2. Stalin byl informován o německých přípravách k útoku, ale Churchillovy zprávy považoval za naprosto nedůvěryhodný zdroj. Proč by měl věřit někomu (Churchillovi), jehož nepřítele všemožně podporoval? (Část německých jednotek, které přepadly Norsko, vyplula ze sovětských přístavů; jednomu německému korzárovi pomáhaly proplout Severním ledovým oceánem do Pacifiku sovětské ledoborce.) Je zcela logické, že za této situace Stalin považoval Churchillova varování za provokaci.

3. SSSR by skutečně nevyhrál válku bez pomoci západních spojenců, ale 2. světová válka byla válka totální a sluší se dodat, že ani západní spojenci by Německo neporazili bez příspěvku SSSR. Ponorková válka je příliš komplexní téma, a proto je přirozené, že jejím shrnutím do pár vět došlo ke značnému zjednodušení. Ještě na konci roku 1940 mělo Německo pouze stovku bojeschopných ponorek a pouze třetina mohla být nasazena v Atlantiku (další třetina byla na cestě do a z bojového prostoru, třetí třetina v docích). Teprve v roce 1943 dosáhl počet bojeschopných ponorek 300. Převaha eskort nad ponorkami byla jen velmi těsná a zdaleka ne jen technická. V roce 1945 byly bojově nasazeny nové typy ponorek, které stávajícím eskortám bez problémů unikaly a které byly zasažitelné pouze samonaváděcími torpédy. Tato torpéda byla nasazena jen ve velmi omezené míře. O kvalitě německých konstrukcí svědčí mj. to, že až do padesátých let z nich vycházely sovětské i americké ponorky. Válka šifer také byla dlouho na vážkách a až do r. 1943 měli převahu Němci.

4. Bitva u Stalingradu v červenci 1943? V uvedenou dobu už byla fronta pár set kilometrů západně od Stalingradu, u Kurska.

Závěrem bych chtěl panu Cvekovi vyslovit hlubokou poklonu za poslední odstavec. Lépe snad stav popsat nelze.