V posledních čtrnácti dnech jsem se účastnil postgraduálního semináře v řecké Olympii, kde jsem na základě české zkušenosti vyučoval o sdělovacích prostředcích v postkomunistickém prostředí. Seminář pravidelně organizuje řecká Kokkalisova nadace, organizace, kterou financuje multimilionář Socrates Kokkalis. Prožil významnou část svého života v NDR a po návratu do Řecka vydělal své jmění v sektoru technologie mobilních telefonů.

Kokkalisova nadace vznikla v roce 1998 a usiluje o to, být významným jednotícím prvkem v oblasti politologie a mezinárodních vztahů v zemích jihovýchodní Evropy a bývalého Sovětského svazu.

Na seminář bylo přijato přibližně čtyřicet frekventantů především z balkánských, ale i asijských postkomunistických zemí: ze Srbska, z Kosova, z Bosny, ze Slovinska, z Gruzie, z Uzbekistánu, z Kyrgystánu, ale i z Francie, z Británie, z USA a z Kanady. Nadace většinou jejich pobyt financovala stipendiem.

Byli to drtivou většinou zkušení, vzdělaní a profesionálně zdatní mladí intelektuálové. Především v případě postkomunistických zemí byli podle mého názoru přímým produktem boje supervelmocí o vlivové soupeření v konfliktních či strategicky významných zemích světa.

Velká část z nich byla produktem amerických investic. Musím přiznat, že to Američané dělají velmi dobře. Tam, kde Sovětský svaz kdysi šířil svůj vliv a své impérium prostřednictvím ideologického, vojenského či etnického útlaku, což často vedlo k ožebračení zemí, dělají to Spojené státy zcela jinak: umožňují mladým lidem ze zemí, v nichž chtějí mít vliv, aby v USA studovali na střední i vysoké škole. Jakmile středoškolák stráví rok nebo dva na škole v Americe, už ho máte navždycky. USA budují v zemích, kde chtějí mít vliv, nejen vojenské základny, ale i univerzity. Z těchto škol vychází inteligentní, vzdělaná, sebevědomá a ambiciozní generace lidí, kteří mají - oprávněný - pocit, že budou patřit k vládnoucím elitám světa. Tam, kde sovětský vliv vedl k ožebračení, vede americké vzdělání a otevřenost k prosperitě - i když zřejmě jen relativně úzkých elit.

Paradoxně dochází k intenzivnímu šíření západní a americké kultury v "přechodových" (většinou postkomunistických) zemích světa, na nichž velmocím záleží, právě v době, kdy v západní Evropě dochází spíše k postupné likvidaci univerzitních center pro studium kultury a civilizace zemí středovýchodní Evropy. Vliv je tedy značně jednosměrný. Pokud by chtěly země středovýchodní Evropy, aby o jejich kultuře a politice Západ věděl, musely by svou kulturní expanzi financováním vlastních škol či kateder v zahraničí financovat aspoň se zlomkem takové efektivity, s jakou to dělají Američané.

Mezinárodní, americké a jiné západní organizace poskytují nadaným mladým lidem v zemích, které jsou v ohnisku soupeření supervelmocí všemožnou pomoc, takže se tito lidé od relativně útlého věku dostávají vysoko v žebříčku vlivové hierarchie. Jsou otevření a schopní diskutovat a mají nejrůznější názory: drtivou většinou však zjevně přijali a zcela internalizovali pluralitní hodnoty amerického vzdělání a americké demokracie. I když se v dílčích otázkách, jako je třeba Bushova válka proti Iráku, mohou ostře stavět proti americké zahraniční politice, svou podstatou jsou už Američany.

Je to velmi efektivní způsob, jak stabilizovat chudé a problematické země. Spojené státy to dělají systematicky už léta: frekventanti kursu v řecké Olympii svědčili o tom, že tato politika vznikla už dávno, hned po pádu komunismu, začátkem devadesátých let.

Někomu se může zdát pronikání amerického vlivu do středoasijských zemí problematické, zatím však jsou zřejmě americké zájmy v souladu se zájmy občanů těch zemí. Západní země, včetně USA, v tomto regionu systematicky pomáhají vytvářet vzdělanou a stabilní střední třídu. Vychovávají úzkou vrstvičku vládnoucí elity, které poskytují neomezený prostor pro osobní rozvoj a prosperitu.

Škoda jen, že to zjevně dělají jen v zemích, které jsou pro ně strategicky významné.

Chcete-li větší množství amerických peněz, bylo by dobré dát Američanům najevo, že hrozí, že by v ČR mohl výrazně vzrůst vliv Ruska. (To se ale asi nestane, takže se ČR už jen těžko stane teritoriem, zajímavým pro americké vzdělávací investice.)

Kyrgyzstán má prostě štěstí. Jak vyplývá z dnes zveřejněného rozhovoru s dvěma kyrgyzskými intelektuálkami, nejenže se v Kyrgyzstánu uchází o zájem tamějších lidí americká University of Central Asia, konkurenční univerzitu tam financuje Rusko a právě se připravuje založení ještě třetí univerzity, kterou tam bude financovat Čína!

Kdysi jsem sháněl CD-ROM amerického listu New York Times. Hledal jsem v Británii nějaké americké vládní kulturní středisko, kde bych si ho mohl vypůjčit. Žádné takové tam však neexistuje. "Co se divíš," řekl mi tehdy kolega Američan Andrew Stroehlein. "My v Británii přece nemusíme nákladně provozovat americká kulturní střediska. To je dobyté území." Totéž dnes už zjevně platí i o České republice.