25. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 4. 2005

Dej přednost víře na hlavní silnici

Několik nesouvislých úvah

1.

Kardinál Josef Ratzinger vystoupil na balkon na náměstí Sv. Petra a zářil. Bylo vidět, jak je šťasten a jak si tu chvilku vychutnává. Dva tisíce let prožívané a propracovávané rituály, nacvičované a nacvičené situace, to všechno sloužilo starému muži, který se právě stal hlavou velké náboženské organizace. Jeho starší bratr, kapelník chrámového orchestru z Regensburgu v důchodu, se díval na televizi v domově pro staré kněze v Německu a druhý den ráno si telefonovali. Na otázku, zda se neodstěhuje za bratrem do Říma, odpověděl kapelník a.D., že se v Římě špatně hledá slušný byt.

Benedikt XVI., jak se nyní jmenuje, má proti Wojtylovi za sebou jinou minulost -- nebyl totiž nikdy farářem, je vysokoškolský pedagog, je teoretik. Dokud byl učitelem, patřil k liberálnímu křídlu, ale jako vysoký funkcionář se posunul ke straně, kterou máme ve zvyku nazývat fundamentalistickou. "Samozřejmě nemohu jako šéf Kongregace hovořit tak, jak jsme směli jako profesoři na vysoké škole," řekl. Říká se tomu někdy beckettovský syndrom -- funkce člověka změní, nejprve člověk jen pravidla úřadu, do něhož nastoupí, respektuje, později přijme za vlastní a nakonec se stane jejich představitelem, jako se to stalo Tomáši Beckettovi. Král Jindřich, který nebyl do své funkce jmenován, ale jako člověk se do ní narodil, byl v ní přirozený a svobodný, nemohl proměnu svého přítele pochopit a nikdy mu ji neodpustil -- a víme, jak to dopadlo.

2.

Benedikt nemluví o fundamentalismu. Mluví o "pevné víře". Co je to?

V souvislosti s úvahami o "fundamentalismu" a pevné víře jsem si na něco vzpomněl. Kdysi, ještě před svatbou, k níž jsme se rozhodli, za hlubokého reálného socialismu v období tvrdé normalizace, jsme s manželkou in spe jezdili po českých vlastech a občas přemýšleli, jak by ten sňatek měl vypadat. Věděl jsem, že například mé matce by církevní obřad udělal radost -- a také to byla mnohem romantičtější a pompéznější ceremonie, daleko zábavnější, než setkání s oddávajícím úředníkem na ONV; na rozdíl od ženy jsem nebyl nikde zaměstnán a tak mi na nějakých dalších obstrukcích moc nezáleželo, ona na tom byla hůře, pracovala za mizerný plat v akademii věd, ale v oboru, který ji zajímal a bavil, v dějinách české filozofie 19.století a církevní sňatek ji ohrozit mohl -- ten ústav byl sledován velice bedlivě. Ne plánovitě jsme se na cestě dostali také do blízkosti městečka na severu Moravy, kde byl farářem můj přítel z dětství F.L., a tak jsme se u něho zastavili.

Nebyl právě přítomen, museli jsme na něho počkat, a tak jsme si prohlédli jeho kostel. V předsálí nebo předsíni (nechci používat logický termín foyer) kostela byla informační nástěnka a na ní kromě běžných věcí visel také ručně zhotovený plakátek, na kterém byly nalepeny vystřižené dopravní značky a k nim připojen na stroji psaný komentář. Vysvětloval, k jakému zamyšlení vedou či mohou dopravní značky vést mladého věřícího. Dej přednost jízdě na hlavní silnici -- dej vždy přednost víře před pochybností. Slepá ulice -- slepá ulice je každá cesta ke hříchu -- atd. Zákaz vjezdu -- vyhýbej se hříchu. Přechod pro chodce -- Ježíš Kristus tě převede i přes tu nejrušnější ulici... Značek je mnoho a při troše fantazie si je takto budete umět také komentovat.

Zaujaly mne také mnohé brožury, nejvíc jedna, která byla určena mladým lidem a vysvětlovala jim, že největší hvězdou nejen popmusic, ale superstar čehokoliv je právě Ježíš Kristus. Na obálce vyjížděl Kristus s veselou tváří po pojízdných schodech metra.

