25. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 1. 2005

Konzumente, raduj se!

V posledních dnech pozoruji v ranním autobuse, jedoucím ke stanici metra Chodov, zvláštní úkaz. Všichni cestující se usmívají. To, jak jistě uznáte, není samo sebou.

Není přeci žádnou novinkou, že Pražané se prostě po ránu v městské hromadné dopravě usmívat neumějí. Nedávnou jsem o tom debatoval s jedním Američanem a opravdu to byla jedna z prvních věcí, kterých si v prvních dnech svého pobytu v Čechách všiml. Kupodivu k tomuto zjištění přišel ještě dříve, než že máme hezké holky, dobré pivo a zlaté české ručičky, ale nebojte se, také jsem mu za to, jako správný patriot, hned vyčinil.

Nevím, jestli se alespoň trochu zastyděl, ale co naplat, našinci prostě přespolní nerozumějí....nuže, zpátky k mému autobusu.

Pokoušel jsem se těm drze usměvavým tvářím přijít na kloub. Protože, uvažte sami, kdo se má hned po ránu dívat na vyceněné zuby (často mnohem bělejší než ty mé) a planoucí pohledy?

Nebylo lehké tomu přijít na to, o co jde, ale nakonec se mi to podařilo. Pečlivě jsem ty "smějící se bestie" sledoval a zjistil jsem, že intenzita jejich dobré nálady a jakési až dětské nedočkavosti narůstá několik desítek metrů před stanicí metra Chodov.

Proč právě tam?

Nebudete tomu možná věřit, ale důvodem dobré pohody v autobuse a spokojených obličejů je staveniště. Teď mě máte asi za pomatence, ale ještě nevíte , že to není jen tak obyčejné staveniště. Jistě, hluk, nepořádek, umolousaní stavbaři a bláto je zde jako všude jinde, leč nebudu vás napínat.

Je to staveniště, kde vyrůstá společensko-obchodní centrum.

Že to nepovažujete za nic úžasného? Já na tom byl stejně, dokud jsem se podle informací investora, stavební společnosti a starostky nedozvěděl jaký nový, bohatší život se mně a mým spoluobčanům městské části Praha 11, otevírá.

Možná to neoceníte, ale musím se i s vámi, kteří nemáte to štěstí bydlet na Chodově, podělit o své bezbřehé nadšení.

Hned zkraje musím s jistou dávkou hrdosti a pýchy nechat mluvit samotná čísla. Společnost XXXXXXXXXX je tak .....tak dobrotivá, že mi přímo v místě mého bydliště postaví největší obchodní centrum v celé České republice.

V první fázi bude postaven moderní čtyřpodlažní společensko obchodní komplex o celkové ploše 55 000 m2. V tomto komplexu bude hypermarket s prodejní plochou 13 000 m2. Umíte si to představit, co to pro mě znamená?

Už nemusím závidět občanům Smíchova Centrum Anděl, občanům Vinohrad Centrum Flora, ale ani mamutí Centrum Černý most, které se tak jediné dá srovnat s touto velkolepou stavbou.

Mohu celý den nebo celý víkend strávit téměř před svým domem a ušetřím při tom čas za cestu. Mimo obchodů, všech možných světových značek, restaurací i dětským koutkem, parkovištěm s 2300 místy, zde bude postaráno i o zábavu, sport a kulturu.

A považte, dokonce tu prý bude i opravna obuvi a rychločistírna! (s takovou senzací přibližuje zástupce starostky výhody tohoto komplexu).

Všechny tyto informace znějí více než slibně a já před sebou vidím ideálně strávené dny a víkendy. Ale je tu další důležitá věc, Centrum Chodov přinese občanům Prahy 11 plno pracovních příležitostí.

Zasněte se tedy, prosím, se mnou, jaká světlá budoucnost mě a mé spoluobčany čeká:

Ráno půjdu na snídani do, jistě přítomného, McDonaldu (konečně už nemusím snídat odporně křupavé housky soukromého pekaře odnaproti), ale ne sám, půjdu se všemi mými přáteli a i přáteli jejich přátel, neboť na tak velké parkoviště se jejich automobily jistě pohodlně vejdou.

Při vydatné snídani a všeobecném veselí, že jsme se konečně mohli sejít úplně všichni, mi upadne na bílou košili kus hamburgeru, ale ne třeba se děsit.

Skvrna lehce zmizí, poté,co výtahem sjedu do nižšího patra, kde se nachází rychločistírna.

Všichni se zasmějeme nad mou nešikovnosti a společně se ponoříme do 13 000 m2 prodejní plochy místního hypermarketu (kéž by to byl Carrefour se svými 95% slevami a celými dvěma ledničkami na skladě, což by vůbec nevadilo, dali bychom si s přáteli závody a ještě by byla legrace, až se o ně popereme).

Ale ouha, je to menší potíž: někteří z mých starších přátel mají již ratolesti a s těmi není jednoduché 4-5 hodin nakupovat domácí spotřebiče a jiné důležitosti.

Co teď s tím? Opět žádný problém, vždyť je tu přece dětský koutek. Vida, to v bývalém nákupním středisku s fádně česky znějícím názvem "Růže" nebývalo.

Hlavně protějšky mých přátel jsou až dojaty péči mezinárodního řetězce, leč jedna z nich se dojímala předčasně, bez slova rozloučení ji opustil podpatek, a tak to vypadá, že se nebude moci zúčastnit nákupových orgií.

Ale vše se nakonec v dobré obrátí, v tomto "malém městečku" je prostě vše. Krátká návštěva v opravně obuvi věc vyřeší a žena se spokojeně usmívá, nákupy začaly.

