Do našeho každodenního myšlení vstoupily černé spolky usilující o nahlodání soužití -- a v mozku mi vrtá píseň a slova zemřelého pěvce: Mír, mír, mír, hajzl papír. Tam nahoře u Táty sleduje zpěvák a kytarista naše pinožení a nestačí se divit, o co všechno přichází.

Z černé díry na nás možná jukají mimozemšťané, ale k nám se jim nechce. Bojí se našich vzteklých reakcí a neustálého chaosu vyvolávaného vrozenou nespokojeností a honbou za větry. Oni nemohou pochopit, že černá noha je označení pro černání stonku brambor, rostliny to zázračné a zachraňující lidstvo před hladomory. Diví se, že část lidského rodu puká blahobytem a za rohem kosí lidi hlad, ta vytrvalá bída božského světa. Černá ruka připomíná spolky jednající v zájmu úzké skupiny a v neprospěch jiných skupin a podskupin. Černé vlajky zaplavují oblasti a upozorňují na nebezpečí náboženského teroru a mafiánské praktiky vychytralých kurýrů smrti. Stačí na určené místo dostat naivní rozvášněnou masu a v tichosti rozdat návyková cukrátka, odpálit nálože a usmrtit a zmrzačit nevinné lidi, potrhat je na kousky, o dalších vymoženostech současného šišatého světa ani nemluvě.

I schránky mohou být různé, takže i černé. A nemusí jít nutně jen o jejich prozkoumávání. Obsahují v sobě totiž nedobré vzkazy nám všem.

Obklopuje nás nepoužitelné černé bahno, ale i černé zlato, odpočívající v matičce zemi. Touha zmocnit se jeho veškerých zásob vede k devastaci krajiny i lidských duší. Neomalenost vedla a povede jen k černým činům nehodným dobrých hospodářů.

Černé divadlo překvapí diváka a zmocní se jeho kladných emocí, jenže četnost nahodile vzniklých černých divadel vysává energii z lidského pokolení tryskovým tempem, hrozícím až vyhynutím nás vytrvale kramařících bytostí.

Lidstvu přinesly Černé košile a uniformy hodně smutku a varovnou hrozbu, že ne všichni chceme totéž. Dodnes se však najdou následníci sadistů a nadlidí -- i když černé mozky některých z nich připomínají velikostí zrnko hrachu, narostla jim slušně velká huba a černá křídla.

Černá jezera, tůně, moře, voda potřebná i zlá, horší v děsivé mohutnosti a zlobě než černý mor. Poslední vlna na pobřeží odpočinku zčernala v myslích pozůstalých. Přinesla smutek a rozčarování nad silou přírody, které neporučí ani Šéf, natož pár rozumbradů hlásajících rovnost, pokud bude zachován jejich odstup od lačné černé masy.

Burza zažila před lety Černý pátek. Jo, s akciemi a penězi není radno si zahrávat. Ještě si pamatujeme, jak našeho současného prezidenta peskovali morální sociální utopisté za názor, že peníze nesmrdí. Leckterý z těch křiklounů dnes sedí na penězích a užívá si jich bez výčitek svědomí, i když k nim přišel jako ten Honza v pohádce, dokonce ani draka nemusel zabít, zkrátka náhle je z něho Černý princ, (neplést si s princem Eduardem waleským), požívá černého kořenu a posiluje tělo k dalším sto letům bytí.

Obchodní transakce vyžaduje ke zbohatnutí neotřelé postupy a nestandardní nazírání v rámci hracích ploch -- kdo váhá nemůže se zajímat o černý obchod. Na černém trhu nelze například prodávat tkalouny a tkaničky do bot, zrcátka, dětské lopatičky a jiné řemeslné výdobytky. Je třeba a nanejvýš nutné, vyhovět zájemcům, doplnit trhlinu v obchodní síti a dodat bílý prášek nebo travičku voňavou...nestarat se hlavně o barvu duše, černá bílá, skončí obě. A sejdou se v lepším případě nahoře u Šéfa. Budou-li mít štěstí, poznají filutu zčernalého všemi myslitelnými hříchy -- vždyť on to byl, kdo se vecpal do Nebe a na otázku, co že s takovým halasem nese v době nebeského poledního klidu, pravil poťouchlík Šéfovi přidrzle: Ale, tady nesu účet za poslední večeři tvého kluka. Černý humor může někoho i potěšit.

Černá neomalenost slaví v černých koutech křehké planety úspěch. I černá může být dobrá.