Pokud skutečně soudce Šídlo toto ustanovení záměrně použil jako náhradu za skutkovou podstatu verbálního útoku na veřejného činitele, která byla v trestním zákoně v době totality a po "sametové revolucï" byla z trestního zákona odstraněna, pak jde zcela zjevně o nesprávný - protiústavní - výklad zákona, nikoli o chybu v zákoně. Ovšem i Ústavní soud v mnoha kauzách judikoval, že je nutno držet se zásady "každý nechť střeží svá práva". Souhlasím se Z. Jemelíkem, že procesně soud postupoval správně a neměl jinou možnost.

Nadávat na špatný zákon tam, kde soudce zákon nesprávně vykládá a účastník se proti tomu dostatečně důrazně nebrání, nepovažuji za správné. Spíše si myslím, že by měl být pranýřován v Čechách rozšířený společenský nešvar - vymlouvání se na špatné zákony tam, kde jde o selhání lidí, kteří tyto zákony aplikují.

Pokud se Ti stane, že si omylem vezmeš místo svojí tašky cizí tašku s notebookem a než zjistíš omyl, budeš zadržen policií a následně pak budeš postaven před soud, který neuvěří tvojí obhajobě, že šlo o omyl, takže budeš odsouzen za krádež, budeš pak také psát o tom, že ustanovení o krádeži je zneužitelné, proto by měla být krádež z trestního práva vypuštěna a nechť se poškozený brání občanskoprávní cestou?

Již staří Římané říkávali "dura lex, sed lex", čímž mínili, že je lepší žít ve společnosti, která důsledně dodržuje zákony, byť někdy na občana dopadne přílišná tvrdost zákona, než žít ve společnosti, kde panuje bezpráví.