25. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 7. 2005

Pohyby na německé politické scéně

SRN: Lafontaine jako divoká karta německých voleb

Když Lafontaine označuje všechny hlavní politické strany -- CDU/CSU, SPD, Zelené a FDP jako neoliberální varianty jednoho a téhož směru, tak nachází stále více sílící odezvu u voličstva. Není ani divu.

Televizním vystoupení německého spolkového presidenta Horsta Köhlera ve čtvrtek večer, když oznámil německé veřejnosti, že přistoupil na návrh spolkového kancléře a rozpouští dolní komoru parlamentu (Bundestag), byl oficiálně zahájen předvolební boj -- ve skutečnosti běží fakticky od voleb v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní -- Vestfálsku (NRW).

Dle německé ústavy se musí nyní po rozpuštění Bundestagu do šedesáti dnů konat volby. Pro presidenta to nebylo lehké rozhodnutí, protože byl pod tlakem velkých politických stran, které se již na předčasné volby připravují způsobem, jakoby už na presidentově rozhodnutí nezáleželo. Presidentův souhlas jej však může dostat do konfliktu s další neméně důležitou institucí -- Ústavním soudem, který bude muset rozhodnout o předem ohlášených žalobách z řad poslanců, kteří argumentují, že otázka důvěry vládě byla jen inscenované divadlo a takovéto vyslovení nedůvěry je protiústavní.

Německá ústava po zkušenostech nestabilní demokracie výmarské republiky klade rozpouštění parlamentu do cesty velké překážky a nezáleží tedy jen na náladě kancléře, zda považuje svou vládu za málo stabilní. Rozhodnutí Ústavního soudu není nijak předvídatelné - jeho rozsudky v minulosti ukázaly, že tato instituce není pod politickým vlivem. Je tedy docela dobře možné, že Ústavní soud předčasné volby ještě odtroubí a kancléř Schröder bude muset vydržet v úřadu až do řádných voleb.

Spolková vláda koaličních stran SPD a Zelených se opírala sice o nevelkou, ale nikterak ohroženou většinu svých poslanců v Bundestagu. Je sice pravda, že horní komoru (Bundesrat) ovládala opozice a svou většinou mohla blokovat návrhy těch zákonů, které musely Bunderatem procházet, ale tato situace nebyla nijak výjimečná. Odvolávat se na opoziční většinu v Bundesratu dosti dobře nešlo, protože při problematických zákonech a reformách v sociální oblasti nebylo mezi vládou a opozicí mnoho zásadních rozdílů. Skutečný motiv, který spolkového kancléře Schrödera po vítězství opozice v zemských volbách v Severním Porýní -- Vestfálsku vedl k úmyslu vypsání předčasných voleb byl vnitrostranický. Nejen část poslanců, ale velká část strany se Schröderovým neoliberálním kursem nejen nesouhlasila, ale proti jeho pokračování veřejně vystupovala. Jejich odpor historickou volební porážkou v NRW hrozil nabýt na síle a nakonec i čísla spolkových volebních preferencí hovořila jasnou řečí.

Za této situace se vedení SPD, presentované kancléřem Schröderem a stranickým předsedou a vůdcem parlamentní frakce Francem Münteferingem rozhodlo k útěku dopředu : v očekávání ještě většího propadu preferencí do řádných voleb v příštím roce a hrozícímu rozpadu strany přišli s překvapivým návrhem vypsání nových voleb. Své rozhodnutí ani nekonsultovali s koaličním partnerem -- jen ministr zahraničí Jožka Fischer byl na poslední chvíli informován.

Jak již bylo řečeno, coup s vypsáním předčasných voleb byl reakcí na vnitrostranické poměry. Krátký čas do voleb 18. září měl způsobit především problémy nově formované straně WASG (Volební alternativa - Strana práce a sociální spravedlnosti), která sice získala z ničeho a bez zvláštní kampaně ve volbách v NRW překvapivá dvě procenta, ale chyběla ji pro spolkové volby celostátní struktura. Jenže věci se daly do pohybu směrem, s kterým vedení SPD nepočítalo. Poté, co se do čela WASG postavil bývalý předseda SPD Oskar Lafontaine s podmínkou, že WASG utvoří volební koalici s PDS, nastává nepřerušený nárůst volebních preferencí -- za uplynulé tři týdny se stala v preferencích nová společná Strana Levice (Linkspartei) třetí nejsilnější stranou (12%) a ve východních spolkových zemích dokonce s 32 procenty nejsilnější politickou stranou. V Sársku, kde Lafontaine byl dlouhá léta ministerským předsedou, dosáhly preference Strany levice dvaceti procent.

Preference dva měsíce před volbami ovšem neznamenají všechno. Tyto dnešní výsledky však zřetelně znervózňují nejen vedení SPD, nejen proto, že stálé masivní útoky a kampaně především proti Lafontainovi mají spíše kontraproduktivní účinky. Situace SPD je opravdu nezáviděníhodná -- po vehementním odmítnutí případné koalice se Stranou Levice je prakticky nemožné, že by současná vládní koalice mohla ve volbách zvítězit -- zvláště, když kancléř Schröder neustále naléhá na pokračování nastoupeného neoliberálního kursu - nejde ani přehlédnout, že do volebního boje jde SPD bez jasného koaličního záměru. Tento distanc k Zeleným je signálem, že SPD se spíše uchází o tzv. velkou koalici s CDU/CSU. V této koalici by ale hráli úlohu slabšího partnera a jejich voličský potenciál by se cítil ještě více zrazen a jsou obavy, že by hlasoval "nohama" více, než je tomu dnes. Byla by to nejlepší voda na mlýn Strany Levice.

