Čeští politici si myslí, že stačí zdvořile žvanit a opíjet lidi rohlíkem, přitom je jejich činnost doprovázena stále novými skandály, které mizí s mučivou pravidelností do ztracena. Přitom nejde o to dělat tanečky s vyšetřovacími komisemi, interpelacemi apod., což je naprostý výsměch občanům, jde o to prostě odstoupit, i kdyby na mne měl dopadnout jen stín podezření.

Značně neblahou roli v tomto ohledu sehrála ODS. Za Zemana a zvláště za Špidly jsem cítil určitou snahu o antikorupční boj -- ostatně jediným odsouzeným člověkem za tunelování je z vysokých politiků pouze sociální demokrat Svoboda, což je důkazem určité upřímnosti ČSSD, velice kontrastující s postojem ODS vůči dobám její kupónové privatizace.

Opoziční smlouva znamenala smrt jakékoli akce "čisté ruce". Později ODS do prezidentského křesla protlačila Klause, který nese největší zodpovědnost za kupónovou privatizaci a který má na svém kontu stejný skandál jako Helmut Kohl. Kdo by si dnes v Německu dokázal představit Kohla prezidentem?

Kohl zmizel, neboť ve standardní demokracii takový, byť zasloužilý, člověk nemůže hrát významnou politickou roli. A k tomu všemu ODS, stále se ohánějící příkladem Slovenska, odmítá schválit antikorupční legislativu, již její vzor Dzurinda už dávno prosadil.

Nedělám si iluze o ČSSD a zvláště ne o těch, kteří odklidili do ústraní Špidlu, nicméně ODS ve mně vzbuzuje, zvláště na centrální úrovni, obrovský strach o míru korupce v této zemi. Nevidím u ní žádnou opravdovou potřebu se tomuto problému postavit, a přitom existuje přímá úměra mezi prosperitou daného státu a mírou korupce, která je v něm obvyklá.

Gross by mohl svou dobře podanou demisí ukončit agónii ČSSD a postavit ODS do velice složité role, dané vysoce položenou laťkou politické kultury. Kdyby odstoupil Gross, možná by si veřejnost začala politiky mnohem více všímat a novináři by získali odvahu pořádně se zabývat i lidmi z ODS. Možná by tím ODS záhy utrpěla tu nejdrtivější porážku, jakou si lze představit.