Britští muslimové jsou nyní přímou obětí tohoto postoje. Ovlivňuje jim to život. Jsou totiž obviňování - explicitně to činí extremistická British National Party, mlčky i ostatní - že jsou pátou kolonou, domácím britským křídlem globálního hnutí, jehož cílem je terorizovat Západ.

V důsledku toho vzniká externí tlak, prst, který ukazuje na mnohé britské občany a označuje je nálepkou "muslim". Avšak zároveň jsou tito lidé sami vnitřně přitahováni k označení, jemuž by se donedávna vyhýbali.

Na konferenci o názorech mladých britských muslimů, která se konala minulý týden, mluvili mnozí o mladých lidech z pákistánských a bangladešských rodin, kteří nemají žádná pouta k zemi, odkud pocházejí jejich rodiče. Sami tam většinou nikdy nebyli a odmítají tedy nálepku, že jsou "Pákistánci" či "Bangladešané". Avšak zároveň se v dobré víře nejsou ochotni označit za Brity. Náhražkou se jim proto stává muslimská identita.

I na Blízkém východě se nyní mnozí, kteří se donedávna sami označovali za "Araby", nyní označují za muslimy. Dochází k tomu v důsledku selhání arabských nacionalistických hnutí. Vzrůst islamismu jde ruku v ruce se vznikem fundamentalistických hnutí ve většině světových náboženství.

Globální islámské hnutí existuje, někteří britští muslimové se s ním rozhodli ztotožnit, jiné britské muslimy k tomuto globálnímu hnutí přiřazuje společnost, ať se jim to líbí nebo ne. Výsledkem je vysoká míra podezřívavosti, která vyvolává značné problémy v oblasti starých známých "mezirasových vztahů".

Naštěstí, pokračuje komentátor, Británie má s tputo situací historické zkušenosti. Na začátku 20. století byli v Británii stejným způsobem nenáviděni židé. Byli také považováni za pátou kolonu, která usiluje o to radikálně změnit Británii, případně i násilím. Tehdy se lidé obávali anarchismu a bolševismu a židé byli obviňováni, že se do Británie snaží zavléci obojí tyto ideologie.

O tři sta let předtím obdobným způsobem Britové nenáviděli britské katolíky, kteří projevovali zahraniční loajalitu vůči Římu. Byli také obviňováni, že plánují ovládnout Evropu. Čtete-li dnešní tisk, jak varuje před tím, že existuje spiknutí, jehož cílem je proměnit Evropu v islámský kalifát, a dobře v tom slyšíte ozvěny britské minulosti.

Jak se to dá vyřešit? V případě britských katolíků muselo nejprve dojít k úpadku velkých katolických národů v Evropě, než se protestantismus začal cítit v bezpečí a až v 19. století poskytl základní svobody i těm, kteří projevovali loajalitu Římu. V případě židů byl britský antisemitismus poražen teprve tehdy, když nacisté vyhladili skoro všechny židy v Evropě.

Na to, aby byli přijati, museli se však židé i katolíci alespoň do určité míry distancovat od násilných metod. Budou muset britští muslimové učinit totéž? Je to složitá věc: požadovat od britských muslimů něco takového by znamenalo vyvinout na ně tlak, jaký není vyvíjen na žádnou jinou skupinu obyvatelstva v Británii. Pokud se mají muslimové vzdát násilí, musejí se k tomu přihlásit z vlastní vůle, impuls musí přijít zvnitřku.

Kompletní článek v angličtině ZDE