Váš pojem "náboženství" znamená "neustálé a nikdy nekončící hledání správných odpovědí na" otázky "kdo jsem, proč tu jsem, kam směřuji, jaký je smysl mého života." (Tyto otázky se v obvyklém jazyce nazývají "filosofické otázky".)

Pravděpodobně každý bude souhlasit, že tato vlastnost "náboženství", čili hledání odpovědi na "filosofické otázky" je dána každému člověku. Asi by se dalo souhlasit i s filosofickou definicí člověka touto jeho vlastností.

V dalším odstavci tvrdíte, že "tyto náboženské projevy mají společné to, že člověk má vrozenou snahu podřizovat se nějaké autoritě". Uvědomíme-li si, v jakém významu používáte slova "náboženské projevy" (totiž jako varianty hledání odpovědi na filosofické otázky) zaráží, jak jste k tomuto šokujícímu závěru došel. Osobně se domnívám, že nejúspěšnější je takové hledání, při kterém zvažujete všechny možnosti a autority kriticky zvažujete jako jednu možnost. Domnívám se, že jste měl aspoň naznačit, z čeho plynou tento Váš pozoruhodný a překvapivý závěr. Protože tento důležitý bod je nevyjasněn a zdůvodnění není ani nastíněno, je asi zbytečné se zabývat Vašimi dalšími vývody.

Zaslouží ale zmínku, že i když si v úvodu stěžujete na nevyjasněnost termínu náboženství, nesnažíte se vymezit svou definici atheismu a ani se nesnažíte zaujmout stanovisko k vymezení od pana Strachoty, na jehož článek se odvoláváte. Nevím, jestli si mohu dovolit formulovat definici pana Strachoty, který ji zcela explicitně nevyjádřil. Pan Strachota pravděpodobně rozumí atheistou člověka, který při hledání odpovědi na filosofické otázky si nikdy není zcela jistý, že našel správnou odpověď a vždy připouští možnost, že se mýlí. Připomínám, že vymezení pojmu atheista není snadné. Jazykový rozbor nám příliš nepomůže, řecké atheos znamená "bezbožný", ale i "bohem opuštěný". Voltaire ve filosofickém slovníku rozumí pod pojmem atheista buď "bezbožník", připomíná, že tohoto označení se zhusta dostávalo nepřátelům církve byť hluboce věřícím a označuje tak i toho, kdo v boha nevěří. Za příklad atheistů uvádí římské senátory. Jsou známy výroky římských filosofů jako "nejapné historky o bozích", nebo "ať již svět řídí bohové, osud, nebo náhoda". Filosofický slovník nás pak dovede do pravé houštiny výkladů o relativnosti pojmu atheista, od prastarého indického materialismu, o němž se zmínky objevují již ve Védách a který se víře v bohy přímo vysmívá, přes atheistické náboženství taoismus a buddhismus, který s bohy smířlivě žije, i když by mohl docela dobře existovat bez nich, až po atheismum novověký. Je třeba se smířit s celým spektrem významů slova atheista dle filosofických slovníků. Definice pana Strachoty je asi dobrá jako každá jiná a nepochybně by byl označen za správného atheistu ve starověké Indii, Řecku, Římu, ve středověké Evropě i osvícenecké Francii, pokud by se k této definici přihlásil. Nevím, jak mám rozumět tvrzení "Z uvedeného také vyplývá, že ateismus jako víra v neexistenci takovéhoto Boha je relativně nová záležitost, vzniknuvší jako reakce na židovský monoteismus, jako jeho negace." Je to Vaše definice atheismu? Asi ne, potom by tvrzení bylo tautologie. (Víra v neexistenci židovského Boha těžko mohla vzniknout před vznikem víry v tohoto Boha.) Je to tvrzení? Potom je výrok nepravdivý nebera v úvahu např. výše zmíněný indický materialismus. A co "ateismus jako takový" o několik vět dále? Je to obecnější atheismus, než atheismus jako víra v neexistenci židovského boha? Jak ho vymezíte?

Nakonec se dopracováváte k docela rozumným závěrům. Snad neexistovala civilisace, která by nestála na nějakém typu "náboženství", čili civilisace, která by nehledala odpovědi na filosofické otázky. Naše civilisace určitě není výjimkou. Není to moc objevný závěr. A že se náboženství každého dotýká? Tedy jak vaše "náboženství" jako hledání odpovědi na filosofické otázky, tak i náboženství v obvyklém smyslu slova? První je lidskou přirozeností, druhé se projevuje minimálně ve státním rozpočtu. První plyne hned z úvodu, druhé je jasné i bez celého textu mezi úvodem a závěrem.

Velmi se omlouvám, pane Slámo, jestli jsem Vás příliš kritisoval, ale není toho hodně, co by šlo na Vašem článku pochválit. Nejde o názory, ty je žádoucí vyjadřovat, ale o formu. Je třeba vymezit pojmy, těchto pojmů se držet, vývody dokládat, nedopouštět se nepřesností ve faktech. Vřele bych Vám doporučoval, abyste pro obecnou srozumitelnost používal běžných termínů dle filosofických slovníků. Erich Fromm je zajisté duchaplný spisovatel, ale všeobecně zavedené pojmy jsou srozumitelnější. Je vhodné nově zavedené termíny zřetelně odlišovat, říkat např. "zobecněné náboženství", jak někdy činíte, ale ne důsledně.

Velmi bych se přimlouval, pane Slámo, abyste svůj článek podstatně přepracoval a promyslel.

Věřte, prosím, že můj dopis je veden snahou o co nejlepší úroveň Britských listů.

S pozdravem

Pavel Samohýl