Pak přijel v zeleném žiguli F.L. -- byl si zahrát volejbal se skupinou středoškoláků -- měl radost, že nás vidí, a pozval nás na čaj. Vedli jsme s ním několik delších rozhovorů, nejen o církevním sňatku. Netajil jsem se s tím, že respektuji jeho víru, ale nejsem jí příliš schopen. Tehdy právě vyšlo nové vydání Huxleyho Brave New World, česky nedobře nazvaného Konec civilizace a dělení lidí v této knize na Alfy, Bety, Gammy a podobně se objevilo i v našem dialogu -- přítel se mě zeptal, zda mi mé nevěrectví nepřipadá jaksi gammovské, příliš plebejské. Argumentoval tím, že v tehdejším režimu jaksi lepší, inteligentní a noblesní lidé přiklánějí se k náboženství jako společenském statusu. Oponoval jsem, že pro mě není ta věc otázkou společenského statusu, ale názoru, i když můj mezitím zemřelý přítel básník Barborka využil uvolnění koncem let šedesátých a vstoupil do strany lidové, takže už mu nemohli nabízet členství u komunistů.

Nabízel jsem obvyklý argument: mohu akceptovat nějakou vyšší vůli, existenci nějaké demiurgity, ne však instituci (mnozí tvrdí, že kdo vůbec zapřemýšlí, zda nějaký bůh je, je v podstatě už věřícím) -- ale přítel to odmítl. Katolická víra je tisíciletími vypracovaný pevný systém, který dává odpověď na každou tvou otázku. Musíš jej ale přijmout jako celek, jako komplex, protože jinak vlastně nepřijímáš nic.

Mluvili jsme samozřejmě o moderním světě, darwinismu, problémech žen a homosexuálů, i o tom upalování čarodějnic. Přístupu k sexuální menšině není těžké porozumět (což neznamená souhlasit) -- není hříchem být homosexuálně, pedofilně nebo jinak --filně založen; hříchem je tomu podlehnout a tento sex realizovat.

Chcete věřit, věřte. Ale chcete-li být katolíkem, musíte věřit správně, je třeba přijmout učení kompletně, ne si vybírat jako hrozinky z vánočky. Ten systém byl vypracován k určitému účelu, je přesný a hierarchický a Tomáš H. nemá pravdu, když lehce naznačuje, že náboženství má dvě podoby, jednu pro volk, lidovou, se svatými na mostě a pánembohem s fousama, druhou pro intelektuály, kde je ta první shovívavě nahlížena jako zjednodušená, jelikož se nechvěje. Nemá, tuto po-dobu mu vkládají ti, kdo správně věřit neumí a chtějí víru přizpůsobit sobě. Jenže, jak říkal F.L., je to opačně, my se musíme přizpůsobit víře. Pak je pevná.

Buď, anebo. Musíme věřit, že Marie sedí po pravici Hospodinově (na čem sedí?) a svatá Anežka se u něj přimluvila a tak padl v osmdesátém devátém roce komunismus, anebo nejsme pořádní katolíci. Fotbalisté taky nesmějí hrát rukou, i když by to kolikrát bylo daleko úspěšnější.

Podobně, ale jinak je tomu však s antikoncepcí, potraty a upalováním čarodějnic a heretiků. Ve většině diskusí o fundamentalismu či liberalismu totiž zapomínáme na to nejpodstatnější, právě na to, co je nejvyšší hodnotou a objektem i subjektem křesťanské víry (no, islámské taky) -- totiž, že nejvíc ze všeho jde o nesmrtelnou duši. Všechno ostatní je méně důležité -- jistěže zjednodušuji, ale z tohoto hlediska pomře-li stotisíc lidí na AIDS, aniž se prohřešili proti božím přikázáním, je to sice blbé, ale jejich duše dojdou spasení na věčnosti - a to je dobré; a proto bylo kdysi nutno sice upálit tělesnou schránku nevěřící velkolosinské kořenářky za jejího velikého křiku, což nedělalo krom pár sadistů nikomu potěšení a jistě to bylo pro mnohé obtížné rozhodnutí, avšak naděje, že její duši takto Hospodin spíše promine, naplňovala věřící radostnou nadějí.

