Vědci začínají řádně rozumět, co se vlastně při asijské katastrofě dne 26. prosince vlastně stalo. Byl vytvořen už první grafický počítačový model katastrofy, který ukazuje, jaké výšky dosahovaly vlny, když zasáhly pobřeží kolem Indického oceánu.

Zde ve Vídni sídlí ústředí existující mezinárodní sítě seismických středisek, která mohla zachránit životy tisíců lidí, kdyby byl potenciál této sítě realizován dříve. Tato síť začala vznikat v roce 1997. Jejím účelem bylo monitorovat tajné zkoušky jaderných zbraní, podle smlouvy o úplném zákazu jejich zkoušek. Systém je zkonstruován tak, že zaznamenává zvukové vlny, šířící se zemí, vodou i vzduchem. Tento systém má mocný potenciál pro civilní využití. Brožury, inzerující tento systém, se dokonce chlubí, že systém dokáže předem varovat před tsunami.

Tato síť vznikla zde v britském národním výzkumném středisku jaderného establishmentu. Je skryto hluboko na anglickém venkově v hrabství Berkshire. Zde pracuje zřejmě nejzkušenější světový tým forenzních seismologů. Hlavní tvůrce této sítě zdůrazňuje, že je tato síť zjevným kandidátem na výstražný systém proti tsunami. Proč ho tedy nebylo použito 26. prosince?

Smutné je, že existovalo dost času na varování lidí v oblasti, alespoň na oněch pobřežích, které byly vzdálenější od epicentra. Po zemětřesení trvalo vlně asi hodinu a čtvrt, než dospěla do Thajska, a dvě hodiny, než dorazila na Srí Lanku a šest nebo sedm hodin, než dosáhla afrického pobřeží.

Síť pro monitorování zakázaných jaderných zkoušek vypracoval Peter Marshall. Ukázal nám, jak jeho nástroje zaznamenaly otřesy. Není obecněji známo, že dva dny před zemětřesením u Sumatry došlo k velkému zemětřesení jižně od Nového Zélandu. Někteří odborníci se domnívají, že toto původní zemětřesení vyvolalo zemětřesení u Sumatry.

26. prosince zaznamenaly nástroje obrovské zemětřesení. To musely zaznamenat i monitorovací stanice v Thajsku i v Indonésii. Všech padesát čidel této sítě zaznamenalo tyto otřesy velmi rychle. Seismické vlny se šíří obrovskou rychlostí a během několika minut to síť zaznamenala, a bylo zjevné, že to bylo velké zemětřesení. Ale někdo by to býval musel sledovat.

Většina monitorovacích stanic této sítě však nemá obsluhu, zejména o svátcích. A úřad, který tuto síť provozuje, žije ještě v atmosféře studené války a tajnůstkářsky střeží své informace.

Avšak nejenže je tato síť nesmírně efektivní, umožňuje kromě toho bezprostřední komunikaci. Využívá k tomu databázi soukromých mobilních telefonních čísel klíčových osob ve všech zemích, které byly tsunami postiženy. Takže neexistuje vůbec žádná výmluva, že nikdo nevěděl koho varovat.

Peter Marshall: "Tato síť má jedinečný, obousměrný komunikační systém. Získáváte informace například z hydroakustiky a z primární seismické sítě, z 50 stanic po celém světě. Tato síť šíří informace v reálném čase do mezinárodního datového střediska. Prochází to detekčním algoritmem. Dělá se to automaticky online. Ale komunikačního systému lze využívat k upozornění lidí v jednotlivých zemích, že u nich došlo k velkému zemětřesení."

Je ironické, že dr. Wolfgang Hoffmann, šéf organizace pro dohlížení na dodržování zákazu jaderných zkoušek byl na Srí Lance čtrnáct dní před katastrofou a snažil se přesvědčit tamější činitele, aby se k tomuto systému připojili.

"Myslím si ale, že i kdybychom jim na Srí Lanku zatelefonovali, stejně bychom se nevyhnuli katastrofě, protože neexistovala možnost, jak informovat lidi žijící na pobřeží," říká Hoffman.

Profesor Simon Day si přeje, aby státy zavedly výstražný systém pro tsunami pro severní Atlantik. V něm totiž hrozí, že sopečný ostrov na La Palmě na Kanárských ostrovech se propadne do moře, což by mohlo vyvolat čtrnáct metrů vysoké vlny, které by zasáhly východní pobřeží severní Ameriky, Karibiku a Evropy. Day také vidí síť pro monitorování zakázaných jaderných zkoušek jako vynikajícího kandidáta pro globální výstražný systém. Stačilo by vyjít z existující mezinárodní dohody.

"Měl jsem pocit absolutní bezmocnosti," říká Peter Marshall. "Strávil jsem celý život v geofyzice a vím, že se dalo zasáhnout, aby se zmírnil dopad této události."

Vídeňský tým nyní, možná opožděně, svolává naléhavá jednání a oznamuje, že připraví informace o tom, kolik by stál globální výstražný systém, založený na nynější síti, do dvou dnů.