25. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 3. 2005

Můj život, moje volba?

Odpověď na reakci Jiřího Jírovce "Devastace mladých lidí je globální".

Myslím, že pan Jírovec mou argumentaci interpretuje trochu špatně. Když píšu: "Myslím, že za to může komunismus", není z toho zjevné, že si dělám legraci? Začnu pátým odstavcem svého článku ("Než jsem sem přijela"). Od doby, kdy jsem se poprvé seznámila s českou literaturou, mně vždycky zajímala Česká republika/bývalé Československo. Jsem schopna sympatizovat s obětmi útlaku v Čechách v minulosti, protože mí rodiče a prarodiče zažili obdobné katastrofy v Koreji: japonskou okupaci, korejskou válku, revoluci 4.19, vojenskou diktaturu, které předcházel puč 5.16, atd. atd. Ve světě nikdy nebyl pokoj.

Kdybyste jeli do Koreje jako cizinci, měli byste úplně stejné problémy, jako mám já v České republice: jazyková bariéra, nerozluštitelná gesta a výrazy tváře, barbarské zvyky (v důsledku západního monokulturalismu) <- toto se ovšem týká jen Koreje, nikoliv České republiky. Ale nemohli byste ze zaostalosti vinit komunismus, ani antikomunismus, ani diktaturu, ani neschopnost ubránit vlastní zemi. Jistě, Jižní Korea nikdy nebyla komunistickou zemí, ale věřte mi, že i v Jižní Koreji mnoho lidí trpělo v důsledku komunismu (přesně z opačných důvodů, byli krutě utlačováni, protože za něj bojovali). Neobviňuji žádnou ideologii ani žádný politický systém.

Takže - co chci vlastně říct? Řekla bych, že je to utrpením - vrásky na tváři, skleněné pohledy do prázdna, trpký kouř, který vydechují, vzpomínky na ztracené rodinné příslušníky a přátele, děsivé zážitky, kdy byli blízko smrti...

Ano, můžete jistě argumentovat, že skoro každá země zažila něco podobného, ale délka utrpení a jeho následky byla v různých zemích různá. Čím větší utrpení podstoupíte, tím těžší je a tím déle to trvá, než se dokážete postavit na vlastní nohy.

Po korejské válce se Jižní Koreji podařilo znovu vybudovat stát docela rychle, v důsledku americké pomoci. Američané zavedli do Koreje kapitalismus a lidé si uvědomili, že se za peníze dá koupit všechno, i láska. Všichni se stali otroky peněz, ale jsou šťastní.

No, tak pan Jírovec argumentuje, že Západ trpěl více než Východ - pasivní kouření je podle něho škodlivější než aktivní kouření. Je to pravda? Ano, protože většina cigaret má filtr, ale to je vedlejší.

Britské či americké angažmá ve světových záležitostech je voluntaristický akt. Ať už jim při tom jde o něco sobeckého, anebo jen chtějí podporovat spravedlnost a lidská práva, je to vedlejší. Důležité je, že mají volbu. Měli kdy Češi v něčem volbu? Měli možnost říct Němcům: "Tak. Konec. Přestaňte s těmihle nesmysly." Měli možnost říct Rusům: "Jděte do prdele! Vaši pomoc nepotřebujeme?" Ano, jednali tak trochu jako Justine, ale nemohli se bránit, protože to nebylo jejich volbou, že se dostali do průšvihu.

Svět se vždycky točí kolem velkých mocností: kolem bohatství, účinné vojenské politiky, přírodních zdrojů, vědy, techniky, rétoriky a drzé odvahy.

A teď k těm mladým lidem. Ano, jsou stejní na celém světě. V Holandsku je vůbec nezajímá, co prožili jejich prarodiče během druhé světové války. Totéž platí i v Koreji. Milují Sony, čtou japonské časopisy, poslouchají J-Pop, japonština je už delší dobu populární jazyk, kterému se všichni učí. Proč by se měli starat o něco, co se jich přímo netýká? Proč by se měli starat o něco, co se odehrálo, než se narodili?

Poslední dva odstavce na mém blogu nejsou jen o mladých lidech v České republice. Válka, utrpení a jejich nekonečné opakování - to je věčné. Použila jsem jen Českou republiku jako příklad k tomu, abych se vyjádřila o mladých lidech všeobecně. Nedostatek sociálních stimulů? Zde je příklad:

Když byli mí rodiče mladí, konalo se mnoho studentských demonstrací a pokusů o revoluci. Ti lidé v něco věřili (nezáleží na tom, co to bylo) a bojovali za to. Mnoho z nich během těch demonstrací a pokusů o revoluci zemřelo; někteří skončili ve vězení a přišli o veškerá svá práva. Bylo to v sedmdesátých letech a začátkem osmdesátých let.

Kolik takových studentských demonstrací a pokusů o revoluci se koná dnes? Ano, všichni víme o mírových demonstracích proti Bushovi, ale tito lidé neriskují život. Jen jděte na pár dní demonstrovat a uvidíte, jestli to k něčemu je. A až vám ten hodný pan policajt řekne, že je načase, abyste šli domů, poslechnete ho jak ovce. A předpokládám, že i kdybyste se pokusili ho neposlechnout, nepraští vás po hlavě pendrekem. Anebo možná praští, můžete to zkusit.

Chci říci, že namísto toho, aby mladí lidé dnes věřili ve svobodu, nezávislost a spravedlnost, věří v iPod, v MSN/ICQ, v celebrity, značková jména, Nokia N GAGE, protože to, co se ve světě dnes děje, přímo nijak neovlivňuje jejich život.

A protože dnešní mladí lidé nezažili utrpení tak, jak ho zažili jejich rodiče a prarodiče, je pro ně obtížnější pochopit a uvědomit si, jak vážné je to, co se děje ve světě.

Jestliže jsem napsala, že by se mohli začít chovat jinak, kdyby Prahu zničila bomba, znamená to, že by si asi uvědomili, co to znamená trpět.

Zdá se mi skutečně podivné, jak necitlivá je tato Generace N vůči světovým událostem. Její příslušníci mají čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu přístup na internet a díky broadbandu vidíte, co se děje ve světě, jen na pár kliknutí myší. Ale oni neklikají.

Nevím, co je podstatou toho problému u mladých lidí, protože k nim patřím. Možná, že se změní, možná, že ne. Kdo ví. Jak zní tady v České republice ten slogan - Můj život, moje volba. Všem je to ale jedno.

                 
Obsah vydání       25. 3. 2005
28. 3. 2005 Velké zemětřesení u Sumatry
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
28. 3. 2005 K čemu jsou občanským demokratům občané Boris  Cvek
6. 3. 2004 Purim mezi dobrem a zlem Štěpán  Kotrba
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
25. 3. 2005 Poslední číslo Literárních novin: Milník v dějinách žurnalistiky Ondřej  Slačálek
25. 3. 2005 Vojáci OSN znásilňují obyvatelstvo, které mají chránit
26. 3. 2005 Gross se stal předsedou ČSSD
27. 3. 2005 Projevy arogance moci je třeba odmítnout
26. 3. 2005 Sociální demokracie se nesmí nechat obejmout v náručí ODS Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Děláme levicovou politiku - politiku realistickou a odpovědnou Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Ptejme se, proč jsme tam, kde jsme Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Gross: Ekonomika roste, Česká republika se stala šampiónem, ale ti voliči... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Sociální demokracie nemá právo odejít do opozice Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Zeman: V ČSSD jsou jedni, kteří žijí pro tuto stranu, a druzí, kteří žijí z této strany Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Přestaňme se konečně podbízet ODS Miloš  Zeman
26. 3. 2005 Kalousek - "jezuita i Belzebub". Nakonec ale k sociálním demokratům promluvil... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Křesťanští demokraté dokáží nalézat kompromisní řešení Miroslav  Kalousek
26. 3. 2005 Desatero společného vítězství Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Škromach: Nejsme ODS s lidskou tváří Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Filozofové a poradci Marie  Lipoldová
25. 3. 2005 Ježíš kráčí s křížem ke Golgotě Nikola  Čulík
25. 3. 2005 Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji Karel  Hlaváček
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna
25. 3. 2005 Prázdný hrob jako jistota Karel  Sýkora
25. 3. 2005 Smrt je nejprostší a nejúžasnější proměna člověka, stejně tak, jako jeho zrození Jan  Paul
25. 3. 2005 Skandál na Golgotě Boris  Cvek
25. 3. 2005 Ježíšova smrt jako naplnění principu práva Pavel  Kočička
27. 3. 2005 Právo bylo golgotskými událostmi naopak zrušeno Boris  Cvek
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
25. 3. 2005 Bodrý národ Kyrgyzů Roman  Staněk
24. 3. 2005 Michael  Marčák
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Ztráta soudnosti Tomáš  Jurčík
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
24. 3. 2005 Klacek v rukou mediálních ideologů?
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Navoněná zdechlina českého bulváru Štěpán  Kotrba
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Zkoušky a naše následování Pána Ježíše Krista Karel  Sýkora
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Bublifukoví titáni Václav  Dušek
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 K výročí smrti arcibiskupa Romera Petr  Schnur
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
24. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil