25. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 5. 2005

Naděje, jistoty, antiliberálové

V jednom románu Maria Puza najdeme scénu, v níž hlavní hrdina chystá likvidaci svého ošklivého příbuzného. Za tím účelem tajně vnikne do jeho soukromého apartmá v Las Vegas. Apartmá je zřízeno ve vskutku velkém stylu : velká kožená křesla, nejdražší koberce, pozlacené kohoutky ... Hrdinův pobočník, rodilý Sicilián, je šokován: jeho otec patřil k nejvlivnějším lidem na Sicílii, ale žil skromně. Jak mohou lidé tohle snést? Šéf mu vysvětlí, že Američané uvažují jinak: věří, že jednou budou mít ty pozlacené kohoutky také.

Tohle se dá interpretovat různě. Třeba tak, že Američané jsou zmanipulovaní hlupáci -- naprostá většina z nich mít ty pozlacené kohoutky nikdy nebude. A samozřejmě jde o příklad zcela neduchovního materialismu. Možný je ale i jiný výklad.

Před lety, ještě za Clintona, přednesl radikální černošský předák Louis Farrakhan ve Washingtonu dlouhý projev, ve kterém nenechal na USA nitku suchou. Zakončil jej ovšem slovy, která evropskému sluchu znějí nepochopitelně: jsem hrdý na to, že jsem Američan, protože tahle země mi dává naději na změnu k lepšímu.

Myslím, že právě tohle vyjadřuje jádro amerického přístupu. A také důvod americké "hlouposti". Současnost možná není nejlepší, možná je dokonce horší než jinde. Ale pokud se budeme snažit, bude jednou lépe -- když ne pro nás, tedy pro naše děti. Tento lepší svět si může každý definovat podle sebe -- jako svobodnější, nebo třeba jako ekologicky ohleduplnější. Nebo třeba jako větší hojnost materiálních statků. Ta naděje je cítit dokonce i z Puzových románů, které si Ameriku a její společnost rozhodně neidealizují.

Je dobré si uvědomit, kdo založil svět pozdějších USA. Byli to lidé, kteří byli opravdu svobodni, částečně proto, že chtěli, částečně proto, že jim nic jiného nezbývalo. Pokusy zavést v severní Americe feudalismus ztroskotaly na oboustranné neefektivitě. Americká divočina znamenala pro průměrného člověka větší šance, ale také větší rizika než Evropa. V tomhle světě dokázali přežít (a to doslova) jen ti, kteří se dokázali postarat sami o sebe a zároveň spolupracovat se svými sousedy na společných věcech. Tyhle dvě věci nemusí být v takovém protikladu, jak se domníváme my, duchovní dědici úřednického státu, který by měl být aspoň teoreticky ideální.

Pro srovnání, zkusme si představit řečníka (a nemusí jít ani o radikálního komunistu), který zakončí svůj kritický projev slovy " jsem hrdý na to, že jsem Čech, neboť tato země mi dává naději na změnu k lepšímu." Patrně bychom usoudili, že dotyčný se buď pokouší udělat z nás blbce nebo to sám má v hlavě vygumováno.

Někteří hledají nadějí v Evropské unii; ale to je naděje, že ti "ještě vyšší" budou rozhodovat lépe než "ti nad námi". I kdyby tomu tak bylo, co dál?

Nechci otázku takzvaných sociálních (ve skutečnosti ekonomických) jistot podceňovat, ve skutečnosti znamenají hodně. Potíž je v tom, že mezi jistotou a nadějí existuje cosi jako relace neurčitosti; od určité úrovně platí, že čím víc máme jednoho, tím méně druhého. Pokud budeme sázet pouze na jistoty, zničíme naději. Možná je to příliš vyostřený protiklad. Ale je pravda, že současná Evropa sází až příliš na jistoty a naděje jaksi vymizela.

Pomineme-li evropskou integraci jako cíl sám o sobě, jaká je vlastně naše představa lepšího světa ? Sociální stát ? Co ale ten v praxi doopravdy nabízí kromě kusu žvance? (Pokud má někdo pocit, že svobodný vysokoškolák s mírně nadprůměrným platem a bydlištěm blízko Prahy by měl lépe vážit slova, nechť si za ten žvanec dosadí "podíl na konzumní společnosti". Prakticky je to totéž, ale zní to jaksi kritizovatelněji.) Ve skutečnosti to není málo. Ale ke skutečným hodnotám včetně sociálních to má asi tak daleko, jako ty pozlacené kohoutky k lepšímu životu.

