Je pravda, že Američané jsou znepokojeni velkými rozpočtovými deficity, slabým dolarem a státním dluhem, avšak už tyto skutečnosti napravujeme. Za posledních 20 let došlo v Americe k obrovskému vzrůstu životní úrovně, jaký lidská civilizace dosud nikdy nezažila. Máme malou nezaměstnanost, nízkou inflaci, nízké úrokové míry, vysokou produktivitu a jsme silně schopni inovací. Hollywoodské filmy, knihy z New Yorku, software a elektronika z Kalifornie, zbraně z Pentagonu, angličtina a lidová kultura jaksi zrovna neustupují francouzskému filmu, knihám z Londýna, indické elektronice, čínským letadlovým lodím či čínštině jako globálnímu jazyku.

Právě jiné ekonomiky, o nichž hovoří Parris, mají problémy, nikoliv ekonomika americká. Evropská unie neumí řádně asimilovat své přistěhovalce. Naproti tomu do Ameriky přichází každoročně více přistěhovalců než do všech ostatních zemí. V Evropě existují v apartheidu obrovské komunity muslimů, plné resentimentu. Evropský socialismus čelí demografické noční můře. Historie nás poučuje, že ateismus a sekularismus nejsou projevem síly, ale apatie a bezcílnosti. Spojené státy jsou náboženskou komunitou a neexistuje v nich fundamentalistický extremismus Blízkého východu a reakčního islámu.

Čína a Indie jsou novými tygry, ale jejich rychlá industrializace a urbanizace vyvolala obrovské sociální a občanské problémy, které USA už dávno vyřešily.

Nikde na světě není zákonnost tak stabilní jako v USA. Amerika je nejtransparentnější společností na světě, a proto je pro investory a podnikatele nedůvěryhodnější - není to překvapení, vzhledem k slavné tradici americké ústavy a základních občanských práv. Parris sice hovoří o amerických vojácích v zahraničí, ale neptá se, zda nějaká jiná země dokáže projevit takovou vojenskou moc, jejímž prostřednictvím americké lodě a vrtulníky zachránily po tsunami v Asii tisíce lidí. Charles de Gaulle se tam jaksi neobjevil, ani Čína a Indie, jakkoliv robustní jsou jejich hospodářství.

Všechny civilizace se nakonec rozloží, ale jen málo občanů reaguje tak citlivě na každou známku rozkladu jako Američané, kteří neustále inovují a experimentují a vzájemně se ostře kritizují způsobem, který je všude jinde zcela neznámý. Až si vytvoříme třídní systém, založený na britské aristokracii, na správném "přízvuku" a na sociální paralýze, až propadneme multikulturnímu chaosu a násilí jako Indie či Afrika, až přestaneme věřit v Boha nebo v děti jako Amsterodam či Brusel, až bude zapotřebí státního útlaku jako v Číně na udržení harmonie, až se staneme rasistickým státem, jako je Japonsko, pak bude načase, abychom byli znepokojeni.

To ale ještě dlouho nenastane, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE