strategie, velice zjednodušeně řečeno, znamená, že soupeř se porazí v podstatě svými vlastními zbraněmi. To opět spíše vypovídá o pasivitě a bezradnosti, která se v politice nevyplácí.

Ale bodrý Mirek je asi dítě štěstěny, neboť dostal druhou šanci v podobě policejního zásahu na tolik v těchto dnech diskutovaném CzechTeku. Pro mě, jako občana a voliče, je sice poněkud nepochopitelné, když se opozice snaží k svému úspěchu využít i to, co by se politizovat rozhodně nemělo, ale vem to čert, taková je v současnosti česká politická kultura.

Czechtek se opravdu, jak ostatně (ne)ukazují čerstvé průzkumy veřejného mínění, které možná správně nebyly zveřejněny, stal první vážnou překážkou znovuzrozené ČSSD.

Ale jak na tuto šanci reagoval Topolánek? V nastálé situaci nevěděl nic lepšího, než se sejít k "neformální" schůzce s předsedkyní Národní strany Petrou Edelmannovou. Ať už tam zazněly sliby o povolební spolupráci nebo šlo opravdu jen o informativní schůzku bez případných budoucích závazků, tak předseda ODS opět ukázal, že není mužem na svém místě.

Copak opravdu netušil, co tím způsobí? Opravdu je takový hlupák, jako teď vypadá? Může se teď, jako to ostatně udělal ve čtvrteční tiskové zprávě, třeba stokrát ohrazovat proti neseriózním novinářům, kteří tuto schůzku vynesli na světlo a pustili se i možná do zbytečných spekulací, ale efekt bude stejně nulový.

Faktem prostě zůstává, že scházet se s extremisty se i v tak nedokonalé demokracii, jako je ta naše, prostě netrpí. Být spojován s takovými ochránci národních zájmů je cesta do pekel, ze které není návratu. Pokud si toto Topolánek a jeho věrní neuvědomují, tak jsou obyčejní hlupáci, kteří se vládnout této zemi prostě nezaslouží.