27. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 7. 2005

Kolakowski sem, Jaspers tam - už jsme se omluvili Polákům?

"Nesuďte, abyste nebyli souzeni."
Matouš 7, 1

Milan Valach ve svém článku "Sudetští Němci a jejich odsun" polemizuje s názorem Jana Čulíka, že nikdo ze sudetských Němců neměl povinnost být disidentem. Nebudu se zabývat důvody, proč Valach směšuje pojem politické viny u Jasperse s problematikou kolektivní viny ve smyslu trestní odpovědnosti, ale pouze to konstatuji. (Drze předpokládám, že člověk může být úřady trestán pouze za trestný čin, nikoli za vinu - za tu jej mohou "odsoudit" pouze spoluobčané.) A připojuji citát z Jasperse, aby bylo jasné, co zůstalo mimo obzor Valachova uchopení problému. "To že obyvatelstvo ví, že musí nést odpovědnost, je první známka probuzení jeho politické svobody. Jen pokud existuje toto vědění a pokud je uznáváno, je tu skutečně svoboda, nejen vnější nároky nesvobodných lidí... Cítit se vinen, a tudíž vědět o své odpovědnosti, je počátek vnitřního převratu, jejž chce uskutečnit politická svoboda." Ostatně tuto často citovanou pasáž z Jasperse najdeme i ve Valachově textu, kde autor konfúzi viny a odpovědnosti provedl.

Zde je také ještě patrné, že pro samotného Jasperse je politická vina empirickým faktem - neboť politické poměry vznikají jako důsledek celého způsobu života, jsou součtem každodenního jednání jednotlivých lidí -- avšak odpovědnost už je výkon. Přijetí odpovědnosti je přitom aktem svobodného jedince, nikoli vnějšího konstatování. Vinen případným politickým zločinem je každý člen společenství, i ten, kdo o zločinných důsledcích poměrů nevěděl, ale stejně je svým konformním chováním pomáhal udržovat. (Samozřejmě, že všichni nenesou stejný díl viny.) Jaspersova politická vina tedy nevyrůstá nutně z vědomé činnosti, v jistém smyslu je stejně fatální jako vina antické tragédie. Vědomým aktem je až přijetí odpovědnosti, která také představuje základní podmínku svobody. Vinen je dokonce i ten, kdo neví, co činí. Tedy politicky vinen. Právně to nejspíš bude komplikovanější...

Ale abychom nezůstali u filosofického sporu magistra Dolejšího s doktorem Valachem. Ptám se: Už se "nevinní" Češi omluvili Polákům za připravovanou československou invazi v roce 1981? Jestli někdo namítne, že k ní nakonec nedošlo, pak by měl nejspíš poděkovat sovětskému agentovi Jaruzelskému za jeho vojenský převrat a vyhlášení výjimečného stavu. Jen díky tomu, že tuhle špinavou práci udělali sami Poláci, se totiž dnes Češi mohou tvářit, jako by se bylo nic nestalo. Za jiné konstelace okolností by ale naše tanky, stojící tehdy hned u hranice se zahřátými motory, demolovaly historické centrum Krakova, nebo v Katowicích střílely do stávkujících horníků. A co jsme proti tomu udělali? Mě bylo tehdy deset, ležel jsem v nemocnici s úrazem oka a houby věděl, ale stejně se dnes jako Čech stydím.

Avšak dejme tomu, že by k invazi přece jen došlo. Dejme tomu, že by nyní přišli Poláci a sdělili nám třeba, že tehdejší voliči KSČ (hlasatelky nerozborné jednoty "socialistického" tábora, čili Brežněvovy doktríny) jsou nežádoucími osobami, které mají pobyt v Polsku zakázán, nesmějí tam vlastnit žádné nemovitosti a podobně. A konečně dejme tomu, že by to postihlo i někoho, kdo musel už v roce 1981 vědět, o co v Polsku skutečně jde, poněvadž mu maminka hned 21. srpna 1968 ráno doma pustila televizi a vysvětlila situaci. Nepochybuji o tom, že by se ten člověk rozčiloval a dokazoval, že ve skutečnosti nic špatného neudělal. Taky by mi ta odveta přišla poněkud přitažená za vlasy.

Ale vraťme se k sudetským Němcům. Chudší z mých babiček u jednoho z nich sloužila. Když za ním přišli henleinovci s požadavkem, aby se zbavil českého personálu a vstoupil do jejich partaje, vyhodil je s typicky konzervativním komentářem: "Vím, jak se mám, a nevím, jak bych se měl za vás".Vyhodil henleinovce a Češi u něj zůstali. Když mi to dědeček, který se po válce stal z katolíka stalinistou, v 80. letech vyprávěl, položil jsem mu naivní otázku, co se s tím "antifašistou" stalo za války. "No co by - šel na frontu. Mohl snad vzít statek i rodinu a dát se k partyzánům?", zradil mé naděje děd-samorost, syn valašského pašeráka koní. Člověk, který po válce sice upřímně věřil ve Stalina, nikdy však neřekl křivého slova proti Masarykovi. A vždy ostře kritizoval odsun.

Podstatně příkřejší k Němcům byl druhý prarodič, učitel.Válka ho sice zastihla daleko od hranic, ale místní Sudeťáci stejně dosáhli dodatečného připojení k Říši. Vznikla tak nudlovitá německá kapsa táhnoucí se zhruba od Moravské Třebové podél hranic politických okresů Brno a Olomouc skoro až k Prostějovu, ze tří stran obklopená protektorátním územím. Hlídali tu říšští pohraničníci, kteří však před Čechy na adresu místních soukmenovců nešetřili nadávkami. Snad i proto když dědečka kdosi udal, že dál učí podle neupravených prvorepublikových učebnic, Němci ho nezavřeli. Byli jen pohrdavě velkorysí. "My vám tu libůstku necháme, pane Dolejší. Stejně je to záležitost jedné generace." A koncem války tohoto otce tří dětí poslali do Polska rýt protitankové zákopy.

Ačkoli za války nikdo z rodiny nezahynul, dědeček neměl Němce rád a hořce nadával na Mnichov, který mu vzal jeho milovanou republiku a po válce z něj udělal režimního poskoka. Píšu-li o Mnichově, mám samozřejmě na mysli konferenci v roce 1938 - nikoli město, odkud vysílala dědova oblíbená Svobodná Evropa. Rád měl též Jugoslávce a Rumuny, naše bývalé spojence v Malé dohodě. Ale coby "šiřitel civilizace" mezi židovským obyvatelstvem Podkarpatské Rusi také nasákl blahovolným koloniálním antisemitismem, který mu vydržel až do smrti. Jeho knihovnu vyplňovalo zejména souborné vydání vlasteneckého Jiráska s předmluvou Klementa Gottwalda. Dědeček býval členem Československé strany národně socialistické, babička se však do politiky nikdy nemíchala. Hugenotská rodina Dirrů, z níž pocházela, už v sedmnáctém století utekla z Francie před rekatolizací a věděla své. Za mlada byla Marie dobrou katoličkou, která spolu se sourozenci dřela na rodinném hospodářství, později ale jako paní učitelka musela mít služku. Její bratranec zůstal u sedlačiny, takže v 50. letech coby nezdružstevnitelný kulak skončil v jáchymovských dolech.

Pradědeček mé ženy byl zase jednou provždy sudetoněmecký sociální demokrat a internacionalista. Za války ho soukmenovci zavřeli a přišel o dům. Po válce ho sice Češi neodsunuli, ale znova přišel o dům. Český otec jeho vnuka si dceru nevzal, protože byla Němka. A když dcera v 80. letech už jako důchodkyně emigrovala do Bavorska, dům zabavili potřetí. Frau Lechler tedy dnes žije v Bavorsku, mluví ještě docela dobře česky, ale nemá Čechy ráda. Na srazech vyhnanců vzpomíná na mládí společně s lidmi, kteří nesou vinu za pronásledování jejího otce.

Tak, to je jeden "čistě český" rodinný příběh. Morální giganti v něm většinou absentují, kdo se někdy vzepřel vrchnosti, ten si to pořádně odskákal. Takže si nemohu pomoci, ale tvrdé odsudky sudetských Němců hlásané Milanem Valachem nebo Štěpánem Kotrbou pokládám za nepřijatelné. V souladu s Jaspersem sudetským Němcům připisuji politickou vinu za rozbití Československa, a byl bych rád, kdyby za to už konečně přijali odpovědnost. Zatím to udělali jen nemnozí, a pouze ti se v mých očích osvobodili od nacistické minulosti. Ale řeč je o odsunu - a zde trvám na tom, že trestní odpovědnost za zločiny nacismu nesli pouze ti, kdo se jich aktivně zúčastnili, nikoli ti, kdo se provinili zbabělostí či pouze (Čechům nikterak cizím) konformismem. Ty, kdo na sudetské Němce opakovaně kladou megalomanské mravní nároky s trestně právní implikací, které -- a to je snad jejich hlavní funkce -- umožňují aplikovat pohodlné dělení na "My" a "Oni", žádám, ať se občas poohlédnou po své vlastní minulosti.

                 
Obsah vydání       27. 7. 2005
27. 7. 2005 Co je za Zpravodajstvím tzv. iráckého odporu Jana  Malá
27. 7. 2005 TV JOJ tvrdí, že povodeň v Rumunsku je mediální podvod Štěpán  Kotrba
27. 7. 2005 "Nový" český film plný starých myšlenek a stereotypů Ema  Čulík
27. 7. 2005 A 'new' Czech film full of old ideas and sterotypes Ema  Čulík
27. 7. 2005 Neoficiální překlad Harryho Pottera do češtiny už je na světě Štěpán  Kotrba
27. 7. 2005 Je úkolem médií posilovat děsivé stereotypy? Jan  Čulík
27. 7. 2005 Policie nalezla atentátníkův automobil
27. 7. 2005 Kolakowski sem, Jaspers tam - už jsme se omluvili Polákům? Karel  Dolejší
26. 7. 2005 Michael  Marčák
27. 7. 2005 Sudetoněmecká otázka Radomír  Luža
26. 7. 2005 Jedna dlouhá inscenace říšské křišťálové noci po česku Přemysl  Janýr
27. 7. 2005 Sudety 1938: jakési symbolické divadlo Milena  Jesenská
27. 7. 2005 Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých Milena  Jesenská
26. 7. 2005 Michael  Marčák
27. 7. 2005 Válka - věc cti Kateřina  Bayerová
26. 7. 2005 Sudetští Němci a jejich odsun Milan  Valach
26. 7. 2005 Computerworld není Blesk
26. 7. 2005 Dvě třetiny muslimů uvažují o tom, že se odstěhují z Británie
27. 7. 2005 Michael  Marčák
26. 7. 2005 Jsem typický Michelangelo, který maluje Sixtinskou kapli Jan  Čulík
25. 7. 2005 Krev zmizelého - východoevropský western Jan  Čulík
25. 7. 2005 Letos žádné zázemí pro novináře Jan  Čulík
26. 7. 2005 Kubánský model trvale udržitelného zemědělství Jindřich  Kalous
26. 7. 2005 Univerzity a svět: Kdo s kým válčí? Radim  Valenčík
26. 7. 2005 Katalog omylů Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2005 Kolakowski sem, Jaspers tam - už jsme se omluvili Polákům? Karel  Dolejší
25. 7. 2005 Okupanti utekli ještě před koncem války, kolaboranti zůstali Stanislav A. Hošek
25. 7. 2005 Soucit s těmi, co nemohou zapomenout na prožité křivdy   
25. 7. 2005 Oni o koze a já o voze Jan  Čulík
25. 7. 2005 Postřílet Němce? Štefan  Švec
25. 7. 2005 Panská rasa, divoký odsun a zlí Čechové Michael  Marčák
22. 7. 2005 Nebylo povinností být disidentem Jan  Čulík
22. 7. 2005 Der Tag kommt nicht Štěpán  Kotrba
20. 7. 2005 Nesmíme živit nenávist   
18. 7. 2005 Spravedlností byla jedině smrt Štěpán  Kotrba
30. 6. 2005 K sudetským Němcům   
30. 6. 2005 Odsun brněnských pedagogů bude morálně zcela oprávněný Vladimír  Rott
29. 6. 2005 Odsun sudetských Němců byl morálně zcela oprávněný Milan  Valach
29. 6. 2005 Divoký odsun   
28. 6. 2005 Odsun po šedesáti letech Přemysl  Janýr