Již dříve jsem v jednom celostátním měsíčníku uveřejnil na adresu České advokátní komory kritický článek. Abych se vyhnul případným sporům s komorou ohledně etických pravidel, předem jsem zaslal text článku advokátní komoře. Teprve na zdvořilý dotaz, zda komora můj článek obdržela, dostal jsem stručné sdělení, že můj dopis s přílohou byl komoře doručen.

Česká advokátní komora prostřednictvím společnosti Newton Information Tchnology dostává monitoring veškerého tisku, jenž se jakýmkoli způsobem dotýká advokacie. V Bulletinu advokacie a na internetových stránkách advokátní komory se tak advokátům dostávají i zprávy o článcích z regionálního tisku s lehce bulvárním nádechem typu "Advokát šidil své klienty, teď pyká" nebo články o tom, jak advokátní komora školí advokáty z Albánie, který advokát se nedostavil ke kárnému řízení atp. Dotazem u Newton IT (odkazy na její monitoring jsou uváděny v Bulletinu advokacie) jsem z odpovědi této společnosti zjistil, že můj článek o advokátní komoře z jistého celostátního měsíčníku byl do monitoringu zahrnut. Jeho opomenutí ve výčtu článků o advokacii a advokátech v přehledu na stránkách Bulletinu advokacie nebylo výsledkem přehlédnutí uvedené společnosti, nýbrž až následným cenzorským zásahem vedení advokátní komory. Podobně se do výčtu článků o advokacii na internetových stránkách advokátní komory nedostal ani můj článek v Britských listech z 28. 4. 2005, přestože i internetová média jsou monitorována.

Upozornil jsem předsednictvo advokátní komory na nízkou úroveň Bulletinu advokacie a nepatřičné cenzorské zásahy do monitoringu tisku. Žádná odpověď.

Advokátní komora si stěžuje na značný nárůst kárné agendy. Jak také ne, když samotná advokátní komora nedovede zabránit projednávání zjevně falešných udání, jež jsou mnohdy motivována přízemní malicherností a závistí. Jsou případy, kdy trvá léta, než soudy zruší kárné obvinění kárného senátu advokátní komory, vykonstruované za pomocí nejapného falešného udání. Česká advokátní komora je ochotna poskytnout prostor i pro zjevně falešné udání a namísto aby udavače za jeho osočování kolegy a urážlivé písemné projevy postavila před kárný senát, dává udavači uspokojení z kárného stíhání kolegy, které nakonec končí fiaskem advokátní komory až u Nejvyššího správního soudu. Odkud se bere takový vřelý vztah advokátní komory k udáním mezi advokáty, zatímco v jiných zemích je udání kolegy kolegou nepředstavitelné a bezdůvodné udání by vedlo k okamžitému postihu udavače?

Kárně stíhaný advokát se -- jen pro srovnání, jak se taková záležitost posuzuje v blízkém zahraničí -- obrátil na advokátní komoru v Mnichově a podrobně vylíčil svůj "případ". Ze zahraničí se mu dostalo obratem podrobné odpovědi a řady dokumentů, včetně materiálů z multilaterálního zasedání na téma "Etika advokáta", jež se (za účasti České advokátní komory) konalo v Praze v listopadu 1999 a které Česká advokátní komora vlastnímu členu odmítala poskytnout.

Kdoví, jak výkony České advokátní komory posuzují advokátní spolky v zahraničí. Ze své zkušenosti mám dojem, že Česká advokátní komora může spíše budit úsměv, než být se svým malicherným přístupem a dinosauří pomalostí brána vážně. Albánští advokáti v péči České advokátní komory budou jistě spokojeni. Na kvalitní práci na poli české advokacie jakož i na důstojnost advokátů však Česká advokátní komora rezignovala.