Ani CDU po představení svého mdlého politického programu, kde se verbálně přihlásila k preferování reforem, majících positivně změnit stagnaci pracovního trhu, nemá důvod k jásotu -- její preference za týden po ohlášení programu klesly o dvě procenta. CDU chce po svém vítězství na prvním místě zvýšení daně z obratu o dvě procenta, snížení nejvyššího daňového zatížení na 39 procent a reformu zdravotnictví. Jsou oprávněné pochyby o účincích těchto opatření. Zvýšení daně z obratu se považuje za jed na konjunkturu, postihující především malého člověka, odkázaného na různé formy podpor a důchodů a podporující jedině nezdaněnou práci na černo. Případný koaliční partner FDP klade tomuto záměru vehementní odpor. Nejvyšší daňovou sazbu snížila koalice SPD a Zelených z 50 procent na současných 42 a kombinovala tuto politiku s jinými daňovými dárky pro velké společnosti -- s výsledkem, že státní příjmy se snížily o odhadovaných 60 miliard. Velké firmy dosahují rekordních zisků, státní pokladna trpí úbytkem příjmů a nezaměstnanost kontinuálně roste. Rekordní zisky se proměňují v spekulativní kapitál, který se jen v malé míře investuje v Německu, naopak pracovní příležitosti se likvidují a přesunují se do zemí s nízkými mzdami a sociálním dumpingem.

V této situaci snad ani není důležité, že kandidátka unionistických stran Angela Merkel nevyzařuje velké charisma a navíc její východoněmecký původ je ji jen přítěží. Východní Němci ji považují za Kohlovo dědictví a v západních spolkových zemích je tomu naopak -- přišla z DDR. I takové detaily jsou ve volebním zápase mnohdy významné.

Když Lafontaine označuje všechny hlavní politické strany -- CDU/CSU, SPD, Zelené a FDP jako neoliberální varianty jednoho a téhož směru, tak nachází stále více sílící odezvu u voličstva. Není ani divu.

                 
Obsah vydání       25. 7. 2005
25. 7. 2005 Londýnská policie jmenovala osoby, podezřelé z útoků z 21.7.
23. 7. 2005 Britská policie zastřelila Brazilce
25. 7. 2005 Britský ministr zahraničí hájil usmrcení Jeana Charlese de Menezese
24. 7. 2005 Brazílie požaduje vysvětlení, proč a jak byl zabit
23. 7. 2005 Muž zastřelený v Londýně nebyl atentátník
25. 7. 2005 Oni o koze a já o voze Jan  Čulík
23. 7. 2005 Britští muslimové: Máme strašlivý strach
25. 7. 2005 Boj proti terorismu přináší na hranicích konečně své ovoce
25. 7. 2005 Michael  Marčák
25. 7. 2005 Krev zmizelého - východoevropský western Jan  Čulík
25. 7. 2005 Letos žádné zázemí pro novináře Jan  Čulík
25. 7. 2005 Tajemství smokingu Alex  Koenigsmark
25. 7. 2005 Michael  Marčák
25. 7. 2005 Klausovo Národní souručenství Štěpán  Kotrba
22. 7. 2005 Nevadí mi, že Klaus kritizuje EU, ale jak to dělá a s kým se spojuje Karel  Dolejší
25. 7. 2005 Vystřiženo z dobových komunistických žurnálů? Josef  Provazník
25. 7. 2005 SRN: Konzervativci a liberálové ztrácejí většinu Richard  Seemann
25. 7. 2005 SRN: Lafontaine jako divoká karta německých voleb Tomáš  Krček
25. 7. 2005 "Nobelova cena" za ekonomii Josef  Vít
25. 7. 2005 Prešov chce sídlisko, kde žijú Rómovia, obohnať múrom
25. 7. 2005 Sociální stát a problémy imigrantů Veronika  Valachová
25. 7. 2005 Jste vozíčkář, práce není
25. 7. 2005 Panská rasa, divoký odsun a zlí Čechové Michael  Marčák
25. 7. 2005 Postřílet Němce? Štefan  Švec
22. 7. 2005 Der Tag kommt nicht Štěpán  Kotrba
25. 7. 2005 Okupanti utekli ještě před koncem války, kolaboranti zůstali Stanislav A. Hošek
25. 7. 2005 Co mělo přijít místo odsunu? Ondřej  Slačálek
25. 7. 2005 Soucit s těmi, co nemohou zapomenout na prožité křivdy
25. 7. 2005 Název Česko s cizojazyčnými variantami je kodifikován již řadu let Jiří  Kratochvíl
25. 7. 2005 Ať žije bordel a nikdy jinak! Václav  Dušek
25. 7. 2005 Hus -- chaot a kruťas? Jan  Novotný
25. 7. 2005 Ferndando Pereira byl zavražděn! Jan  Rovenský
25. 7. 2005 SRN: Deficit i letos přes 3 %
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Die Linke - levicová volba německé politiky RSS 2.0      Historie >
25. 7. 2005 SRN: Konzervativci a liberálové ztrácejí většinu Richard  Seemann
25. 7. 2005 SRN: Lafontaine jako divoká karta německých voleb Tomáš  Krček
19. 7. 2005 PDS se přejmenovala na Levicovou stranu Milan  Neubert
27. 6. 2005 Německá radikální levice před volbami Milan  Neubert
20. 6. 2005 Lafontainův pokus o comeback Richard  Seemann
25. 5. 2005 Útěk dopředu Tomáš  Krček
25. 5. 2005 Lafontaine na protest vystoupil z SPD Milan  Neubert
25. 11. 2004 Odpadlíci od SPD a PDS se rozhodli založit stranu   
30. 9. 2004 Co přinesly volby v Německu? Tomáš  Krček