"Otázkou je, jak se Evropa dokáže osvobodit od staršího, introspektního modelu a přejít k pružnému, reformujícímu se, otevřenému a globálně orientovanému systému, aby se vyrovnala konkurenci z Asie, z Ameriky i odjinud," řekl Brown. Dodal, že vedoucí představitelé EU musejí přijmout, že "staré předpoklady o federalismu neodpovídají realitě dnešní doby."

Dodal, že nedávná referenda ve Francii a v Holandsku o Evropské ústavě konečně zlikvidovala přesvědčení, že "by evropská totožnost mohla nahradit jednotlivé národní identity".

Brown znovu požadoval reformu evropské Společné zemědělské politiky. Poukázal na to, že zatímco by Evropa měla prioritně vydávat peníze na výzkum a vývoj, v roce 2013 poplyne 55 procent rozpočtu Evropské unie na dotace pro nejbohatší země EU.

Brown dlouhodoběji v Británii zdůrazňuje význam vzdělávání, které je podle něho velmi důležité, mají-li evropské země uspět v konkurenci s Čínou, která nedávno předstihla Británii jako čtvrtá největší světová ekonomika. Čína uvádí, že její hospodářský růst dosahuje v současnosti 9 procent ročně. I když ekonomové vyjadřují skepsi ohledně toho, zda jsou tato čísla přesná, i pokud je to "jen" 7 procent ročně, je to výjimečný výkon.

Zejména se zvýšil vývoz textilu z Číny do EU poté, co začátkem letošního roku vypršely staré obchodní kvóty. Proto EU vyjednala s Čínou novou dohodu.

Čína bývala kdysi hospodářskou supervelmocí. V roce 1830 tvořilo hospodářství Číny 30 procent světového HDP. Dnes jsou to pouze čtyři procenta, navzdory tomu, že Čína má více než 1 miliardu obyvatel, a Čína chce svého někdejšího postavení znovu vydobýt.

Hrozba konkurence z Číny - a z Indie, jejíž hospodářství roce o 6 procent ročně - je vysoce relevantní pro současnou debatu o rozpočtu Evropské unie. Tony Blair a Gordon Brown mají podle deníku Guardian naprostou pravdu, když poukazují na absurditu současné Společné zemědělské politiky EU. Z ročního rozpočtu EU rovnajícímu se 100 miliard euro se vydává 40 procent na Společnou zemědělskou politiku a 22 procent z toho plyne rovnou francouzským zemědělcům.

Jak tento týden argumentoval i Digby Jones, generální ředitel Konfederace britského průmyslu: "Je zjevné, že se Evropa v jednadvacátém století musí víc zaměřit na vědu a techniku, na výzkum a vývoj, na kvalifikaci a na školství."

Vnitřní hospodářské reformy však nebudou stačit k tomu, aby EU mohla soupeřit s Čínou. Čína využívá výhod své měny, jejíž kurs je uměle držen na nízké úrovni, aby horečně vyvážela do USA a do EU. Tím posiluje svůj hospodářský růst a vytváří pracovní příležitosti pro své stále rostoucí pracovní síly.

Velké množství vývozů Číny do USA přispěly k rekordnímu americkému rozpočtovému deficitu, který už dosáhl 6,4 procent HDP a podle ekonomů je neudržitelný. Čína investuje velké množství peněz, které v Americe vydělá, do amerických vládních obligací, a tím pomáhá Spojeným státům financovat jejich další utrácení.

Evropská unie má potíže. Pro Francie a Německo je obtížné vyvážet do USA, protože euro je příliš silné. Evropě se nepodaří konkurovat Číně výrobou zboží. Ale EU a Spojené státy mají nad Čínou výhodu ve službách, jako je bankovnictví či pojišťovnictví. Proto se americké a evropské banky a pojišťovny nyní snaží proniknout do Číny. Jenže Čína povoluje jen omezené zahraniční vlastnictví svých podniků. Evropská unie sama o sobě nemá dost velkou sílu na to, aby Čínu donutila otevřít v tomto smyslu svůj trh. Spojené státy tuto sílu mají, protože jsou pro Čínu obrovským trhem.

Evropa a Spojené státy musejí spojit své síly a vyvinout nátlak na Čínu, aby mohly západní společnosti začít kupovat čínské firmy. Pokud se to nepodaří, "budeme ztraceni," varuje Jean-Daniel Tordjman, který organizuje spolupráci mezi francouzskou a čínskou železnicí.

Podrobnosti v angličtině ZDE