|
2. 8. 2005
Krčmář Kramera dezinterpretuje a urážíVzhledem k tomu, že rozhovory Alexandra Kramera považuji za jedny z nejlepších, jaké si lze v českém tisku přečíst, rád bych reagoval na nesmyslné a zarážející obvinění, které tomuto novináři z deníku Právo adresoval Milan Krčmář. Nejen, že větu, "Přiznám se, že mně někdy dělá potíže pochopit, že slušný člověk může být pravičák", vytrhl z kontextu, ale navíc ji samotnou evidentně dezinterpretuje. |
|
Kontext, v němž věta zazněla, je následující. Kramer se v úvodu rozhovoru ptá Sobotky na to, zda mu byl sympatický Pavel Dostál. Po jeho kladné odpovědi, kdy zdůrazňuje, že jejich soupeření bylo gentlemanské, rozhovor pokračuje takto:
Je na levici více lidí, kteří vám jsou sympatičtí?
Pár bych jich tam určitě našel. Kde je podle vás více slušných lidí, na pravici, nebo na levici? To nechci posuzovat, ale v konzervativní straně, jako je ODS, by jich samozřejmě mělo být co nejvíc. Přiznám se, že mně někdy dělá potíže pochopit, že slušný člověk může být pravičák. Nemáte stejný problém naruby? Ne, nemám. Podívejte se, v každé straně najdete garnituru tvrdých, agresivních politiků a garnituru těch slušných, decentních. Patnáct let je příliš krátká doba na to, aby se slušnost v politice stala samozřejmostí, a proto jsem rád, že aspoň tady v Senátu se nám to daří; že si už od začátku jeho existence dokážeme bez ohledu na svou politickou příslušnost večer sednout ke stolu a povídat si třeba o nesmrtelnosti chrousta. Tolik příslušná pasáž. Jak špatně ji Milan Krčmář čte, je na absolventa bohemistiky neuvěřitelné. Jestliže Kramer tvrdí, že mu "někdy dělá potíže pochopit, že slušný člověk může být pravičák", pak tím 1) férově prozrazuje svoji slabost, aby zkusil nabourat Sobotkovu getlemanskou image, ke které se dotyčný hned v úvodu hlásí, když mluví o svém vztahu k Dostálovi. Sobotka tento záměr chápe a odpovídá tak, jak přísluší gentlemanovi a zjevně bez toho, že by se urazil; 2) tvrdit, že mi něco "někdy dělá potíže" znamená, že se o to přesto snažím, a že se mi to dokonce daří (byť ne vždy mi to jde samo) -- není tu rozhodně řečeno, že Kramer považuje pravičáky za neslušné lidi, jak mu podsouvá Krčmář, ale naopak to, že ač přesvědčením levičák, rozpoznal v mnoha pravičácích právě slušné lidi a to jej uvedlo v údiv a v nelehké přehodnocení svého apriorního dojmu; zároveň se tím demonstruje obecná neřest, vlastní mnohým z nás -- Kramer se k ní ovšem "přiznává" a trošku drze, ale ne podpásově, se ptá svého protějšku, zda má stejný problém, resp. zda je ochoten se k němu přiznat, přičemž se v pozadí předpokládá, že tato neřest je opravdu neřestí a že takto zkratkovitě se uvažovat nemá. Kramer tedy nikoho neuráží, pouze vypovídá sám o sobě, aby tímto manévrem udělal rozhovor zajímavější. Urážky se zato dopouští Krčmář, když někdejšímu disidentovi (a signatáři Charty 77) podsouvá sympatie k čínskému a severokorejskému komunismu. V uvedeném rámci je také třeba rozumět zákazu "prezentace vlastních postojů" podle pravidel Etického kodexu novináře. V duchu Krčmářem citovaného pravidla jistě není to, že novinář nesmí vyslovit při rozhovoru žádný názor (nota bene, když tento názor je vcelku znám, alespoň pokud jde o orientaci příslušného deníku), má se spíš na mysli, aby svého postavení nezneužíval např. k vlastní politické agitaci, zejména pak při schovávání komentářů za objektivní informování. Nehledě na to, že ve srovnání s běžnou žurnalistikou je rozhovor zvláštním žánrem, v němž jistá míra osobního zaujetí může být ku prospěchu věci. Musí se to ovšem umět -- a Alexander Kramer to podle mého soudu umí. Není jeho vinou, že ne každý, kdo umí česky, umí taky doopravdy číst. Martin Škabraha mj. píše pro "Salon", kulturní přílohu deníku Právo. |
