Na místě, kde umírali Romové, stojí prasečárna (nebo vepřín).

Evropský parlament přilil do ohně svým požadavkem na zbourání vepřína a postavení památníku, jakoby to byl největší problém českých Romů. Bylo by zajímavé zjistit, kdo - konkrétně který poslanec z jaké země a z jaké politické strany - se zasloužil o toto nařčení. Jakoby Evropská Unie neměla své vlastní problémy. Byla to EU, která vyprovokovala válku v Jugoslávii a postavila se na stranu teroristické organizace a zapojila se do vraždění Srbů.

Do diskuse o táboře se zapojil prezident republiky s komunisty po boku, premiér a téměř všechna média chtějí památník. Je zajímavé, že téměř všechna média hrají stejnou písničku. Jakoby to byl největší problém českých a českých Romů.

V celém problému se jaksi zapomíná, v jakých podmínkách žijí čeští Romové. V televizi můžeme vidět dvakrát týdně, v jakých hrozných kutloších (neznám jiné slovo na takové příbytky) žijí Romové a ještě je z nich vyhazují. Radnice (vedené většinou ODS) potřebují jejich příbytky, které po renovaci už samozřejmě pro Romy nebudou. Musí se přeci vydělávat... A Romové překážejí výdělku. Musí se vyhodit na ulici. Ve starých domech, změněných na ubytovny, aby nájemníci už nebyli nájemníci, často Romové nemají peníze na předraženou činži a rázem jsou z nich neplatiči. Nikdo se nestará, kde by na tu činži vzali, když nemají ani na jídlo pro děti. Že jsou už deset nebo patnáct let nezaměstnaní a nemají šanci práci dostat. Práce není. A pro Romy zvlášť. Přesto je vystěhují do ubytoven s nájmem 4 a více tisíc. A nebo do malých, ale o to drsnějších koncentráků. Dnešních koncentráků - z unimobuněk někde na okraji města či v polích. Lidé, kteří neměli dvě stovky ve starém domě, mají teď platit tisíce. Ale má to jednu výhodu - z ubytovny je možno je vyhodit bez náhrady bytu. A problém je vyřešený. Děti jim vezmou a dají do děcáku. Jak humánní v 21 století. A v těchto podmínkách se politici hádají, jestli výstavba nového vepřína bude stát 500 nebo jen 400 milionů. Další miliony bude stát památník. A kšefty bílých se točí.

Podíváme-li se na lidi, kteří se zúčastní vzpomínkových slavností v Letech vždycky na začátku května, tak vidíte jen pár politiků-gádžů a někdy jednoho nebo dva "Romy z povolání". Romové sami k tomu místu žádný vztah nemají. Nikdy to nebude žádné romské poutní místo. Romové mají totiž jiné starosti - jak se najíst a kde spát. O práci ani nemluvím - tu nemají šanci dostat. A rozhodně nemají peníze na cestu do Letů.

Za 500 milionů by se dalo postavit 500 i více malometrážních bytů. Zeptejte se Romů v Ústí nad Labem nebo ve Slaném, jestli chtějí postavit památník v Letech nebo nové byty určené pro Romy. Odpověď bude jednoznačná. Bylo by rozhodně lepší postavit pro Romy slušné bydlení, aby nebydleli hůř než ta prasata v Letech. Ale to by se muselo přestat kecat a něco pro lidi udělat. Za to nejsou naši politici placeni.