1) ČEK TEK MEK

V prvním odstavci pan Koenigsmark píše o zastřelení Brazilce v londýnském metru. Popisuje "zimní bundu" a svetr kolem pasu. Podle informací, které mám, tak kolem pasu neměl nic. Teplota byla prý 17 stupňů, takže teplomilný Brazilec si bundu vzít mohl. Navíc chybí informace o tom, že policisté neměli uniformu, což staví celou situaci do jiného světla - musel jim (v dané chvíli) věřit, když mu tvrdili, že jsou policisté? Nemohl zpanikařit, když na něj několik lidí vytáhlo zbraň?

2) Demokracie usilují o inkluzivnost a o toleranci

Přijde mi, že pak Čulík opět nekriticky pohlíží na situaci v Británii a zastává se zákazu "rave" v Británii. Neznám daný zákon ani specifika britského "rave", ale zákaz nějakého druhu party mi připadá přehnaný. A ptám se čím by se oficiálně schválená akce lišila? Pokud by se konala, řekněme někde na stadionu, hlukem by rušila víc lidí (byla by blíž obydlí), pokud by v okolí byl trávník, také by byl pošlapaný... A konzumaci drog by také nikdo nezabránil.

Dalším bodem, se kterým chci polemizovat, je snaha o inkluzivitu teroristů. Zase neznám situaci v Británii, ale podle informací, které sem z tisku (BBC News) proniknou a z prohlášení britských politiků, taková snaha nevyznívá.

V letech 2002 a 2003 jsem byl několik měsíců v USA, mluvil jsem s lidmi a poslouchal televizní vysílání. Nezaznamenal jsem naprosto žádnou snahu o porozumění motivům teroristů - o islámu např. neměli Američané žádné informace. Jediné, co slyšeli bylo, že islámští teroristé nenávidí západ kvůli jeho svobodě. Když jsem jim oponoval, že svobodných zemí je mnoho a teroristé útočili prakticky jen na USA (byl jsem tam před útoky ve Španělsku), byli evidentně zmatení a neuměli mi odpovědět. Např. o politickém nebo ekonomickém vlivu "západu" na islámské země nevěděli nic. V Británii mají sice mnohem kritičtější média, ale situace bude podle mě u většiny veřejnosti podobná.

Slyšel jsem rázná (líbivá) prohlášení britského premiéra i jiných politiků o jednotném boji proti terorismu, ale neslyšel jsem, že by někdo (rozumně) analyzoval motivy teroristů nebo vyzýval občany, aby se jim snažili porozumět - samozřejmě takové proudy existují, ale nejsou součástí mainstreamu. Co se týče jejich motivů, ozývají se např. razantní odsouzení spojitosti, že by teroristické útoky mohly nějak souviset s válkou v Iráku - i přesto, že nemalá část odborné veřejnosti danou souvislost vidí.

Výsledkem malé snahy porozumět teroristům a rozlišovat teroristy a islám, je i velký nárůst rasově a nábožensky motivovaných útoků (viz. např. ZDE). Podle informací z médií se zdá, že Britové reagují zuřivěji i než Američané po útoku v New Yorku. Tam sice došlo k několika napadením muslimů (např. rozbití jejich obchodů), ale (z médií) se zdálo, že celkově vládne rozum. Přijde mi, že se v daném článku jedná o tzv. "wishful thinking". Lidé, kteří mají Británii rádi (ja ji mám také rád), ji chtějí vidět v co nejlepším světle a zkreslují při tom perspektivu, ze které pohlíží na fakta.

Pozn. JČ: Jsem po mnohaleté zkušenosti života v Británii přesvědčen, že to, co jsem o demokratických společnostech ve výše zmíněném článku napsal, je skutečně tak. Úřady razantně zasahují proti pachatelům násilných činů, ale zároveň se snaží zjistit jejich motivaci a odstraňovat příčiny nespokojenosti. Jistě se jim to nedaří vždy úspěšně. Toto například je dlouholetou podstatou politiky britské vlády vůči teroristům v Severním Irsku.

V Británii je silná underclass a v některých kruzích existuje dost silný rasismus. Proto, bohužel, ty násilné útoky.

Neznám podrobně situaci v USA, avšak je známo, že mainstreamová média v USA jsou daleko horší než v Británii. V Británii je také špatný bulvární tisk, ale situace v médiích je daleko rozrůzněnější. Skutečně naleznete mnoho britských zdrojů, kde najdete diskusi, kterou jsem popsal.