A jinak? I ta ekologie jako politické hnutí vlastně přišla ze Spojených států. Nestojí náhodou za zuřivým odporem vůči liberálnímu světu ve jménu "skutečných hodnot" nepřiznané vědomí, že s těmi hodnotami na tom ve skutečnosti nejsme tak dobře? Případně že se k nim nehodláme přímo přiznat, abychom nebyli za blbce, takže voláme po nějakém lepším systému, aby to udělal za nás? I kdybychom byli úspěšní, jak dlouho to bude fungovat ? Jan Keller kdysi napsal, že kapitalistický systém není schopen vytvářet pozitivní hodnoty, pouze využívá ty, které již byly vytvořeny. Měl pravdu. Ale to platí o jakémkoli systému. Základní slabinou klasické politické levice je to, že všechno sází právě na systémové změny.

Mluvíme o lidských právech, ale mezi právy a povinnostmi panuje podobný vztah jako mezi výrobou a spotřebou. Pokud očekáváme, že povinnosti jsou pouze pro "ty nahoře" a my dole je budeme pouze kontrolovat a soudit, pak směřujeme v lepším případě k nevyhnutelně elitářské společnosti, v horším případě ke krachu. Pokud uznáme, že i ti dole mají své povinnosti, jak se vyhnout diktatuře, která by tyto povinnosti vynucovala ? A připustíme-li, že tyto povinnosti mohou být plněny i bez úředního donucení, nejsme už napůl liberálové ?

                 
Obsah vydání       25. 5. 2005
25. 5. 2005 V současné společnosti nejsou nové myšlenky
25. 5. 2005 Nechceme u Slavkova radar NATO!
25. 5. 2005 Slavkov: Pro pana náčelníka generálního štábu
25. 5. 2005 Můj otec je tedy prase Luděk  Staněk
25. 5. 2005 Naděje umřela později Bohumil  Kartous
25. 5. 2005 Útěk dopředu Tomáš  Krček
25. 5. 2005 Hráč Schröder Josef  Provazník
25. 5. 2005 Lafontaine na protest vystoupil z SPD Milan  Neubert
25. 5. 2005 Památníky Alex  Koenigsmark
25. 5. 2005 Obyčejní lidé nevědí, že někdo odsoudil urážku od Kočičkové
25. 5. 2005 Není omluva jako omluva Boris  Cvek
25. 5. 2005 1989: Omluva KSČ občanům
25. 5. 2005 Petici proti slučování škol podepsaly stovky rodičů
25. 5. 2005 Promění žena mužský svět agresivní tržní společnosti, anebo tomu bude naopak? Petr  Sak
25. 5. 2005 Proč jsem liberál? Boris  Cvek
25. 5. 2005 Inspirativní liberál Karel Marx Michael  Kroh
25. 5. 2005 Naděje, jistoty, antiliberálové Pavel  Urban
25. 5. 2005 Oslavujte kapitalismus!
25. 5. 2005 Cílem socialismu je posílení moci společnosti nad ekonomikou Erik Olin Wright
25. 5. 2005 Wright v Praze: Moc, nerovnost, vykořisťování a sociální třídy Martin  Brabec
25. 5. 2005 Výzva "sociálního" v sociální demokracii Erik Olin Wright
24. 5. 2005 Modrá šance pro zdravotnictví - změní radikálně a nevratně českou společnost k horšímu Jiří  Jírovec
24. 5. 2005 O patlamentě Alex  Koenigsmark
24. 5. 2005 Tichý převrat Miloš  Kužvart st.
23. 5. 2005 Humor, inteligence a svoboda Ondřej  Hausenblas
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005

Liberalismus RSS 2.0      Historie >
25. 5. 2005 Proč jsem liberál? Boris  Cvek
25. 5. 2005 Inspirativní liberál Karel Marx Michael  Kroh
25. 5. 2005 Naděje, jistoty, antiliberálové Pavel  Urban
23. 5. 2005 Liberalismus (?) a represe   
23. 5. 2005 Chci mluvit do toho, co se mi nelíbí Jindřich  Kalous
22. 5. 2005 Co není liberalismus Petr  Fiala
20. 5. 2005 Liberalismus znamená především osobní svobodu Milan  Černý
16. 5. 2005 Co je liberalismus? Josef  Vít