Kdysi se Miloš Zeman rozhlížel po volných voličích a správně pochopil, že proti privatizační ODS s modrou krví a urozeným rodokmenem se nemůže postavit jako rovnocenný soupeř o spokojeného voliče. Člověk s plným žaludkem, zajištěným bydlením, každoroční dovolenou u moře a zajištěným školným pro všechny potomky se sice rozhoduje podle marketingových kampaní, které posilují jeho pocit výjimečnosti, ale takových voličů nikdy neměla sociální demokracie příliš. Takový volič nemá potřebu cokoliv přerozdělovat, protože v přerozdělení vidí ohrožení vlastního sociálního postavení.

Zeman vsadil na sociálně nespokojené spoluobčany. Oporu a vítěznou sílu ČSSD zajistili voliči s příjmem kolem 10 000,- Kč, kteří ze svého platu těžko zainvestují výše vyjmenované životní požitky. Takové voliče považuje Stanislav Gross mylně za jisté. Jenže volič s takovým příjmem nedá na reklamu, protože si místo čtení marketingových doporučení musí přepočítat obsah své peněženky.

Grossova snaha oslovit spokojené voliče marketingem a zároveň co nejméně urazit tradiční voliče ČSSD vede k politickému kličkování, kterého by snad nebyli schopni ani lidovci v dobách Národní fronty. Gross připomíná kličkujícího zajíce, který tu a tam vypálí od boku neškodnou myšlenku a jeho lidé už se postarají o její medializaci a rozvinutí.

Nízkopříjmový volič je znechucen nejasností politického snažení sociální demokracie, která přestává sloužit lidem práce a stále častěji přináší návrhy zaměstnavatelů na omezení sociálního státu. Tři roky nejasné politiky přinesly daň v podobě ztráty dvou třetin voličů z roku 2002.

Stanislav Gross je diplomat a stratég, postrádající charisma. Diplomat a stratég ještě nikdy neoslovil lidi v ulicích, a kdo neumí nadchnout prosté lidi, nezíská si jejich respekt a důvěru. Nahrazovat respekt a důvěru marketingovou kampaní u křehkého zboží typu politiky prostě nelze.

Stanislav Gross byl vynikajícím typem bezkonfliktního mladého politika, který si svědomitě plní své povinnosti a neplete se do ideologických bitev uvnitř své strany. Gross dnes ukazuje, že nedokáže vést ideologickou bitvu. Své liberální názory skrývá za rouškou sociálnědemokraticky přijatelných výrazů a špinavou práci odvádějí jeho lidé.

Nestačí myslet upřímně, je rovněž vhodné naslouchat lidem a bojovat za to, co od nich slyším. A to dnes Gross nedělá. Gross je příliš obklopen podnikatelskou lobby, než aby zaslechl názory svých skutečných voličů. Podnikatelé mají k sociální demokracii stejný podnikatelský přístup jako k dalším stranám. Je třeba, aby splnila podnikatelské cíle lobbujících společností bez ohledu na to, zda ji to politicky znemožní a uvrhne do opozice. Protože na její místo nastoupí jiná strana, se kterou se lobby opět dohodne a jakási sociální demokracie už nebude zapotřebí.

Autor je bývalý šéfredaktor internetového serveru Politikon