11. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Noreena Hertz: The Silent Takeover. Global Capitalism and Death of Democracy
11. 3. 2005

Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové

Noreena Hertz: The Silent Takeover. Global Capitalism and Death of Democracy, William Heinemann (London), 2001, ISBN 0 434 00933 4; Free Press 2002, ISBN 0 743 23478 2; eBook 2001, ISBN: 0 743 41945 6 ... ; Plíživý převrat. Globální kapitalismus a smrt demokracie, překlad Robert Bartoš, nakladatelství Dokořán, Praha 2003, ISBN 80 86569 42 2

Noreena Hertzová je britská ekonomka, specialistka na investiční bankovnictví a ruskou ekonomiku. V 90. letech pracovala pro Světovou banku v Rusku a na Blízkém východě, nyní působí v Centru pro mezinárodní obchod a management na univerzitě v Cambridgi. Účastnila se protestů proti politice MMF v Praze v září 2000. V roce 2001 vydává knihu The Silent Takeover. Global Capitalism and Death of Democracy, ta pak v roce 2003 vychází česky. Publikace vzbudila celosvětový ohlas svým shrnutím znepokojivých změn, k nimž došlo za poslední dvě desetiletí v procesu globalizace.

Proto jsem se nedávno rozhodl tuto knihu konečně přečíst a nelitoval jsem toho. Dozvěděl jsem se toho mnoho zajímavého, a to jak z ekonomické oblasti, tak z oblasti politické. Kniha sice není programově zaměřena proti kapitalismu či nadnárodním korporacím, její autorka se ovšem naléhavě snaží upozornit na základní paradox, který tkví v jádru současného kapitalismu laissez - faire: kapitalismus tím, že redukuje stát na minimum a staví do popředí korporace, zároveň zpochybňuje svou legitimitu (str. 21).

Plíživý převrat a jeho důsledky

Podle Noreeny Hertzové dnes již padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá (str. 13). Např. 13,7% Američanů žije v chudobě (týká se to i zaměstnaných Američanů) a 45 miliónů Američanů nemá zdravotní pojištění. Na druhé straně 40% majetku je v USA v rukou 1% obyvatelstva. Nárůst příjmové diferenciace vede k vyšší kriminalitě a růstu úmrtnosti na následky některých velmi závažných onemocnění. Obří korporace přebírají role státu, byznysmeni jsou mocnější než politici, obchodní zájmy jsou alfou a omegou veškerého dění. Došlo k redukci úlohy vlády na zajišťování veřejných služeb, infrastruktury a ochranu světového systému volného obchodu (str. 18). Politika se dostala do područí megakorporací a hrozí zánik společenské smlouvy mezi státem a občanem, která tvoří jádro demokratické společnosti (str. 21 -- 22). Systém je prohnilý, vládne v něm korupce a demokracie slábne (viz dále).

To, že moc přešla do rukou korporací, je výsledkem "Plíživého převratu", jehož počátek je spojen se jmény M. Tchatcherové a R. Reagana, kteří "obrátili kapitalismus na novou víru". Západ se "jejich zásluhou" odvrátil od neoklasického liberalismu keynesiánské ekonomie a přijal neoliberální experiment Nové pravice, kdy stát má v první řadě zajišťovat vymahatelnost práva, stabilitu měny a vytvářet vhodné podnikatelské prostředí (str. 31). Stát nemá v tomto kontextu pak garantovat veřejné blaho, jen zmírňovat nejhorší lidské utrpení. Byl zavržen pojem relativní chudoby a hranice chudoby se měla nadále definovat podle absolutních standardů potřeb. Velká Británie v duchu monetarismu zrušila po roce 1979 regulaci cen, dividend a devizové kontroly, provedla privatizaci státních podniků (britská vláda utržila v rozmezí let 1979 - 1997 za privatizaci 67 mld. liber) a odstranila omezení půjček. USA přijaly ekonomii strany nabídky a po roce 1981 provedly deregulaci cen ropy, uvolnily dohled nad železniční dopravou, televizním vysíláním, naftařským a plynárenským průmyslem, přitvrdily podmínky pro poskytnutí sociálních dávek a snížily daně.

To vše se pak rozšířilo po celém světě (str. 35). Nejdříve v bývalých britských koloniích (Austrálie, Kanada, Nový Zéland), pak v Latinské Americe (Chile, Argentina, Mexiko) a posléze i v Západní Evropě. Liberalizace se prosadila také ve Východní Evropě, v Indii i v Africe (Zambie, Nigérie, Jihoafrická republika). Prosadilo se omezení rozvojové pomoci a naopak došlo k nárůstu přímých zahraničních investic do rozvojových zemí (přímé zahraniční investice převýšily rozvojovou pomoc v roce 1992). Rozvojové projekty navíc začaly být vázány na rozvoj soukromého sektoru. Začátkem 90. let se neoliberální kapitalismus stal dominantní světovou ideologií. Asie na neoliberální kapitalismus přistoupila až po finanční krizi v polovině 90. let.

Vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v oblasti daňové. Nadnárodní korporace si mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. To mimo jiné brzdí harmonizaci daní v rámci Evropské unie (str. 67), hlavně však podlamuje schopnost vlád zajistit žádoucí financování veřejného sektoru (str. 69). Korporace svou činnost přesouvají do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhé straně však požadují od státu dotace (v USA se ročně odpustí korporacím 75 mld. dolarů na daních). Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku USA (str. 90). Např. hospodářské sankce se uvalují podle toho, zda budou či nebudou postiženy zájmy korporací (sankce se uplatňují vůči Barmě, vůči Číně však již ne).

Obchodním zájmům ustupují i lidská práva. USA podporují liberální přístup k lidským právům jen potud, pokud je to spojeno s rozvojem tržní ekonomiky (str. 95). Vládu USA zajímá hlavně vláda zákona, ochrana soukromého sektoru, rozvoj tržní ekonomiky, ne už tolik participativnost, aktivní občanská společnost a regulérní volby. Často si tak pleteme demokracii s kapitalismem. I ve studené válce nešlo tedy o šíření demokracie, ale systému založeného na potřebách soukromého kapitálu včetně ochrany soukromého vlastnictví a volného přístupu k trhům. Schopnost vlád bránit své občany oslabují v současné době i četná rozhodnutí Světové obchodní organizace - WTO. Ve WTO je malý vliv rozvojových zemí, ale velký vliv korporací (str. 100). I díky tomu vlády dnes nevytvářejí lepší svět pro lidi, ale lepší prostředí pro byznys - v klamné víře, že jedno doplňuje druhé (str. 104). Pokud vlády vyhodnocují obchod, hospodářské sankce a lidská práva podle ekonomických měřítek a politiku řídí byznys a trhy, pak se ignoruje základní pravidlo demokracie - že politika má dělat to, co chtějí občané .

Politika na prodej a šance protestu

Dnešní politika je podle Noreeny Hertzové drahá, obchodnická a kapitálově náročná (str. 109). Politické strany nabízejí v podstatě stejné řešení - systém založený na laissez - faire ekonomice, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu. Třetí příchod Ježíše Krista je pravděpodobnější než realizace Třetí cesty. Politické strany se proto liší nanejvýš marketingovou strategií. A to je astronomicky nákladné. Proto nestačí členské příspěvky, fondy různých sdružení, osobní dary či finance ze státního rozpočtu. Politické strany jsou nuceny se obracet na soukromý sektor. V USA jsou tak politici korumpováni sponzorskými dary na příležitostní výdaje stranických kanceláři -- tzv. soft money. V roce 1992 jejich výše činila 86 mld. USD a v roce 1996 již 260 mld. USD. V Evropě pak bují tajné fondy a tajné dohody firem a politických stran. V Itálii bylo počátkem 90. let vyšetřováno až 40% poslanců pro podezření z korupce (str. 116). Za své peníze si korporace kupují vliv a přímluvu (např. si kupují ochranu tabákového průmyslu či možnost financovat informační superdálnici).

