VEDLE BĚŽNÉHO PROVOZU vlády, jehož podoba je nastíněna v programovém prohlášení, čekají Paroubka na cestě k všeobecným volbám tři velké politické problémy: euroústava, Lidový dům a Modrá šance. Už při hledání nového premiéra se ozývaly z okolí budoucí vlády hlasy, že přijetí euroústavy bude supertéma nového kabinetu. Tento přístup obsahuje tři rizika:

• Ústava je špatné téma pro referendum. Mnozí politologové upozorňují, že referendum může jako nástroj přímé demokracie fungovat jen tehdy, když řešený problém umožňuje jednoduchou odpověď -- ano, nebo ne. Složité téma nepřináší jen nekvalifikované odpovědi. Příliš mnoho lidí si při pohledu na ústavu řekne, že se jim něco na jejím textu líbí a něco ne -- což povede ke snížení účasti.
• Hlasování v Parlamentu by odstranilo anonymitu, což by sociálním demokratům pomohlo: výzkumy ukazují, že vedení ODS je sice proti přijetí euroústavy, ale volební základna této strany je ve své většině pro její přijetí. Převzetí osobní odpovědnosti za případné neschválení euroústavy by tak ztížilo volební pozici ODS.
• Není jasné datum referenda. Obecně se soudí, že pro ČSSD je výhodnější spojit referendum a volby do Poslanecké sněmovny, neboť pak by lidé mohli hlasovat pro euroústavu pod vlivem ekonomických úspěchů vlády. Euroústava by též mohla zastínit skandály kolem předsedy ČSSD. Možný je však i opačný efekt: emotivní a pravděpodobně i malicherné diskuse o euroústavě zastíní sociálně-ekonomická témata. To oslabí volební pozici ČSSD na poslední frontě, na níž má šanci poměrně významně bodovat.

Přijetí euroústavy není v Česku supertéma -- jako jím nebylo v nedávných britských volbách. Lidé v této zemi pokládají za důležitější jiné otázky. Navíc neúspěch při prosazování euroústavy neznamená žádnou tragédii ani pro tuto zemi, ani pro zastánce této ústavy. Porážka v referendu či neúspěch hlasování v Parlamentu pravděpodobně jen postaví otázku, kdy bude nové referendum či nové hlasování. Význam úspěchu či neúspěchu při prosazování euroústavy v Česku bude určen výsledkem hlasování ve Francii, který může pozměnit strategii Bruselu.

VELKÝM PROBLÉMEM PAROUBKOVY MISE bude jeho vlastní strana. Všechny úspěchy vlády i růst Paroubkovy osobní prestiže mohou být znehodnoceny volební kampaní, v jejímž čele by stál Stanislav Gross. Je téměř vyloučené, aby se současnému předsedovi ČSSD podařilo vylepšit vlastní obraz tak, aby nestrhával preference své strany ke dnu. Je neuvěřitelné, že po celou dobu vládní krize CVVM vykazovalo stabilní volební preference ČSSD. Podle posledního výzkumu ale již i tato agentura hlásí pokles prestiže ČSSD k hladině deseti procent. Zůstane-li tento stav nezměněn, bude muset Paroubek -- i když se mu to nebude příliš líbit - zahájit útok na Lidový dům.

Na první pohled se zdá, že pro Paroubka bude snazší získat post předsedy ČSSD po prohraných volbách. V této tezi je kus pravdy, ovšem se závažnou výhradou. Jestliže zůstane Gross předsedou ČSSD do voleb, pravděpodobně se smrskne dnešní poslanecký klub této strany na třetinu. Navíc hrozí, že bude složen téměř výhradně z Grossových příznivců. Ohlídat si krajské kandidátky je totiž přesně ten úkol, který Gross vždy zvládal. A jestliže bude v poslaneckém klubu ČSSD zastoupeno pouze jedno křídlo této strany, prohloubí to její vnitřní krizi.

Na síle odporu Grossovy skupiny proti změnám ve vedení ČSSD závisí, jestli bude Paroubek sjednocovat stranická křídla, nebo se bude muset dohodnout především s levicí - a možná dokonce i s Milošem Zemanem. Je ale třeba připomenout, že ti grossovci, kteří na sjezdu ČSSD nejvíce horovali proti rozdělení funkce premiéra a předsedy strany, v poslední fázi vládní krize urychlili Grossův pád.

TŘETÍM VELKÝM PAROUBKOVÝM ÚKOLEM bude rozmělnit dosavadní volební preference ODS. Tento cíl se může zdát neřešitelným. Postavení ODS je ale ohroženo z několika směrů. Především se zdá, že zveřejnění programu Modrá šance bylo uspěchané. V současné době jak na vládě, tak i v odporech a v některých politických stranách jsou dokončovány analýzy dopadů jednotlivých částí programu ODS, což bude jistě ve volební kampani náležitě využity. Zároveň koaliční vláda dostala možnost vyzobat některé líbivé části Modré šance. To snižuje propagační potenciál ODS.

Paroubkův politický styl dává též možnost rozebírat podnikatelské pozadí ODS. Tím, že je připraven na dohody v zásadě s kýmkoliv, mnozí z těch, kteří se těší na svoji šanci po vítězství ODS, mohou dostat šanci již dnes. V této situaci bude ODS muset nasadit konfrontační tón, aby více zviditelnila své odlišnosti od vládní koalice. Udrží-li Paroubek i v takovéto atmosféře svůj nekonfrontační přístup, bude mít více nadějí na úspěch než jeho dva předchůdci ve funkci premiéra.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom