Měl jsem to napsat přesněji a víc si to rozvážit. Byl to článek, který jsem původně napsal jako neformální email, jako spontánní reakci na protest od čtenáře. Odmítl jsem se omluvit proto, že jsem měl pocit, že Antonín Kosík se snaží protestovat proti představě, že by bylo možno používat Itálii jako příklad nepořádku a zmatku.

Jsem vděčen panu Marešovi, protože má absolutně pravdu, že způsob, jak Češi používají výrazu "Itálie" a "cikáni" je obdobný.

Byla to ode mne nešťastná generalizace. Všeobecné přijímání takového výraziva podporuju předsudky a bigotnost.

Vím na vlastní kůži, co to znamená, neboť "buzerant" je nadávka, která se používá všeobecně - užívají ji Češi každého věku a vzdělání. Slýchávám to každý den, i když vím, že většinou tím nemyslí homosexuály, ale prostě lidi, na které jsou naštvaní. Mrzí mě, že vzniká představa, že "buzerujeme" ostatní.

V Americe je pro slovo "buzerant" místní ekvivalent slovo "fag" (nebo "faggot"). Z toho výrazu jsem ještě více frustrován: v anglických soukromých školách v 19. století byl "fagging" systém, v jehož rámci muži z nižších tříd museli sloužit bohatým mužům: čistit jim boty, dělat jim poslíčky, anebo prostě jim plnit vrtochy. Systém měl jasný sexuální podtext. Být takovým podřízeným člověkem, tomu se tehdejším slangem říkalo "fag". Dnešní americký význam toho slova je zřejmě rozšířením původního významu. Od 1. světové války se v Anglii říká cigaretám "fags". Tehdy totiž bylo kouření považováno za nemužné a muži, kteří kouřili cigarety (na rozdíl od doutníku či fajfky) byli považováni za zženštilé. Američtí vojáci, navracející se z Británie, přinesli si s sebou to slovo a v padesátých letech ho v USA zpopularizovali.

Ve Španělštině by mi říkali "maricona" (slabá Marie ?!), v Německu "schwul", ve Francii "pédé" (pederast), v Itálii "frocio". V Brazílii jsem - od Disneyova filmu Bambi z padesátých let - "veado" (jelen) nebo "bicha" - což je samice. Nejneutrálnější slovo je "gay", což původně anglicky znamenalo "šťastný", ale Britové říkají homosexuálům spíš "queer" (divnej).

Všechna tatao slova jsou většinou přijatou součástí ústní komunikace většinové společnosti. Stejně jako slova "Itálie" a "cikáni". Rozdílem je jen to, že to první slovo mohou všichni Češi říkat otevřeně a nikdo je za to nekritizuje. Italové to totiž neslyší...