Jestliže se mýlíte a my se budeme chovat tak, jak vy chcete, v krátkodobé perspektivě ušetříme peníze, ale vyvoláme v dlouhodobé perspektivě obrovský problém; pokud se budeme chovat tak, jak doporučuji já, a já se mýlím, v krátkodobé perspektivě budeme muset vydat peníze, ale odměnou budou čistší a ekologičtější technologie na úsporu a na výrobu energie. Takové technologie by zlepšily kvalitu ovzduší, omezily by kyselý déšť a snížily by naši závislost na dováženém plynu a ropě.

Zdá se, že Bushova vláda a po mnoho let také americký Senát tuto logiku odmítají. Amerika nechce podepsat protokol z Kjóta, ale neměli bychom předpokládat, že americké akce proti podnebným změnám začínají a končí ve Washingtonu. Kalifornie ukázala, jak vlády dokáží podporovat rozvoj nových technologií, jako jsou hybridní elektrické automobily. Kalifornie realizuje moudrou politiku. V Americe podepsalo 150 místních vlád, zastupujících více než 50 milionů lidí, protokol z Kjóta - přislíbily, že sníží emise uhlíku o více než většina evropských zemí.

Americký lid tak ukázal, že nebýt signatářem nemusí znamenat, že nedochází k pokroku ohledně podnebných změn. Bohužel, za Blaira v Británii k velkému pokroku nedošlo. Pokud dokáže Británie splnit své závazky z Kjóta, je to jedině proto, že za konzervativců přešla výroba energetiky v Británii do plynových elektráren a také proto, že v důsledku jednorázové restrukturalizace průmyslu došlo k omezení emisí méně významných skleníkových plynů. Avšak emise kysličníku uhličitého za labouristů stoupají - jsou nyní vyšší, než když převzali v roce 1997 vládu.

Takže je Blair ve velmi slabém postavení, z něhož těžko může poučovat George Bushe. Za konzervativců tomu bylo přesně obráceně - od Margaret Thatcherové prosazovali konzervativní ministří řešení problémů podnebných změn. Proto se britské konzervativní vládě podařilo v roce 1992 přesvědčit americkou vládu, aby se účastnila summitu v Riu a podepsala rámcovou konvenci OSN o podnebných změnách. Tato konvence byla důležitá: stala se základem pro kjótský protokol a všechny další dohody.

Dohoda z Kjóta vyprší v roce 2012. Musíme uvažovat o tom, co dál.

Důležité je: redukce emisí musí být realistická. Pokud tomu tak nebude, Amerika, Čína a Indie odmítnou každou další dohodu. Jejich hospodářství závisí na obrovském průmyslu, který se nedokáže restrukturalizovat během tohoto desetiletí, ale v příštích desetiletích to udělat bude muset. To musí být učiněno součástí závazných dohod, platných na dlouhá desetiletí do budoucnosti a podložených tržně založenými mechanismy o koupi a prodeji emisí.

Nejde jen o nás a o Američany. Čína buduje každých čtrnáct dní dalších 1000 megawattů uhelné energetiky. Zanedlouho bude dělat Indie totéž. Pokud si nevyvineme technologie, které umožní těmto vznikajícím hospodářským obrům vyrábět energii čistě, válku proti globálnímu oteplování prohrajeme.