Nemohu nevzpomenout při této příležitosti na básníka a písničkáře Karla Kryla (12. 4. 1944 -3. 3. 1994), jehož písně byly kdysi pro statisíce lidí v této zemi duchovní posilou, posílením a znovuobjevením ztracené identity. Kryl dal do nich duši a významně oslovil veřejné mínění, pomáhal mu zhluboka vydechnout. Jeho písně budou stále oslovovat, protože jsou zvěčněním prožitého údělu a o touze žít jinak.

Když v roce 1994 náhle zemřel, přišel se s ním v den pohřbu před kostel svaté Markéty v Praze Břevnově rozloučit mnohatisícový dav. V té době byl již zaprášenou ikonou, ale pozvání do Národního nedostal. Byl to pro něho paradoxně maximální projev úcty k tomu, co dělal. Nepotrpěl si na okázalost a na fangle. Když ho hudební publicista Jiří Černý v listopadu 1989 vystrčil na balkon vedle Karla Gotta, zůstal na něm jenom z pokory k lidem pod ním.

S Pavlem Dostálem se přišlo rozloučit jen několik desítek lidí, kterým se hlediště Národního divadla otevřelo až po trapných projevech plných superlativů, servility a patosu. Paroubkova slova o velkém služebníku státu, o velkém ušlechtilém lidství a dokonce přirovnání Pavla Dostála k prokletým básníkům, bylo vrcholem komediální nevkusné podívané, při níž by se musel každý rozumný nebožtík obracet v hrobě.

Tohle si Pavel Dostál věru nezasloužil. Samozřejmě, že zástupci alternativních a nekonformních skupin umělců pozvání nedostali, a pochybuji, že by přišli, ač byl ministr kultury všude možně vyzdvihován právě jako umělec a politik vystupující nekonvenčně. Co všechno zmůže náušnice a vlající šála. Do Národního přišly hlavně celebrity, hvězdy showbyznysu, protože Pavel Dostál byl jejich ministrem, ministrem pop kultury.

Za svého života měl jako politik a oficiální reprezentant kultury i své odpůrce, z nichž mu mnozí nemohli přijít ani na jméno. Řada věcí se mu podařila, mnohé ne, jako například prosazení novely zákona, která měla pomoci k penězům kinematografii, ani to, aby se na kulturu dávalo celé jedno procento HDP. Nedořešilo se fungování veřejnoprávních médií, například spor o nezávislost České televize dále trvá.

"Odešel jsi uprostřed práce, ve chvíli, kdy bychom tě nejvíce potřebovali," nechal se stejně alibisticky slyšet premier Paroubek. Co na tom, že vláda nebyla ochotna mnohým požadavkům Pavla Dostála vyhovět a on už uvažoval dokonce o tom, že z politiky odejde. Nepochybně je obtěžoval svými požadavky, svojí loajalitou k některým umělcům a druhům umění. Kdosi si sentimentálně posteskl, že Pavel Dostál se už k psaní a divadlu nevrátí. Ano, už ne, měl na to celý život.

Karel Kryl se s Pavlem Dostálem sešel v olomouckém studentském DEX klubu v Domě armády v šedesátých letech, na počátku své hudební kariéry. Jejich osudy byly v mnohém podobné, a přesto tolik rozdílné. Karel Kryl se nikdy nesešel s Václavem Havlem a ten se zase nechal slyšet, že byli s Pavlem Dostálem dobří osobní přátelé. Oba si sáhli po roce 1989 na světskou slávu a já zase slyším text Krylovy písně: "Pomníky stavíte, prosím vás, komu?"