Všech šest hlavních televizních zpravodajských pořadů vysvětlilo, že deník New York Times otiskl fotografii Suchopárkové a také jejích dvou dalších českých přítelkyň, jejichž jména nebyla identifikována, jako ilustraci k informaci, že už Brazílie není zemí nádherných dívek, jak se o tom mluví ve filmech a v písních. Vyfotografovaná těla tří žen měla dokázat, že novou realitou jsou na plážích Copacabana a Ipanema obtloustlé Brazilky (to, že je obezita v Brazílii v současnosti skutečně problémem, vyplývá z průzkumu, o němž jsme se zmínili už v článku o rozhovoru s Freiem Leonardo Boffem, který vyšel v BL včera.

Všude se vysílaly záběry Suchopárkové, jak vykřikuje "kretén"! - nadávku, určenou reportéru New York Times Larry Rohterovi, který ji vyfotografoval a fotografii otiskl bez jejího svolení.

Z odstupu se tato aféra může zdát zcela banální, jenže k mé konsternaci ji brazilská média vzala nesmírně vážně.

Obdobně jako v České republice, i brazilská média (a veřejnost) se zajímají o to, co se o nás píše v zahraničí, a především ve Spojených státech. (Je to zřejmě výrazem určitého komplexu méněcennosti, protože například Britům je úplně jedno, co se o nich píše třeba v Německu, a Američanům je naprosto jedno, co se o nich píše kdekoliv na světě, pozn. red.)

Od ekonomických zázraků v devadesátých letech se o Brazílii psalo hodně, ale hlavně na hospodářských stránkách. V poslední době, co byl v této deváté největší ekonomice světa zvolen "levicový" prezident Lula, o Brazílii se častěji píše na hlavních zpravodajských stránkách.

Zejména "dělá vlny" americký list New York Times. Jeho reportér Larry Rohter byl krátce loni na přímý příkaz brazilského prezidenta Luly ze země vyhoštěn, poté, co v New York Times otiskl dlouhý článek o tom, že má prý Lula problém s alkoholem. Článek obsahoval několik chybných historických údajů a ignoroval skutečnost, že Brazilcům nevadí, že jejich prezident otevřeně denně pije dvě piva. Nepovažují to za špatný příklad pro brazilskou mládež, jak reportér napsal ve svém článku.

O několik dní po otištění tohoto článku udělal prezident Lula vážnou chybu: rozhodl se využít absurdního zákona, jehož bylo použito předtím pouze jednou, kdy vojenský diktátor ze země vyhostil francouzské novináře, a nařídil vyhoštění amerického korespondenta. Hned poté byl nucen toto rozhodnutí zrušit, protože následovaly obrovské veřejné protesty proti deportaci novináře.

Od té doby cokoliv Rohter napíše, se to okamžitě stává v Brazílii hlavní zprávou dne, je to analyzováno místními komentátory a hovoří se o tom po hospodách (my jim říkáme botecos). Larry Rohter je v Brazílii nyní tak známý, že ho satirizuje i oficiální píseň letošního karnevalu, jejíž text napsali místní novináři. Tentokrát poskytl Rohter omylem na pět minut slávu třem českým zadkům...

A Brazílie se urazila. Psal jsem ve svých článcích o Brazílii v Britských listech už dříve, že je Brazílie posedlá ideálem krásy, patří mezi pět zemí světa, kde se provádí největší množství plastických operací. Jediným příspěvkem mezinárodní kultuře v této tropické portugalské kolonii byl hudební styl bossa nova, kde se texty písní nezabývají ničím jiným než krásou žen a města Rio.

Takže jestliže nás Zeus světového tisku, list New York Times, odhalí, že už nejsme "krásní", země reaguje. List O Globo se nemohl vyrovnat se záběrem tlustých zadků z dnešních brazilských pláží, a tak se rozhodl najít oběti amerického fotografa. V jednom hotelu nalezli jeho reportéři inkriminované Češky, jedna z nichž chce žalovat list New York Times za to, že otiskl její fotografii, aniž by ji požádal o svolení. "Opravdu mě irituje, nikoliv, že jsem se objevila v článku o obezitě v Brazílii, ale že mě nikdo nepožádal o svolení si mě vyfotografovat," řekla listu O Globo. "Jak si to mohli dovolit? Kretén!"

List New York Times otiskl v sobotu omluvu a přiznal, že reportér či fotograf John Maier měli dámy na pláži oslovit, nejenže je měli požádat o souhlas se zveřejněním fotografie, ale také měli ověřit, odkud jsou, protože na plážích v Riu je přece množství cizinců.

Celá aféra také vyvolává etické otázky ohledně novinářské práce. Musejí skutečně novináři požadovat svolení publikovat fotografie osob, použitých jen jako ilustrace (pokud se jimi konkrétně ten článek nezabývá) a informovat je o obsahu článku?