9. 6. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 6. 2005

Civilizované národy respektují mrtvé

Ghazwán al-Muchtár, přeložila Eva Cironisová

Ghazwán al-Muchtár je inženýr žijící v Amerikou "osvobozeném" Iráku, ale on mluví o "okupovaném Bagdádu". Byl otevřeným kritikem americké invaze a okupace Iráku stejně, jako byl otevřeným kritikem Saddáma Husajna.

Mnoho historiků považuje Mezopotámii za kolébku civilizace. Bylo tu vynalezeno písmo. Tady byl poprvé vyryt slavný Chamurappiho zákoník. Tady se narodil Abrahám, otec Židů a Arabů.

Na území nazývaném nyní Irák se střetaly nejmocnější síly. V různých dobách bylo podmaněno Alexandrem Velkým, zpustošeno Mongoly a ovládáno říšemi, které vznikly v Persii, Turecku, Británii a nyní v Americe. Jedním z prvních činů amerických okupačních představitelů v Iráku bylo zničení hrobky Michela Afláqa, arabského nacionalistického filosofa a zakladatele strany Baas, která vládla v Iráku. Barbarský čin byl zcela neodůvodnitelný a neospravedlnitelný.

Připomíná nám barbarské činy Mongolů před staletími. Bohužel, toto barbarství 21. století se děje ve jménu "svobody", "demokracie", "osvobození" a "lidských práv". A co je nejhorší, provádí ho "zvolená" vláda, která tvrdí světu, že se tak děje ve jménu amerického lidu.

Neobviňuji americký lid z toho, že neví, jaké zločiny se v jeho jménu dějí. Sleduji americké zpravodajství, a proto vím, že Američané nemluví o tom, co se v Iráku skutečně děje.

Během 1. světové války (1914 - 1918) bojovala britská armáda s osmanskou (tureckou) armádou rozmístěnou v Iráku. Mnoho tisíc vojáků obou stran bylo v Iráku zabito a pohřbeno.

Máme britské hřbitovy v Basře, Kútu a Bagdádu, kde je pohřbeno asi 54 000 vojáků Commonwealthu. Máme hřbitov indických vojáků, kteří bojovali po boku britské armády. Máme v Bagdádu i turecký hřbitov.

Po 90 let od založení těchto hřbitovů irácké vlády a irácký lid respektovali posvátnost těchto hrobů. Během těchto 90 let se Bagdád tak rozrostl, že se tyto hřbitovy staly prvotřídními pozemky a překážely provádění nezbytných projektů. Přesto irácké vlády respektovaly svou lidskou povinnost ochraňovat tyto hřbitovy.

Je skutečností, že v dubnu 2002, rok před útokem na Irák, schválila irácká vláda obnovu australského hřbitova i přes hořkost, vyvolanou válkou v Zálivu a 12 lety sankcí.

Pan Peter Francis z britské komise pro válečné hroby řekl: "Iráčané řekli, že irácká vláda přikládá velký význam dlouhodobé dohodě o válečných hrobech, uzavřené mezi ní a komisí, a že je připravena poskytnout komisi jakoukoli pomoc, kterou si vyžádá pro svou práci v Iráku."

Našich 7 000 let historie a civilizace nás naučilo respektovat posvátnost hrobů, ať patří krajanům, okupantům nebo cizím vojákům. Tyto hodnoty sdílíme s jinými civilizovanými lidmi po celém světě.

Jon Lee Anderson zveřejnil v The New Yorker zprávu o své návštěvě na britském hřbitově několik dní před americkou invazí. Její poslední odstavec zní takto:

"Když jsme vyšli ze hřbitova, minuli jsme obelisk s nápisem ,Zde leží čestní turečtí vojáci, kteří padli ve Velké válce za svou zemi, 1914-1918.' Když jsem na to upozornil Chálida, zdál se udiven, a já jsem mu vysvětlil, že obelisk pořídili britští vojáci k uctění svých protivníků. Zašklebil se: ,Tak, Britové mají čest!', řekl a když jsme poodešli, obrátil se zpět. ,Možná pro nás udělají totéž, až nás pobijí. Děkuji mockrát.'"

Hrozně nerad jsem zklamal svého přítele Chálida. Americká armáda nerespektuje irácké vojáky, kteří umírají v boji za svou zemi; nechává je hnít na ulicích. Američané nedovolili Červenému kříži vstoupit do Fallúdže ve dnech po "osvobození" města. Mrtvé nechali hnít v ruinách jejich domů.

Zdroj ZDE

                 
Obsah vydání       9. 6. 2005
9. 6. 2005 Zmizely plány na výrobu jaderných zbraní
9. 6. 2005 Americká vláda ustoupila tabákovým koncernům
8. 6. 2005 Bush odmítl kjótský protokol pod vlivem ropné společnosti Exxon
9. 6. 2005 Rusko je zralé na oranžovou revoluci, varuje Solženicyn
7. 6. 2005 Proč to nejde? Jan  Čulík
9. 6. 2005 Koniec jedného príbehu? Igor  Daniš
8. 6. 2005 Nevím, o co jde, ale chci o tom rozhodovat Jan  Friedlaender
9. 6. 2005 Britskému hackerovi hrozí vydání do USA
9. 6. 2005 Věda a politici Petr  Wagner
9. 6. 2005 Milióny dolárov "nezávislým" inštitútom Eduard  Chmelár
9. 6. 2005 Světové akademie žádají zásah proti globálnímu oteplování
9. 6. 2005 Reakce na článek pana Kechlibara: "Japonci jsou agresivní" Antonín  Líman
9. 6. 2005 Civilizované národy respektují mrtvé
9. 6. 2005 Těžké časy (pro Washington) před námi Immanuel  Wallerstein
9. 6. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 18. - 26. května 2005
9. 6. 2005 Jak tomu má být při kulturních akcích Jaroslav  Štemberk
9. 6. 2005 Spectacle L'Ange Gardien-Václav Havel-le 14 juin 2005
9. 6. 2005 Referendum a Československo Miloslav  Zima
8. 6. 2005 Evropský parlament: Podpořte rozumnou drogovou politiku Evropské unie
7. 6. 2005 Firmy dávají zaměstnancům elektronické náramky, aby zvýšily jejich výkonnost
8. 6. 2005 Virtuální normalita a deviace Petr  Sak
8. 6. 2005 Jak je to s právy návštěvníků na kulturních akcích Patrik  Šebesta
8. 6. 2005 Ukrajinci v českém otroctví
8. 6. 2005 Jsem parazitem, když čtu veřejně přístupné stránky?
8. 6. 2005 Britské listy nejsou levicové Jaromír  Hořák
8. 6. 2005 Proč to nejde a proč by stálo za to zkusit Martin  Marek
8. 6. 2005 Britské listy: polovina špíny a polovina perel
8. 6. 2005 Hospodaření OSBL za květen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce