Po jejich přijetí stoupl počet členů až na trojnásobek. Noví členové sice nechodili na pravidelné měsíční schůze, ani se jinak nepodíleli na práci místní organizace. V plném počtu se dostavili až na výroční členskou schůzi, aby zvolili do výboru místní organizace ony dva podnikatele, své zaměstnavatele. A zase je nikdo celou dobu neviděl. Přišli teprve na schůzi, kde se tvořila kandidátka k volbám do obecního zastupitelstva a oba podnikatele prosadili na volitelná místa. Jedinou jejich "stranickou" činností bylo, že ve volební kampani za úplatu vylepovali portréty svých zaměstnavatelů po celém městě. Oba podnikatelé byli samozřejmě do zastupitelstva zvoleni. V koaličních jednáních se hned neprosazovali na nejvyšší funkce, ale bedlivě pozorovali "cvrkot" na radnici a při tom vedli kabinetní vyjednávání v zastupitelstvu. A netrvalo ani rok, když spolu s dalšími zastupiteli zorganizovali "puč". Když se rozplynul jeho dým, naši podnikatelé seděli na dvou nejvyšších radničních křeslech. Až potud jde o popis procesu, který nelze nazvat okupací strany, ale pouze získáním nadvlády v ní, nebo její totální ovládnutí. Jakmile však činnost obou pánů začala odporovat ideovému paradigmatu jejich "mateřské" strany a dokonce základním rysům jejího programu, lze teprve říci, že došlo k nové kvalitě uvnitř této místní organizace, pro který používám termín okupace. Jiný mne nenapadl.

Za celou dobu existence polistopadových zastupitelstev nebylo v uvedeném městě tolik protestů občanů proti činům radnice, ba i starosty a místostarosty, jako za nynější vlády "ukradené" strany. MO strany v první fázi opustili její "služebně" nejstarší členové a v poslední době dokonce i někteří z těch dlouhodobých členů, kteří překousli jak nepoctivou, ba až podvodnou volbu výboru MO i zmanipulovanou kandidátku.

A nejen to, ze strany odchází i někteří zastupitelé, ba dokonce i z funkcí na radnici a co je nejpodstatnější; v městě si již nyní vytváří dvě politická hnutí za účelem kandidovat v příštích komunálních volbách pod základním heslem: "Na radnici už žádná partaj, parlamentní či neparlamentní".

Jde myslím o jeden konkrétně reálný čin, coby příspěvek k současné debatě o občanské společnosti u nás. V naší zemi již v dvojích posledních komunálních volbách byl úspěšně zahájen trend vytlačování politických stran z radnic. Osobně si myslím, že jde o cestu správným směrem. Aby bylo politické hnutí zaregistrováno, musí "nasbírat" alespoň tisíc podpisů. A to je s určitostí víc jak desetinásobek počtu členů politických stran skoro v každém městě. Již v tom je silný projev demokratičnosti. Vytvářející se hnutí má navíc vždycky jasnou představu několika konkrétních záměrů, které chce uskutečnit. Ba dokonce někdy jsou tyto věcné záměry hlavním smyslem snahy o ovládnutí radnice. Početné hnutí má rovněž větší šanci získat schopnější a kompetentnější občany na kandidátku, dokonce i na nevolitelná místa kam politické strany dosazovaly stejně vždycky nestraníky počínaje svými příbuznými a konče až politicky neaktivními známými osobnostmi v městě. Z těchto aktivistů si pak hnutí může vytvořit různé komise a poradní sbory.

Z odtažitého nadhledu hodnoceno, není opravdu žádný důvod, aby v obcích a městech kandidovaly poltické strany. Ba právě naopak, politické hnutí s jasným a velice konkrétním záměrem, který chce po volbách uskutečnit, mohou ostatní občané i snadněji kontrolovat, zda plní svůj předvolební slib. Navíc hnutí nemusí v žádném případě poslouchat i jen náznaky sekretariátů celostátně působících a od obcí příliš vzdálených politických stran. Přejme si proto, aby vznikala politické hnutí občanů, kterým opravdu půjde o nějakou konkrétní obecní věc a ne jenom o křesla.

A nejenom si to přejme, ale aktivně se v tomto procesu angažujme. To bude ona občanská společnost.