Korporace tak z pozice síly předepisují politikům, co směji dělat a co nikoliv. Proto se lidé logicky obracejí zády k tradiční politice (str. 122). Klesá účast ve volbách i počet členů politických stran. Převládá pocit, že politici jsou neschopní, nedůležití a nepoctiví. Voliči přestávají být věrni svým politickým stranám a mnozí se přestávají zajímat o politiku vůbec. V důsledku toho strany hledají pomoc u mediálních konzultantů (str. 125). To však nepomáhá, lidé přestávají věřit vládám a obracejí se proti korporacím přímo. Roste zájem o členství v občanských sdruženích a sílí kontrola korporací pomocí nátlaku spotřebitele (str. 132). Jde v první řadě o tzv. politické nákupy a spotřebitelské bojkoty v rámci náboženství konzumerismu s etickou orientací. Politický konzumerismus chce nadnárodní korporace dotlačit k zodpovědnosti za to, co způsobují. Uvědomělí spotřebitelé tak bojkotují firmy, kde např. pracují děti či kde jsou nevyhovující pracovní podmínky.

Investoři a investiční společnosti zase praktikují akcionářský aktivismus. Etické fondy realizují jen etické investice - neinvestují do společností vyrábějících zbraně, tabákové výrobky, jadernou energii či provádějících pokusy na zvířatech nebo působících v zemích s represivním režimem. Angažovaní akcionáři také nakupují akcie společností, aby mohli v nich prosazovat sociálně citlivé záležitosti (str. 144). Spotřebitelský bojkot a tlak angažovaných akcionářů nutí nadnárodní společnosti jednat vůči společnosti odpovědně (str. 148). Jejich vliv ovšem závisí na kvalitě získaných informací. A zde vzniká nejeden problém. Díky koncentraci vlastnictví moc v mediální sféře získalo deset "globálních hráčů", což ohrožuje nezávislost tisku (str. 158 -- 159). Stírá se rovněž hranice mezi nezávislým výzkumem a zájmy korporací. Korporace totiž financují univerzitní centra, expertní týmy (think tanks), veřejné prospěšné organizace a dokonce i spotřebitelské organizace (str. 164).

Na pomoc při získávání a sdělování informací přichází ovšem internet (str. 166). Vznikají opoziční stránky (namířené proti korporacím), konferenční stránky (newsgroups), stránky věnované bojkotům či společensky odpovědné stránky, portály a diskusní fóra (str. 170). Šiří se protest formu stížností či soudních pří. Netradiční formy protestu se stávají náhradou tradičních forem politického jednání. Jejich efektivnost se opírá o mechanismus tržních sil. Státy se na deregulované scéně stávají spíše diváky než herci. Spotřebitelský protest nutí vlády hrát aktivnější roli (poskytovat informace, vyžadovat po komerční sféře větší transparentnost a zodpovědnost), do toho se jim však moc nechce (str. 176).

Další změnou v politické oblasti je nárůst angažovanosti legend průmyslového a finančního světa (George Soros, Bill Gates, Ted Turner, skupina "Podnikatelé za jasné perspektivy" a další). Vzniká třída nevolených politiků, vyslanců a obhájců. Zažíváme zlatý věk filantropie (str. 181). Harvard Business School nabízí kurz strategické filantropie a většina high tech firem má poradce pro filantropii. Dnešní extrémně bohatí filantropové se výrazně orientují na politickou sféru a chtějí být svědomím národa. V chudých zemích 3. světa (např. v Nigérií) korporace přebírají břemena státu (str. 195 - 196). Ve vyspělých zemích podporují zejména školství (vybavení škol, alternativní školy), zdravotnictví (boj s drogovou závislostí či s rakovinou plic) a další úseky sociální sféry (boj s kriminalitou, pomoc seniorům s otopem). Některé americké korporace (společnost BP, Dupont, Alcan, Shell, Pechiney) se zavázaly uvést v život Kjotský protokol (prodej interních kreditů znečištění), i když vláda USA ho neratifikovala (str. 204 - 205).

Zkrátka politika vstoupila do byznysu a do politiky vstoupil konzumerismus. Politici se chovají jako byznysmeni a korporace jednají jako politici (str. 206). Spotřebitelé hlasují peněženkami a voliči obcházejí volební urny velkým obloukem (str. 207). Jestli směs konzumní politiky a politické moci korporací umožní uspokojivé řešení problémů současnosti, zůstává otevřenou otázkou. Zvlášť závažná je otázka, kdo ohlídá korporace. Zda stát obstojí ve funkci regulátora poslední instance, když budou korporace jeho partnery. Svou sociální zodpovědnost (např. v podobě zavedení kodexu chování, provádění auditu ekologické a sociální politiky) korporace budovaly v době bezprecedentního ekonomického růstu. V době hospodářského útlumu může být všechno jinak. Po asijské finanční krizi např. v Japonsku zmizel systém celoživotního zaměstnání (str. 216).

Mnoho lidí proto nedůvěřuje ani státu, ani byznysu. Východisko potom vidí v protestním hnutí - v demonstracích, ve veřejných kampaních či v přímé akci (str. 222). Akce v Seatllu (1999) a v Praze (2000) ukázaly, že protest začal být akceptován jako přijatelná forma společenského projevu. Dnešní protesty vycházejí z předpokladu, že volby přestaly mít smysl. Deficit demokracie totiž již přerostl v demokratické vakuum. Protesty ovšem nejsou schopny sloučit účinné prostředky s demokratickými cíli - mimo jiné hrozí, že hlučná menšina převálcuje tichou většinu. Nicméně tyto protesty mohou působit jako katalyzátor reforem a položit tak základy nového druhu státu (str. 228). Počátkem 20. století se tak stalo v USA (reformní hnutí amerického progresivismu) a v 60. letech 20. století pak v Západní Evropě (kdy se jednalo o problémy životního prostředí). Politici se tehdy uvědomili, že občané již nebudou jen tak bezmyšlenkovitě hlasovat pro zaběhlé stranické programy a nezbylo jim než reagovat (str. 230).

Jestli skutečně nastartují současné protesty reformu politického života 21. století, to se teprve ukáže. Zatím převažuje u politiků rétorika nad konkrétními činy. Nebyly např. vytvořena ani Světová ekologická organizace, ani Světová etická organizace jako protiváhy vlivu Světové obchodní organizace - WTO (str. 235). Pokud se vlády nepoučí a nepodpoří požadované reformy, pak podle Noreeny Hertzové budeme žít ve světě, jemuž vládnou korporace, nad zákonem stojí trhy a svobodné volby jsou věcí minulosti (str. 236). Bude to znamenat také konec samotných politických struktur a politickou scénu ovládne protest. Zda se tak opravdu stane, závisí rovněž na aktivitě občanů (jako spotřebitelů a aktivistů). Jde tedy o hodně a týká se to podle mne rovněž občanů v České republice.

