Navzdory zuřivosti těchto reakcí měl můj článek určitý vliv. Vyvolal vyváženější a méně romantické reportáže v zahraničních médích. Někteří novináři se vydali do Doněcku a do dalších oblastí na Ukrajině, které nepodporují Juščenka, a vyslechli tam názory tamějších lidí. A pokud byly v neděli volby na Ukrajině skutečně svobodné, pro Janukovyče hlasovalo celých 44 procent obyvatelstva - to není zrovna zanedbatelná menšina "postsovětských dogmatiků a nostalgiků".

Jsem velmi rád, pokračuje britský autor, že po mém článku následovala - sice opožděná - ale přece jen diskuse o tom, jak zahraniční vlády ovlivňují volby v jiných zemích. Veřejnost si začala všímat toho, jak Spojené státy využívají "lidových protestů" a jak je financují, nejprve na Filipínách v roce 1986, do menší míry pak ve středovýchodní Evropě v roce 1989, a pak velmi silně v Srbsku, v Gruzii a na Ukrajině.

Je nutno veřejně debatovat o tomto zasahování do voleb ze zahraničí. Proč je toto zasahování tak selektivní? Proč se západní vlády vždycky stavějí v zemích, kde zasahují, na jedinou stranu? Proč si západní vlády vybírají pro zasahování vždycky jen některé země? Proč zasahovaly v Gruzii a nikoliv v Ázerbajdžánu? Proč v Srbsku, ale nikoliv v Chorvatsku? Proč v Zimbabwe, ale nikoliv v Egyptě?

Je nutno zpochybnit, proč se západní vlády a jejich špionážní organizace takto přímo podílejí na volbách v mnoha cizích zemích.

Na volby v různých zemích světa by měla dohlížet OSN. Navzdory všem svým chybám je to jediná mezinárodní instituce, která má důvěryhodnou nestrannost. Dá Západ peníze na to, aby OSN po světě zajistila nezávislé volby? Dokáže dát Západ peníze, aniž by do těch voleb chtěl politicky zasahovat?

Kompletní článek v angličtině ZDE