27. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Sudety 1938
27. 7. 2005

Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých

Milena Jesenská
reportáž z časopisu PŘÍTOMNOST čís. 41 - říjen 1938

Ze sudetských zemí, obsazených německým vojskem, přicházejí demokratičtí Němci. Nebudu vám zdlouha vyprávět, co prožívají, co ve svých domovech zažili a co je čeká, budou-li se muset vrátit. Mnoho jich bylo do třetí říše odvlečeno právě tak, jako čeští hraničáři, četníci a muži finanční stráže. Ti, kteří chtějí utíkat až teď, už utíkat nesmějí. Ti, kteří utekli dříve, jsou tady bez domova, bez jídla, bez peněz, bez práce a bez vyhlídky na ni. Jsou tu ženy, které nemají tušení, kde jsou jejich muži, a nevědí, jak a zda se shledají. Ba jsou tu i osamělé děti. V celé Praze je sotva dům, kde by se nekrčilo několik uprchlíků. To jsou ti šťastní, kteří tu někoho známého měli. Tisíce lidí však utíkalo do neznáma. Nechci líčit jejich bídu, úzkosti a strádání. Za pět posledních let jsme viděli víc než často, jak žijí Němci, kteří prchají před německou národní pospolitostí. Uprchlíci u nás žijí navlas tak. Jsem český svědek, že tito lidé pět let stáli na severu, stavíce se každý zvlášť a všichni společně s neuvěřitelnou statečností po bok Československé republiky.

Nepatřím k lidem, kteří byli v zajetí krásných slov, jako je právo, spravedlnost, morálka. Nikoli proto, že bych se vášnivě nestavěla za jejich skutečný a pravý význam a zvuk, který mi zněl vždycky jako zvuk jediné pravé mince na světě. Ale kdo měl uši k slyšení a oči k vidění, slyšel tato slova vždycky z úst mocných ve chvíli, kdy ukládali bezmocným břemena. Příliš mnoho bezpráví se učinilo za zvuku pochodové hudby ve jménu práva a lidskosti v posledních letech. Příliš mnoho lidí padlo v míru, nad kterým svět tak jásá. Všechny kruté údery do práv lidu zahalovaly se vždycky do závojů morálních a ušlechtilých frází.

Nikdo na světě nelační tolik po ušlechtilosti a právu, jako chudí, neboť oni ho potřebují jako denní chléb. Kdykoli bylo třeba přimět lid, aby jednal krutě a nechápal co činí, bylo mu řečeno mnoho krásných nepravd. Pravím to proto, že mohu psát následující řádky jenom tehdy, smím-li je psát skutečně jasně, pravdivě a tvrdě.

Zastávala jsem se na těchto místech o podporu a bezpečnost sudetských demokratů ze všech sil, dokud byl československý stát v situaci, kdy jim tuto podporu a bezpečnost mohl dát. Myslím, že nemohu být podezírána, že si dnes právě jako včera nepřeji dosti vroucně, aby se jim jí dostalo. Jenže situace je taková, že československý stát jim dnes už tuto podporu a bezpečnost dát nemůže. To je situace trpká, nevím, zda bolestnější pro nás nebo pro ně. Ale místo narážek, tutlání a mlhavých výroků je třeba jasně to vyslovit. A nejen to: je třeba jasně vědět, přesto, že my už nemůžeme mnoho dělat, musí se rychle něco stát.

Věc je ta: Ať zůstane hranice okupovaného pátého pásma tak krutá, jako je dnes, nebo ať se o něco málo pozmění, za těmito hranicemi zůstává dnes mnoho Čechů, kteří přirozeně patří k nám. Jakým způsobem se vyřeší složité opční a majetkové otázky každého jednotlivce, zatím nikdo neví. Je přirozené, že jsou tito Češi v Třetí říši první, kteří mají nárok na to, aby přišli do Čech. Ze Slovenska a Podkarpatské Rusi se nám pravděpodobně vrátí spousta české inteligence, která bude - aspoň prozatím - určitě bez práce. To samo znamená už obrovské přelidnění toho kusu Čech, který zbyl. My jsme však velmi zchudli. Není pochyby o tom, že budeme žít dál, ale je jisté, že budeme žít hůře, než jsme žili, a sice každý jednotlivý z nás. Bude to chvíli trvat, než začneme stavět nové silnice, budovat nové továrny a železniční spoje, jak píší noviny.

Především je třeba likvidovat včerejšek. Nepodaří-li se nám v klidu a pořádku likvidovat hospodářsky, co bylo včera naše, a současně s tím zvládnout všechny důsledky obrovských přesunů statisíců lidí, budeme se podobat záchrannému prámu, který, odvážeje z potápějící se lodi cestovatele do bezpečí, naložil více lidí, než může přepravit.

Ze sudetských zemí, obsazených německým vojskem, přicházejí demokratičtí Němci. Nebudu vám zdlouha vyprávět, co prožívají, co ve svých domovech zažili a co je čeká, budou-li se muset vrátit. Mnoho jich bylo do třetí říše odvlečeno právě tak, jako čeští hraničáři, četníci a muži finanční stráže. Ti, kteří chtějí utíkat až teď, už utíkat nesmějí. Ti, kteří utekli dříve, jsou tady bez domova, bez jídla, bez peněz, bez práce a bez vyhlídky na ni. Jsou tu ženy, které nemají tušení, kde jsou jejich muži, a nevědí, jak a zda se shledají. Ba jsou tu i osamělé děti. V celé Praze je sotva dům, kde by se nekrčilo několik uprchlíků. To jsou ti šťastní, kteří tu někoho známého měli. Tisíce lidí však utíkalo do neznáma. Nechci líčit jejich bídu, úzkosti a strádání. Za pět posledních let jsme viděli víc než často, jak žijí Němci, kteří prchají před německou národní pospolitostí. Uprchlíci u nás žijí navlas tak.

Jsem český svědek, že tito lidé pět let stáli na severu, stavíce se každý zvlášť a všichni společně s neuvěřitelnou statečností po bok Československé republiky. Oni bojují už pět let. Československá republika a nikdo z nás nemůže a nesmí na to zapomenout. Ale z vřelé vděčnosti a z bolestné úcty nemohou ti lidé žít. Kdyby byla válka, měli jsme pravděpodobně dnes několik stotisíc mrtvých. V tomto míru máme několik stotisíc padlých - ale tito padlí žijí. Živý člověk chce jíst a žít. A my, v jejichž předních liniích míru ti lidé padli, jim to asi trvale nemůžeme dát.

Ve hrůzách války je ještě něco, jako slabý odlesk spravedlnosti: byli jsme ve zbrani, a na svých místech, a byli bychom padli podle toho, jak by byla přišla kulka. V hrůzách míru je však už docela krutá a vyslovená nespravedlnost - padli všichni, kdo byli pro vás.

Nuže, my jsme tento mír neudělali. Byl nám vnucen. Dovolte, abychom řekli, že "vnucen" je slovo mírné. Když rozvíráme noviny, čteme o velkém uznání, které se Československu dostává za oběť, již přineslo světovému míru. Omyl. Nepřinesli jsme žádnou, neboť oběti se skládají jenom dobrovolně. Pravda je jiná: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých spolu s několika tisíci německými a rakouskými uprchlíky, kterým jsme dopřáli právo azylu. Odpovědnost za tyto padlé nepadá na nás, nýbrž na vládu francouzskou a anglickou, která si tento mír přála. 

Těch několik set uprchlých a prchajících německých demokratů není jenom lidský problém a věc nějaké humanity. To je především svízelný vnitropolitický problém. Nebude-li řešen ihned a plánovitě, může z problému vyrůst svízel. Náš lid je sice trpělivý, laskavý a dobrý, s hlubokým smyslem pro právo a křivdu. Ale tento lid je současně hluboce zkrušen, podrážděn a rozbolestněn. Od bolesti a přeúnavy, od velkého břímě a zklamání je k pocitům touhy po pomstě maličký, nebezpečně maličký krok. Odjakživa byla pomsta výrazem zmučeného bezpráví, a nikdy se nevybila tam, kde měla, nýbrž tam, kde mohla. Pomsta je akt slabých vůči slabším. Budeme-li nuceni zatížit svůj lid tak, aby byl přetížen, můžeme vědět jasně, vůči komu se jeho hněv nejspíš může obrátit. Dopustíme-li či dopustí-li západní velmoci - aby z lidu, který musí jíti po práci, se stal lid, který začne také házet nevinné přes palubu - nebo přes hranice - (a v tomto případě nejen nevinné, ale naše spolubojovníky) dostane náš lid hlubokou morální ránu, ze které není snadno se vzpamatovat.

Čteme v novinách, že se pořádají po Francii a Anglii sbírky ve prospěch demokratických německých uprchlíků. Dva miliony korun došly už do Prahy. Snad bychom měli říci: děkuji. Je mi líto, že to nedovedu. Domnívám se, že nikdo z nás, kdo prožil tyto dny, noce a týdny, to nedovede. Mlčeli jsme, když se nám braly miliardy, naše hory, lesy, doly, železniční spoje, práce dvaceti let. Z naší generace sotva kdo dovede pocítit pokornou vděčnost. Byli jsme tvrdí k sobě - jak tvrdí, to sotva dovedeme pochopit. Musíme mluvit tvrdě i k vám. Neboť není konec mezi vámi, našimi spojenci a námi. Stáli jste u kolébky našeho nového státu a stali jste se jeho sudičkami.

Nuže, dva miliony je málo. Sbírat je vůbec málo. Jak velice si vážíme soukromé iniciativy lidí, nezúčastněných na našem osudu, například švédského provolání ke všem národům na "pomoc hladovějícímu Československu", tak velice postrádáme plán západních velmocí, který by zachránil lidi, jež trvale uživit nám bylo znemožněno. Vím velmi dobře, co jsou sbírky. To jsou polévky a obnošené kabáty pro lidi bez domova. To je sice okamžitá pomoc, ale o okamžitou pomoc nejde. Prozatím v Československu nikdo nehladoví. I my budeme rozdávat polévky. Už rozdáváme. Nejde o pomoc hladovícímu Československu - jde o to, jak a kam vystěhovat lidi, kteří stojí mezi dvěma trýzněmi: mezi trýzní koncentračních táborů v Třetí říši a mezi trýzní naprosté nezaměstnanosti v zemi zchudlé, která napíná všechny síly, aby zabezpečila svoji budoucnost a dala práci lidem svým. Československo se může pro tyto lidi stát přestupní stanicí. Ale jak tvořit přestupní stanici, když hranice všech států jsou hermeticky uzavřeny a propouštějí jen desítky lidí po nekonečných kapitálových zárukách, zatímco statisíce bez jediného haléře nemohou nikam? Rozdělením Československa se zabránilo nejen válce, ale i velkým finančním ztrátám vlády francouzské a pravděpodobně i anglické. Zlomek těch ztrát stačí, aby se německým uprchlíkům v Československu pomohlo najít novu existenci.

Je třeba především:

1. Otevřít hranice některé z francouzských nebo anglických dominií pro milion německých vystěhovalců. 

2. Peníze, které se seženou, použít nikoli k nekonečnému vytváření marných polévek hladovým - živý člověk je totiž hladov dnes, zítra, pozítří, za rok, za deset let, až do smrti - nýbrž k plánovitému a spořádanému přestěhování těch lidí a k jejich kolonizačním možnostem.

3. Sdělit československé vládě, do kdy může bezpečně počítat s touto pomocí. Dovedli jste jednat velmi rychle - ba bleskurychle - když šlo "o ubohé, utiskované henleinovce". Je třeba jednat právě tak bleskurychle, jde-li o skutečné bezpráví na lidech, kteří stáli jako stráž myšlenky demokracie - tedy i stráž vaší myšlenky - a kteří za ni padli, zůstávajíce naživu.

4. Bude-li československá vláda znát přesný a závazný termín, kdy bude s vaší pomocí těmto lidem možno odejeti, nalezne jistě i v dnešních dnech přechodnou pomoc pro ně. Na krátký čas chceme všichni, můžeme a musíme pomoci..

                 
Obsah vydání       27. 7. 2005
27. 7. 2005 Co je za Zpravodajstvím tzv. iráckého odporu Jana  Malá
27. 7. 2005 TV JOJ tvrdí, že povodeň v Rumunsku je mediální podvod Štěpán  Kotrba
27. 7. 2005 „Nový“ český film plný starých myšlenek a stereotypů Ema  Čulík
27. 7. 2005 A 'new' Czech film full of old ideas and sterotypes Ema  Čulík
27. 7. 2005 Neoficiální překlad Harryho Pottera do češtiny už je na světě Štěpán  Kotrba
27. 7. 2005 Je úkolem médií posilovat děsivé stereotypy? Jan  Čulík
27. 7. 2005 Policie nalezla atentátníkův automobil
27. 7. 2005 Kolakowski sem, Jaspers tam - už jsme se omluvili Polákům? Karel  Dolejší
26. 7. 2005 Michael  Marčák
27. 7. 2005 Sudetoněmecká otázka Radomír  Luža
26. 7. 2005 Jedna dlouhá inscenace říšské křišťálové noci po česku Přemysl  Janýr
27. 7. 2005 Sudety 1938: jakési symbolické divadlo Milena  Jesenská
27. 7. 2005 Sudety 1938: byli jsme obětováni a máme tu několik tisíc živých padlých Milena  Jesenská
26. 7. 2005 Michael  Marčák
27. 7. 2005 Válka - věc cti Kateřina  Bayerová
26. 7. 2005 Sudetští Němci a jejich odsun Milan  Valach
26. 7. 2005 Computerworld není Blesk
26. 7. 2005 Dvě třetiny muslimů uvažují o tom, že se odstěhují z Británie
27. 7. 2005 Michael  Marčák
26. 7. 2005 Jsem typický Michelangelo, který maluje Sixtinskou kapli Jan  Čulík
25. 7. 2005 Krev zmizelého - východoevropský western Jan  Čulík
25. 7. 2005 Letos žádné zázemí pro novináře Jan  Čulík
26. 7. 2005 Kubánský model trvale udržitelného zemědělství Jindřich  Kalous
26. 7. 2005 Univerzity a svět: Kdo s kým válčí? Radim  Valenčík
26. 7. 2005 Katalog omylů Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce