10. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 5. 2005

Na okraj druhé světové války

Smí mít pravda dva konce?

Nic proti tomu. Lid se chtěl odjakživa především bavit, když mu nekručelo v břiše. K zaokrouhlenému 60. výročí velké a nesmírně kruté války defilovala v mnoha městech nejen válečná technika. K větší poutavosti všech těchto akcí mnohde bylo navíc možno spatřit "spektákl", neboli takovou menší "hru na válku", se spoustou střelby a hrané tragiky smrti. Samozřejmě že lze říci, že na "divadlo" přijde více účastníků. Pastva pro oči láká, že ano? Člověk si přitom ovšem nesmí připouštět, že za náš dnešní život zcela nepateticky umírali lidé. A že jim v okamžiku jejich smrti s diváckým uspokojením nikdo netleskal.

To musíme opravdu dělat skoro všechno jen s ohledem na "bavičsky" přitažlivý efekt? Aby přišla mračna lidí? Tak jako kdysi byla záměrně umísťována válečná technika na hřbitovy poblíž památníků sovětských válečných hrdinů, aby bylo podstrčeno lákadlo, jímž děti přivedou na tato pietní místa také své rodiče? Že to byl ne zrovna fair prostředek? Neopakujeme tuhle hru "na pietu", jenže bez piety? Lze namítnout, že podobně si počínáme také, když se připomínají jiné velké bitvy minulosti. Např. zrovna letos bude jedno slušně zaokrouhlené výročí bitvy tří císařů, u Slavkova (Austerlitz). Snad v poslední větě to nebylo přehlédnuto: "tří císařů". Ti hodnostáři na to velké divadlo smrti jen koukali jako jeho neblazí režiséři. Desetitisíce prostých vojáků (ale i jejich často šlechtických velitelů) pouze bojovalo a umíralo. Kolik se jich nevrátilo ke svým rodinám? A zas bude pro organizátory toho jubilea důležité udělat především "spektákl". Samozřejmě s odpovídajícím zázemím stánkařů s všemožným příležitostným zbožím a občerstvením. Kdo by myslel na ty nešťastné oběti válek, že? Můžeme-li se navíc na to konto nezávazně pobavit, proč si vůbec tohle připouštět, není-liž pravda? Nanejvýš pak glorifikujeme pachatele těch slavných válek. Cožpak to vždycky neměli "v popisu práce"?

Pár námětů k "druhé světové válce". Je bohužel skutečností, že na základě smlouvy Hitlera se Stalinem došlo i k rozdělení poraženého Polska mezi těmito smluvními partnery (a ze sovětské strany mj. k bezprecedentnímu zavraždění polských vojáků a důstojníků v Katyňském lese). Stalin rozhodně nepočítal s tím, že ho Hitler vojensky napadne. Kromě obsazení tří pobaltských republik také hned první válkou proti Finsku Stalin sehrál podobnou roli válečného agresora na Baltu (ale i na jihu v Bessarábii), jakou tehdy "v rajónu" praktikoval Hitler. Teprve realizací hitlerovského "Plánu Barbarossa" (napadením SSSR z června 1941) se dramaticky náhle a nečekaně musely změnit směrovky na válečných frontách a nabízelo se Západu okamžitě pragmaticky přehodnotit SSSR jako nutného "spojence" v boji proti hitlerovskému Německu. Automaticky se tím dostalo do delikátní situace Finsko. O deportacích na územích obsazených Sovětským svazem nemluvě. Tyto dny bylo uváděno jako sovětské oběti druhé světové války závratné číslo 27 milionů. Nikterak se přitom neříká, že mnohé oběti byly způsobeny hned tím, že SSSR neočekával z německé strany žádnou agresi, takže německá vojska se velmi rychle dostala jak k Leningradu, tak i k Moskvě. Přitom na tu válku nejvíc doplácel prostý lid obsazeného sovětského venkova a jeho měst. Velký počet sovětských zajatců zahynul nejen v německých koncentrácích, ale také ještě po válce v sovětských gulazích (nebo po nedobrovolném návratu domů popravami, pokud to byli Vlasovci; jako zčásti podvojné oběti původní Stalinovy důvěřivosti vůči Hitlerovi). Že obdobně nesmyslně po válce v SSSR hynuli také zajatci němečtí, by také mělo být zmíněno. Takže byla to "Velká vlastenecká válka"? Dozajista taky. Proč ale nechala sovětská vojska po vypuknutí Varšavského povstání nejdřív tento odboj Němci zlikvidovat?

Nepočínala si sovětská branná moc přesně stejně, když po vypuknutí Slovenského národního povstání (krátce nato, hned koncem srpna 1944) nechala prakticky celé Slovensko obsadit Němci a pak teprve organizovala vojensky nanejvýš nevýhodnou "Dukelskou operaci"? A pokud jde o konec války v Čechách, Pattonova armáda nesměla osvobodit Prahu, protože se Stalinovi nehodilo nabízející se vojensky optimální řešení, jehož výsledek by politicky nezúročil osvoboditelskou roli SSSR. Jako kdyby nebyl automaticky --- a v souladu se "zdravým rozumem" --- prioritou vojenský úspěch, nýbrž politicko-propagandistické zřetele pro poválečné mocenské uspořádání ve Střední Evropě. Dnes se bohužel až příliš dobře ví, jakou cenu navíc zaplatil sovětský lid už za svou předchozí cestu ke komunismu. Obdobnou cenu platili pak všichni, kdo se v důsledku té války dostali pod přímý sovětský vliv. I když bylo tehdy zpopularizováno heslo "Za Stalina, za vlast!", právě ti, kteří je provolávali, platili pak neohroženě a s obdivuhodným nasazením tu ničím nenahraditelnou daň krve a svých zmařených životů. Přitom ta "vlast" nepatřila jim, nýbrž všemožně parazitujícím vrstvám všelijakých aparátčíků. A Stalin? Ten nejdřív jen "maršál", a pak navíc "generalisimus"? Má smysl se ptát, proč generála Žukova jako organizátora nejednoho triumfálního sovětského vítězství až příliš dlouho nepovyšoval do hodnosti "maršála"? Není tu dostatečnou odpovědí, že z poválečné ikonoslávy se Stalinovi velmi rychle podařilo Žukova zcela vytlačit? Ta velká válka Stalinovi nakonec posloužila, aby byl konečně už na této zemi zbožněn jako její bezkonkurenční "organizátor", "vůdce" a "vítěz". I ty nesmírné sovětské oběti předcházející konečnému otevření druhé spojenecké válečné fronty v západní Evropě (až v červnu 1944) zřejmě osobně pro Stalina představovaly spíš závažnou licitační položku při jednání s představiteli západních spojenců; že by nějak vnímal tragiku životů obyčejných lidí během války, o tom lze vážně pochybovat. Copak bral na vědomí oběti hladomoru během kolektivizace, násilné transfery celých národů na Sibiř během války, nebo zcela mimo lidskou chápavost zřizované vyhlazovací tábory pro "nespolehlivé"? Copak má modla cit?

A není jednodušší (a "přirozenější") udělat pak nějakou vzrušivou parádu kolem posvátné ikony, místo aby člověk s nesplatitelným díkem nanejvýš plaše vzpomenul těch bezejmenných, kteří se z těch slavných bojů domů už nevrátili? Divně to žneme na tom válečném "poli cti a slávy", kde mrtví už nikdy nic životadárného nezasijí. Hodně jsme tou lichou potřebou všechno nějak medializovat lidsky okorali...

                 
Obsah vydání       10. 5. 2005
10. 5. 2005 Nacismus byl poražen v důsledku oběti 50 milionů ruských a čínských mrtvých
10. 5. 2005 Rusko během 2. světové války IV.
10. 5. 2005 Co se stane po odmítnutí euroústavy?
10. 5. 2005 Pár myšlenek o II. světové válce I. Boris  Cvek
10. 5. 2005 Smí mít pravda dva konce? Miloš  Dokulil
10. 5. 2005 Michael  Marčák
10. 5. 2005 Neveřejný tajný? Štěpán  Kotrba
10. 5. 2005 Mediální násilí -- nahodilost či logický důsledek stavu společnosti Petr  Sak
10. 5. 2005 Hedonismus doby - příležitost pro mravokárce Štěpán  Kotrba
7. 7. 2004 Péče o zdraví stojí spoustu peněz Miloš  Kaláb
10. 5. 2005 Sedmero rozchodů Irena  Zítková
10. 5. 2005 Modrá šance pro bydlení a regionální politiku Josef  Vít
10. 5. 2005 Lidé bděte. Probuďte se z modrého snu. Josef  Vít
10. 5. 2005 ODS rovnou daň nenavrhuje
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
9. 5. 2005 "Žluč na jazyku, hlava plná ještěrů"
9. 5. 2005 "Protest proti lživé propagandě Britských listů
9. 5. 2005 Novozélandský "experiment" - kolosální selhání
9. 5. 2005 Strach z člověka Bohumil  Kartous
2. 5. 2005 Modrá šance -- doprava Josef  Vít
9. 5. 2005 Irák může směřovat k občanské válce mezi církevními skupinami David  Bacon
9. 5. 2005 Modrá šance - o peníze jde vždy až v prvé řadě Josef  Vít
9. 5. 2005 Případ Zachariase Moussaouiho Mojmír  Babáček
9. 5. 2005 Předseda SPD vzbudil nebývalé emoce kritikou kapitalismu Richard  Seemann
9. 5. 2005 Porušení ústavního pořádku v kauze "katarského prince" Zdeněk  Jemelík
9. 5. 2005 Děkujeme, odejděte (milí drobní akcionáři...) Marek  Orel
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
9. 5. 2005 Soukromé vysoké školy v ČR - co o nich víme? Radim  Valenčík
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005

Osvobození Československa v roce 1945 a konec II. světové války RSS 2.0      Historie >
10. 5. 2005 Smí mít pravda dva konce? Miloš  Dokulil
6. 5. 2005 Tolik válečných mýtů, jako je národů   
1. 4. 2005 Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků   
1. 4. 2005 Košický vládní program - důležitý krok KSČ na cestě k únoru 1948 František  Hanzlík
1. 4. 2005 Rusko během 2. světové války III.   
24. 3. 2005 Rusko během 2. světové války II.   
23. 3. 2005 Rusko během 2. světové války I.   
22. 3. 2005 Stalingrad během blokády V.   
21. 3. 2005 Stalingrad během blokády IV.   
18. 3. 2005 Stalingrad během blokády III.   
18. 3. 2005 Mníchov a jeho alternatívy Daniel  Šmihula
18. 3. 2005 Krajčíri gardistických uniforiem Martin  Krno
17. 3. 2005 Stalingrad během blokády II.   
16. 3. 2005 Lidé, kteří zvítězili ve válce Josef  Vít
16. 3. 2005 Stalingrad během blokády I.   

Role generála Vlasova a ROA při osvobození Prahy RSS 2.0      Historie >
10. 5. 2005 Smí mít pravda dva konce? Miloš  Dokulil
6. 5. 2005 Tolik válečných mýtů, jako je národů   
20. 10. 2004 Stalinská cholera a banderovský mor Pavel  Pečínka
23. 12. 2003 Čapek a Beneš - boj za svobodu ducha a srdce Věra  Olivová
27. 11. 2003 Den vítězství Petr  Jánský
8. 5. 2003 Osvobození ČSR   
8. 5. 2003 Vojska generála Vlasova v Čechách Jan  Čulík, Štěpán Kotrba