Mahmoud Ali al-Dulaimi, bývalý státní úředník v Bagdádu, řekl britskému reportérovi: "Budu hlasovat, se vší svou silou a celým srdcem. Čekali jsme na takovou šanci celý život. Ale jakmile radost té chvíle pomine, zůstane mi pouze strach. Chci vědět, jak nám tyto volby dají možnost změnit situaci." Miliony Iráčanů se ptají na totéž.

Jde nyní o to, zda bude možné Irák stabilizovat a porazit povstání, anebo zda Británie a USA čelí strategické porážce. Jde o pokus poskytnout Iráku státní instituce, které budou mít moc a které dokáží vytvořit bezpečnost a zákonnost.

V současnosti je v Iráku 160 000 amerických a britských vojáků, ale jejich schopnost vytvořit bezpečnost a zákonnost je omezená.

To, že se teď bude psát ústava a volit prozatímní vláda, nemůže poskytnout Iráku efektivní národní armádu. Jděte v Iráku kamkoliv s Národní gardou a uvidíte odvážné muže, kteří nosí na obličeji masky, protože se obávají prozradit svou totožnost. Zdá se, že Irák ještě dlouho nebude mít policii, která by se mohla odvážit do ulic, aniž by se musela bát, že bude usmrcena.

Až Iráčané nakonec zvolí svou vládu, nebude mít ani moc ani efektivní nástroje k tomu, aby vnutila povstalcům svou vůli. Tato dlouho očekávaná vláda bude téměř jistě i nadále spoléhat na americkou a britskou pomoc.

Za Saddáma byl Irák republikou strachu. Většině Iráčanů stále znemožňuje permanentní strach normální život.

Likvidace středních vrstev v Iráku pokračuje se stejnou zuřivostí jako dříve, nyní trochu jinak. Podle iráckého Svazu univerzitních učitelů bylo za poslední rok, po pádu Bagdádu, zavražděno 250 univerzitních učitelů a 1000 univerzitních učitelů od pádu Saddáma Husajna odešlo do emigrace. Za Saddáma žili univerzitní učitelé v emigraci kvůli politice a špatným platům. Dnes jsou v exilu kvůli strachu.

Iráčané jsou nyní v pasti mezi demokratickým systémem, pro který odvážně hlasovali, ale který nemá moc jim přinést mír, bezpečnost a zákonnost - a západními mocnostmi, které tu moc mají, ale nemohou ji plně vykonávat, protože by tak zlikvidovaly legitimitu vznikajícího iráckého státu. Je to nespravedlivé. Irák je i nadále - i když jsou Saddám Husajn a jeho pomahači ve vězení - republikou strachu.

Kompletní článek v angličtině ZDE