Bez připomínky priority nesmrtelné duše pevné víře neporozumíte. Ani ošidné dvojlomnosti v ní -- je možno milovat člověka bez jeho tělesné schránky?

3.

Někteří (jsem jim velmi nakloněn) říkají, že náboženství je jedním z pokusů vyřešit nějak otázku, jaký to všechno má smysl (a vyrovnat se s tím, že zemřeme). Opice, která se stala člověkem, si uvědomovala jak sebe, což činí víc vyšších tvorů (náš kocour Tutti ví, že Tutti je on a ne jeho bratr Frutti, - že zemře, to ale neví a neví také, že to jméno jsem mu dal já), ale navíc také skutečnost, že umře a ptala se, jak je to možné. Dokázala se tudíž podívat jaksi zvenčí na svůj způsob života, jinak než jen instinkty. Všechna náboženství se v tom podobají -- více či mé-ně poskytují nějaký návod, jak zvládat svůj organismus a soužití ve skupině -- dietní předpisy, normy "slušného" chování, cviky k sebeovládání, autosugesce jakou je třeba zklidnění a usebrání pomocí modlitby, užívání určitých drog a z toho plynoucí zážitky atp., a určují nám nějaké postavení v okolním kosmu. Odlišení vznikla především, logicky, díky okolnostem -- jiná dieta a tělocvik platí v poušti, jiná v tajze a jiná v horské vesnici.

Příběh mnoha nejprve zcela sekularizovaných židovských intelektuálů, kteří se považovali za asimilované Čechy a teprve v emigraci u nich došlo k návratu "sama k sobě", k objevu židovské identity, dokazuje -- podle toho, jak jsou si okolnosti jejich návratu podobné -- že i ta vnitřní "potřeba nějaké víry" je na těch okolnostech hodně závislá. Milan Kundera s takovou situací počítal a emigroval nikoli do ciziny, ale do románu, kde byl a je dosud doma.

Lidé brzy zjistili, že tato víra, zhierarchizovaná a institucionalizovaná, umožňuje se pevně zmocnit jiných lidí. Věřící se musel dovídat, kdo je, zkoumat své touhy, pokušení a myšlenky, rozlišovat "správné" a "hříšné", uznávat své chyby (zejména vůči instituci víry) a stal se -- jsa organizován -- krmičem a objektem moci, na níž se za odměnu také maličko, docela maličko podílel. Odměnou mu byl také klid -- jistota, že odměnou mu bude klid v nebi či jinde, podle toho. Mír naší duši -- může snad existovat něco vytouženějšího?

Smíme mít mír v duši za cenu cizího tělesného utrpení? Na to mi dostatečně neodpověděl ani tehdy F.L. K církevnímu sňatku jsme posléze nepřistoupili, jelikož příslušný nám farář trval na tom, že musí proběhnout včetně hlášení příslušnému ONV, jenž by zase jistě podával hlášení někde jinde. A tak jsme si podali jen tak sami ruku v malebném kostele ve Strašíně, aniž bychom tím chtěli chlácholit své svědo-mí.

4.

Pak nastala inaugurace, první mše či jak to teatrum magnum nazvat. Na náměstí vlály národní vlajky, ponejvíce bavorské a sem tam se objevil i transparent, jako na Prvního máje. Po každém úkonu příslušného preláta či po kastrátově krásném zpěvu se ozýval řev a potlesk, podobně, jako když na fotbale padne gól. Bravo, bravo, papa, volali tifosi, objímali se a dávali si napít.

Rituál se konal na nádherném náměstí v krásném městě, před chrámem pojmenovaným podle prvního faráře v Římě Petrovi. I když nevěříme v boha, díky spiritualismu vznikla celá naše kultura. Díky spiritualismu, ne díky bohu.

5.

Je to slavný výrok a nenapadl prvního mne, jen cituji. Písmo praví: "...a první budou poslední a poslední budou první..." . Kdosi zkroušeně dodal: A co my ostatní? Chápu to tak, že my, kteří nejsme ani věřící, ani proti víře, kteří se -- klidní ve své skepsi -- jen díváme, zůstaneme holt furt na svých místech.

Ten tak často citovaný "dar víry" je dar vnitřního klidu. Kdo umí být klidný bez víry, víru má. Může pak obdivovat Grünewaldův isenheimský oltář, aniž by ho nutně spojoval s hranicí Giordana Bruna.

                 
Obsah vydání       25. 4. 2005
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
20. 4. 2005 Literární noviny -- po valné hromadě Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Majitelé dětí Bohumil  Kartous
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství
25. 4. 2005 Secretive politicians vanquish a media foe Jan  Čulík
25. 4. 2005 Zákon o elektronických komunikacích -- novela Velkého Bratra na obzoru Irena  Ryšánková
25. 4. 2005 Alan Sokal a pseudointelektuální bláboly humanitních vědců Filip  Sklenář
25. 4. 2005 Smlouva o vládní spolupráci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU
23. 4. 2005 Martínek: Jsme už orvaní jak starý vlk Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Problém ústavy pro Evropskou unii Jiří  Polák
23. 4. 2005 Politické hry a novinářští rukojmí
24. 4. 2005 Prozrazeno, že britský generální prokurátor měl pochybnosti o legalitě útoku na Irák
25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
24. 4. 2005 Americké stráže v zálivu Guantánamo mě mučily, tvrdí muž z Británie
25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
25. 4. 2005 Německo mělo spoluodpovědnost za genocidu Arménů
25. 4. 2005 Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu v České televizi
25. 4. 2005 Kdo stojí za kampaní proti klecovým lůžkám Štěpán  Kotrba
25. 4. 2005 Open source
25. 4. 2005 Modrá šance pro vzdělávání Josef  Vít
25. 4. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 7. dubna 2005
25. 4. 2005 Spojené státy "použily při útoku na Fallúdžu chemické zbraně"
25. 4. 2005 Pocta Antonovi Srholcovi
25. 4. 2005 Francie vyjadřuje podporu Číně Simone  Radačičová
25. 4. 2005 5 500 amerických dezertérů: Nechceme bojovat v Iráku
22. 4. 2005 Vrací se úprava délky pracovní doby do devatenáctého století? Štěpán  Kotrba
22. 4. 2005 Konec ropné éry?
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!
22. 4. 2005 Na Brusel! Bohumil  Kartous
21. 4. 2005 Tony Blaire, myslíte, že vám lidi budou ještě někdy věřit?
21. 4. 2005 Nejde o školné, ale o úlohu vzdelania Igor  Daniš
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"   
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS   
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství   
22. 4. 2005 Katolický konzervatismus jako strašák? Tomáš  Mosler
22. 4. 2005 Křesťané pod útokem sprosťáků na diskusních fórech Jan  Lipšanský
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!   
22. 4. 2005 Britské listy jsou webem iráckých vzbouřenců ...   
21. 4. 2005 Velký inkvizitor u vesla Jindřich  Jůzl
21. 4. 2005 Smrt, anebo užívání prezervativů?   
21. 4. 2005 Američané se hádají o Ratzingera už léta   
21. 4. 2005 Benedikt "slíbil, že změkčí svou tvrdou linii"   
21. 4. 2005 ČT opět jako stanice katolické církve   
21. 4. 2005 Neinformovanost? Jan  Čulík
21. 4. 2005 Duchovní prázdnota českých médií a Klepetko jako totem vlezle podlézavého tónu Michal  Vimmer

Joseph Ratzinger - papež Benedikt XVI. RSS 2.0      Historie >
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"   
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství   
22. 4. 2005 Křesťané pod útokem sprosťáků na diskusních fórech Jan  Lipšanský
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!   
21. 4. 2005 Velký inkvizitor u vesla Jindřich  Jůzl
21. 4. 2005 Smrt, anebo užívání prezervativů?   
21. 4. 2005 Američané se hádají o Ratzingera už léta   
21. 4. 2005 Benedikt "slíbil, že změkčí svou tvrdou linii"   
20. 4. 2005 Nahlas o tichém promlčení Bohumil  Kartous
20. 4. 2005 Ratzinger jako zastánce fundamentalismu   
20. 4. 2005 New York Times: Ratzinger je návratem k dogmatičnosti a k doktrinářství   
20. 4. 2005 Boží rottweiler bude hlídat církev před změnami   
20. 4. 2005 Papa tedesco Miloslav  Zima
19. 4. 2005 Katolická církev potvrdila svou konzervativní orientaci