Mlžení kolem původu investovaných peněz, každý den nové verze příběhu, pochybné známosti s lidmi, které živí příjmy z erotického průmyslu, zajímavé představy manželky o podnikání a nejasnosti ohledně premiérova vzdělání jsou doslova lahůdkou pro bulvár a nejinak by tomu bylo i v zahraničí. Například pro silné britské bulvární listy jako je The Sun by podobná záležitost byla událostí desetiletí. Pokud by premiér postupoval uvážlivěji, mohl dopad událostí výrazně snížit. Nesleduji média pravidelně, ale pokud jsem si všiml, ve všech významných novinách i v televizi byla kauza pana Kalouska či Tlustého zmíněna. Ovšem s nepoměrně menší intenzitou.

Na dalším místě je nutné uvést, že Gross je premiérem a předsedou nejsilnější vládní strany, kdežto Kalousek jen stranickým předsedou bez vládní funkce a Tlustý poslancem opoziční strany. Jak s oblibou poznamenává Miloš Zeman, útočit na mocné je sportovní a Gross je v tomto případě na viditelnějším a zranitelnějším postu. Třetím důvodem je marasmus, v jakém se nachází ČSSD v posledních letech. Pro její vnitřní rozklad je typické časté vypouštění diskreditujících informací o vnitrostranických soupeřích a i v tomto případě je vysoce pravděpodobné, že na počátku protigrossovských útoků stála snaha Grossových soků oslabit jeho pozici před blížícím se sjezdem.

Dalším důvodem bude i závažnost zveřejňovaných informací, které nelze zpochybňovat argumenty, že se jedná o pouhé přeřeknutí, nepochopení či zavilé nepřátelství novinářů. V zahraničí odstupují politici a padají vlády z daleko banálnějších důvodů. Americký prezident Bill Clinton čelil největší krizi své politické kariéry a nanejvýš reálné hrozbě odvolání nikoliv tehdy, když americká letadla bombardovala cizí zemi, ale když byl přistižen při lži, navíc při odpovědi na tak choulostivou otázku jako je intimní nemanželský styk. Pokud je dnes hlavní obranou sociálních demokratů tvrzení, že i v jiných politických stranách jsou "nejasnosti" při prokazování příjmů, činí totéž, co malý Pepíček, když mamince vysvětluje, že sice dostal čtyřku, ale Lojzík v sousední lavici to měl za pět. Zvlášť když mám pocit, že tím pětkařem je v tomto případě Gross a ČSSD.

Stanislav Gross není v politice žádným nováčkem. V poslaneckých lavicích sedí 13 let a patří ve skutečnosti k našim nejzkušenějším politikům. Argumentovat jeho nezralostí není na místě, vysokou vládní funkcí nedisponuje od včerejška. Pravda je taková, že Gross spoluvytvářel charakter ČSSD a velmi silně ovlivnil její vnitřní strukturu. Na síle protigrossovské kampaně se může podílet i to, že Gross patřil po řadu let k nejpopulárnějším politikům v zemi a bourat ikony je přece tak lákavé. Zároveň stojí jako premiér v čele velice nepopulární vlády a jako předseda řídí velice nepopulární politickou stranu. Novináři tedy nejdou proti proudu. Ba naopak, mohou jen potvrzovat stereotypy, které si veřejné mínění už vytvořilo.

Patrně na nikoliv posledním místě by bylo možné argumentovat i přetrvávající pravicovou orientací významné většiny novinářů a médií. Již po řadu let je jediným významnějším levo-středovým médiem deník Právo, pokud nepočítám stranické a tendenční Haló noviny. V ostatních redakcích, jako i v televizi, se patrně voliči sociální demokracie budou vyskytovat ve velmi omezeném množství. Pravicová žurnalistika se bezpochyby od první poloviny 90. let, kdy zveřejňované komentáře nápadně připomínaly ideologická školení, značně zkultivovala, nicméně oproti západní Evropě zde v oblasti ideové orientace novinářů panuje stále velká disproporce. Bylo by možná zajímavé srovnat, jakým způsobem se jednotlivé redakce vyrovnávaly s vládní krizí během Klausova pádu a zveřejněním skandálu kolem financování ODS s tím, jak dnes útočí na ČSSD. Myslím, že tak činí s podstatně větším nadšením, nicméně vyvolávat dojem, že se jedná o spiknutí médií proti sociální demokracii a premiérovi, je nesmyslné. Pokud by byla ČSSD dostatečně soudná, souhlasila by s konáním předčasných voleb a soustředila by se v opozici na co nejrychlejší vyřešení své vnitřní krize. V současné době pouze prodlužuje svou agónii.