Po dvou hodinách ztrácíme s mužskou částí výpravy síly a hledíme se lišácky vytratit, ale kam?

Už ji vidím, stylová česká hospoda, hned vedle prodejny amerických koblih, naproti KFC.

Nádhera... není tu zakouřeno, bílé dřevěné lavice, světle oranžové zdi pokryté napodobeninami starobylých fotek a k tomu štíhlá, opálená a hlavně usměvavá blondýnka za pípou.

K tomu 2 uklízeči v uniformách, kteří se neustále ohánějí hadříky a košťaty. Proč ne, rádi své půllitry klidně několikrát nadzdvihneme, čistota musí být. Ještě nám nabízejí lístek do multikina zdarma, pokud vypijeme alespoň 3 piva.

To pro nás, zkušené pijáky, nebude problém. Zpočátku nemůžeme francouzsky znějícímu pivu přijít na chuť, ale co bychom pro kulturu neudělali?

Za dvě hodiny přicházejí nakupováním unavené přítelkyně a s nadšením kvitují lístky na romantický film ze zámořské produkce. Příjemně strávený den je bohužel u konce, moji přátelé si zoufají, jak rychle příjemné věci ubíhají.

Mé chlácholení, že společensko- obchodní centrum přeci není všechno, zní poněkud prázdně a falešně, neboť se na mě usmála sama štěstěna a já jsem zaměstnán v jedné z krásných celoprosklených budov, kde mohu být s dalšími 50 spolupracovníky v jedné obrovské, slunkem rozpálené kanceláři po celý den......ale dost snění a fantazie.

Za pár let možná každá čtvrť v Praze bude mít své společensko-obchodní centrum. Místa je tu přeci ještě tolik, že se nemusíte obávat, že by zrovna Vaše čtvrť byla o podobný skvost ochuzena. Na všech úřadech městských částí v Praze (a jistě i mimo ni) jsou rozumní úředníci, kteří přesně vědí, co jejich občané chtějí a potřebují. Díky jim za to.

                 
Obsah vydání       25. 1. 2005
25. 1. 2005 Spojené státy "zrušily íránský zpravodajský server"
25. 1. 2005 Boj za svobodu?
25. 1. 2005 Hrubý amatérismus České televize Bohumil  Kartous
25. 1. 2005 Proč nepodporuje víc demokratů volby v Iráku?
25. 1. 2005 Konzumente, raduj se! Josef  Provazník
25. 1. 2005 Asie: Garnátové farmy a jejich následky Pavel  Houdek
25. 1. 2005 Jak vědy exaktní ničí vědy humanitní Martin  Horut
25. 1. 2005 Nebylo to "politické rozhodnutí" Miloš  Dokulil
25. 1. 2005 Vláda občanovi omezuje svobodu volby Miloš  Dokulil
25. 1. 2005 Démon přizpůsobivosti v satanském ráji Václav  Dušek
25. 1. 2005 Český Telecom o sobě nemusí zveřejňovat informace
25. 1. 2005 Adriana Krnáčová navrhuje, ředitel ČT slibuje... Michal  Rusek
24. 1. 2005 O lásce, protože té není nikdy dost... Štěpán  Brodský
24. 1. 2005 Proč literární věda k ničemu není Boris  Cvek
24. 1. 2005 Nezáviďme jim - přece kdo obohacuje sebe, obohacuje i stát Petr  Miller
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"
24. 1. 2005 Rozrůzněnost, nikoliv segregaci
24. 1. 2005 Britští muslimové obětí globálního konfliktu
24. 1. 2005 Jan Palach: Kam až lze zajít v úsilí o vlastní fyzické přežití? Karel  Dolejší
24. 1. 2005 V Praze "dojde k reformě komunismu až v květnu 1990" Jan  Čulík
24. 1. 2005 Šlo o lidskou důstojnost, i když to většina už zapomněla Vilém  Prečan
24. 1. 2005 Filipov: Nic se nepohne do května 1990
24. 1. 2005 Proč se v Praze pořád nic neděje
24. 1. 2005 Blacková: Nechte Fojtíka jet do USA
24. 1. 2005 Klaus: Z Občanského fóra se stává politická strana
22. 1. 2005 Hospodaření OSBL za prosinec 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
25. 1. 2005 Hrubý amatérismus České televize Bohumil  Kartous
25. 1. 2005 Konzumente, raduj se! Josef  Provazník
25. 1. 2005 Démon přizpůsobivosti v satanském ráji Václav  Dušek
24. 1. 2005 Jan Palach: Kam až lze zajít v úsilí o vlastní fyzické přežití? Karel  Dolejší
24. 1. 2005 Nezáviďme jim - přece kdo obohacuje sebe, obohacuje i stát Petr  Miller
24. 1. 2005 Proč literární věda k ničemu není Boris  Cvek
22. 1. 2005 Představa, že lze exportovat demokracii, je "nebezpečnou iluzí"   
21. 1. 2005 V kleštích etikety Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
21. 1. 2005 "Obludárium věd" z druhé strany Marian  Kechlibar
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
21. 1. 2005 Nájemní smlouva se Zemí Josef  Šmajs
21. 1. 2005 Koupíte si šest airbusů, anebo na vás uvalíme evropská ochranářská cla   
20. 1. 2005 Palachova oběť byla velká a hrozná, dnes by možná stačilo jen trochu ochoty spálit si prsty Jiří  Škuba
20. 1. 2005 Kolektivní vina a nesnášenlivost vůči "cizím vírám a kulturám" Jan  Čulík