                 
Obsah vydání       11. 3. 2005
12. 3. 2005 Zeman doporučil čtenářům Práva číst Britské listy
12. 3. 2005 Stáří vpřed! Jan  Sýkora
12. 3. 2005 O soudcích v povijanu Štěpán  Kotrba
12. 3. 2005 Vězni z Guantánama mají být posláni do vězení ve svých zemích
12. 3. 2005 Kolik těch vojáků v Iráku bude Tomáš  Poláček
12. 3. 2005 Sonet o bídě politiků Lýdie  Junková
11. 3. 2005 Nevolnost z politiky aneb Gross je příliš snadný terč! Josef  Brož
11. 3. 2005 Důvěra
12. 3. 2005 O nedůvěryhodnosti médií Jan  Čulík
11. 3. 2005 Někdo bude ukřižován a někdo vzkříšen Irena  Ryšánková
11. 3. 2005 Nevěřme, že se nedá dvakrát vstoupit do stejné řeky Jaroslav  Doležal
11. 3. 2005 Konec Cirkulárních novin Jan  Machonin
11. 3. 2005 Zásah do lidských práv Kulínského je brutální a zbytečný John  Bok
11. 3. 2005 Nejde o Hitlera ani o Zítka, jde o demokracii Ivan  David
11. 3. 2005 Michael  Marčák
11. 3. 2005 Mají si slova uchovat svůj smysl? Ondřej  Slačálek
11. 3. 2005 Lišáci a jiní bez vinice Václav  Dušek
11. 3. 2005 BBC v prvním kole propouštění vyhodí 1730 zaměstnanců
11. 3. 2005 Milí Čížkové! Filip  Sklenář
11. 3. 2005 O bydlení poněkud zásadněji Stanislav A. Hošek
11. 3. 2005 Diskuse o nájemném vypovídá o úrovni české žurnalistiky Jakub  Tayari
11. 3. 2005 Michael  Marčák
11. 3. 2005 Charta práv pracujících žen
12. 3. 2005 Jest potřebí, brzo sněmu obecního tohoto království českého
11. 2. 2005 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
11. 3. 2005 Věda a umění - podobnosti a rozdíly
11. 3. 2005 Dialog vědy s uměním - Workshop 2005
11. 3. 2005 Michael  Marčák
11. 3. 2005 Fenomén sídliště Josef  Provazník
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
11. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 22. - 28. února 2005
10. 3. 2005 Střílení poslů
10. 3. 2005 Mají homosexuálové vychovávat děti? Ondřej  Stehlík
10. 3. 2005 Opravdu školská reforma? Milan  Kulhánek
10. 3. 2005 Zvednou Evropští demokraté konečně tu šanci? Boris  Cvek
10. 3. 2005 Parlament: Klecová lůžka používat budeme, protesty nás nezajímají Jan  Čulík
9. 3. 2005 Vláda chce legalizovat klecová lůžka
11. 3. 2005 Sociální podniky - vytváření příležitostí
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
12. 3. 2005 O nedůvěryhodnosti médií Jan  Čulík
12. 3. 2005 Jest potřebí, brzo sněmu obecního tohoto království českého   
12. 3. 2005 Stáří vpřed! Jan  Sýkora
12. 3. 2005 Vězni z Guantánama mají být posláni do vězení ve svých zemích   
12. 3. 2005 Zeman doporučil čtenářům Práva číst Britské listy   
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
11. 3. 2005 Konec Cirkulárních novin Jan  Machonin
11. 3. 2005 Fenomén sídliště Josef  Provazník
11. 3. 2005 Zásah do lidských práv Kulínského je brutální a zbytečný John  Bok
11. 3. 2005 Nevolnost z politiky aneb Gross je příliš snadný terč! Josef  Brož
11. 3. 2005 Milí Čížkové! Filip  Sklenář
11. 3. 2005 Nejde o Hitlera ani o Zítka, jde o demokracii Ivan  David
11. 3. 2005 Mají si slova uchovat svůj smysl? Ondřej  Slačálek
11. 3. 2005 Někdo bude ukřižován a někdo vzkříšen Irena  Ryšánková
11. 3. 2005 Nevěřme, že se nedá dvakrát vstoupit do stejné řeky Jaroslav  Doležal

Globalizace RSS 2.0      Historie >
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
18. 1. 2005 Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu? Karel  Sýkora
3. 12. 2004 Kdyby byl svět vesnicí o 1000 lidech   
25. 10. 2004 Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě Štěpán  Kotrba
14. 10. 2004 V Londýně začíná Evropské sociální fórum Štěpán  Kotrba
28. 9. 2004 Sociální spravedlnost "není sen, ale možnost" Štěpán  Kotrba
28. 9. 2004 V Praze se konalo České sociální fórum   
24. 9. 2004 Bushova zpráva jasně vyjadřuje záměr zintenzívnit hospodářskou válku proti Kubě   
24. 8. 2004 Globalizace funguje   
6. 8. 2004 Vráťte nám štát Francis  Fukuyama
6. 8. 2004 Za západom Timothy Garton Ash
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
22. 7. 2004 Co po washingtonském konsensu? Miloš  Pick, Jaroslav Ungerman
7. 7. 2004 Demontáž sociálneho modelu Európy? Ľubomír  Tokár

Asymetrická válka a to, co nazýváme terorismem RSS 2.0      Historie >
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
29. 10. 2004 Předehra a doznívání 11. září 2001 Miloš  Kužvart st.
25. 10. 2004 Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě Štěpán  Kotrba
25. 10. 2004 Beslan, Beroun, Berkeley... Tomáš  Koloc
21. 9. 2004 Čečensko: lidská práva jako sentimentální žvást Milan  Valach
20. 9. 2004 Je nutné udělat z muslimů Evropany Bohumil  Kartous
20. 9. 2004 Otevřít oči, nebo je vyškrábat? Ondřej  Slačálek
20. 9. 2004 Čečenský problém Daniel  Šmihula
13. 9. 2004 Filozofové v jeskyni Pavel  Urban
9. 9. 2004 Beslan: Příběh bratrů Kulajevů   
8. 9. 2004 Putin odmítl zahájit veřejné vyšetřování katastrofy v Beslanu   
8. 9. 2004 Rusové demonstrovali proti terorismu   
8. 9. 2004 Rusko: V boji proti terorismu nemá volbu nikdo Oskar  Krejčí
7. 9. 2004 Nechte maličkých přijíti ke mně Václav  Dušek
7. 9. 2004 Mír v jeskyních a válka světa Martin  Škabraha

Dokumentární filmy Adama Curtise - hlubinné porozumění současnosti RSS 2.0      Historie >
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
2. 3. 2005 Moc nočních můr na Ostravské univerzitě   
26. 1. 2005 Česká redakce BBC informuje o filmu Adama Curtise Jan  Čulík
19. 1. 2005 Curtisova Moc nočních můr znovu v britské televizi   
18. 1. 2005 Bez analýzy a syntézy se ve světě nezorientujete - musíte vytvářet teorie o tom, jak věci jsou Irena  Ryšánková
6. 1. 2005 Jak Adam Curtis bourá mýty prostřednictvím šokujících vizuálních souvislostí Marta  Svobodová
6. 1. 2005 Síla nočních můr v Nostickém paláci   
20. 12. 2004 Je Adam Curtis Sergejem Ejzenštejnem digitální televizní éry? Lucie  Česálková
6. 11. 2004 Adam Curtis - Vymítač duchů   
4. 11. 2004 Al Kajdá neexistuje   
4. 11. 2004 Jak si stáhnout z internetu film The Power of Nightmares Tomáš  Stýblo
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme   
23. 10. 2004 O bizarním filmu televize BBC   
23. 10. 2004 Kdo je dokumentarista Adam Curtis?   
22. 10. 2004 Rozdíl mezi českou a jinou dokumentární tvorbou Jan  Čulík

Pracovní doba - návrat o staletí zpět? RSS 2.0      Historie >
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
11. 3. 2005 Sociální podniky - vytváření příležitostí   
28. 2. 2005 Přestaňme snít o New Labour, pokud sociální spravedlnost má být naším cílem Jan  Drahokoupil
21. 2. 2005 Emancipační strategie -- hlas minulosti? František  Šamalík
28. 1. 2005 Pozlátková slova: "moderní", "progresivní", "zeštíhlit" a "pružný" Ivan  David
29. 12. 2004 "Usilujeme o Evropu práv a solidarity mezi národy"   

Mexiko RSS 2.0      Historie >
11. 3. 2005 Neoliberální plíživý převrat a smrt demokracie podle Noreeny Hertzové Stanislav  Heczko
20. 5. 2004 Environmentální demokracie, prevence rizik a ekonomické nástroje ekologické politiky Miroslav  Šuta
8. 4. 2004 Co je příčinou světového antiamerikanismu?   
16. 1. 2004 Protest proti neoliberalismu -- u nás i v Mexiku   
29. 12. 2003 Existuje americké impérium? Michael  Walzer
19. 12. 2003 Zapatisté v Mexiku: deset let revoluce Alice  Dvorská
19. 12. 2003 Strana chudých a mexické politické elity Jaroslav  Měřička
19. 12. 2003 Zapatisté v Mexiku: deset let revoluce Ondřej  Slačálek
8. 12. 2003 Vize Státu, ve kterém byl politik nahrazen manažerem Subcommandante  Marcos
3. 12. 2003 Plamínek v horách, požár v nížině Michael  Blail
7. 5. 2003 Globalizace není nová Immanuel  Wallerstein
12. 3. 2003 Špionáž v Bezpečnostnej rade OSN Martin  Kunštek