28. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 12. 2004

Doživotní imunita aneb drzost na pokračování

Slavní čeští poslanci opět zazářili. Potvrdili si doživotní beztrestnost. Česká společnost tak zůstává nejen fakticky, ale i právně společností občanů různých kategorií. Napsal jsem zůstává, neboť toto není u nás novinka. V dřívějších dobách jsme měli světskou a církevní šlechtu, pak volební census, po historicky krátkém období první republiky, zase rasové zákonodárství a následně komunistický systém nomenklatury. Nyní máme doživotní imunitu poslanců, vedle celé řady dalších výhod pro tyto „zástupce lidu“. Každý konzervativní politik musí jásat. Takové zachovávání tradic a „osvědčených hodnot“ se hned tak nenajde.

Doživotní imunita ale není jediným příkladem nerovnosti prostých občanů a politiků. Z rozhodnutí našich poslanců jsme již téměř rok fakticky zbaveni práva rozhodovat o záležitostech svého města či obce sami. Toto vyhlášení občanů za nesvéprávnou a nezodpovědnou masu se událo prostřednictvím zákona o obecním referendu, jehož platnost byla podmíněna 50% účastí voličů na hlasování. Za současného stavu občanské společnosti to prakticky znamená, že v žádném větším městě není možné realizovat úspěšné referendum. Žádná taková podmínka však není uvedena, pokud se poslanci a senátoři sami ucházejí o své posty a doživotní výhody. Zde pak stačí i necelých 9% voličů (při zhruba 28% celkové účasti), aby se politik dostal k lukrativnímu postu poslance Evropského parlamentu.

Podle Ústavy ČR jsou veškerým zdrojem moci ve státě občané, kteří svou moc realizují buď přímo nebo prostřednictvím systému zastupitelské demokracie. Je však toto zastupitelská demokracie? Zastupují poslanci a senátoři skutečně vůli občanů? Jsou přijímaná rozhodnutí a zákony, např. ten o doživotní imunitě, vyjádřením vůle alespoň většiny občanů?

Ve skutečnosti to přesně nevíme, můžeme jen soudit na základě sociologických průzkumů, že nikoliv. Ale žádný průzkum nemůže nahradit hlasování občanů samých. Což ukazují i rozdíly mezi průzkumy volebních preferencí a skutečnými výsledky voleb. Neví to ani vedení stran ve vztahu ke svým voličům a ani ve vztahu k členům vlastní strany. Bez institutu vnitrostranických referend se to totiž nedá zjistit. Tuto novinku zavedla zatím, pokud vím, jen Strana zelených, ale i ta si pro „jistotu“ podmínila jeho platnost 50% účastí členů strany.

Bez systému přímé demokracie se této nejistoty nezbavíme. Bez systému přímé demokracie bude přetrvávat toto odcizení občanů od moci a toto faktické zrušení Ústavy v jejím základním demokratickém principu tj. právu občanů rozhodovat o svých společných záležitostech. Místo toho se ustavuje vláda stranických funkcionářů nad občany, jak to již kdysi dávno pochopil Michels.

Tento partokratický systém je jednou z příčin rostoucí politické apatie občanů, u nichž sílí přesvědčení, že stejně nemohou nic změnit a že na nich vlastně vůbec nezáleží. Také proto klesá účast ve volbách. Tento vývoj má však často tvar U křivky. Od listopadového nadšení ze svobodných voleb, k vystřízlivění a zklamání z politických stran spojeného s deziluzí a pesimismem, k opětnému oživení občanské aktivity a k hledání a prosazování alternativ zdola, ze strany veřejnosti.

Pokud ovšem není klesající účast ve volbách výsledkem naprosté spokojenosti a důvěry prakticky ve všechny strany. Ale tento argument lze jen stěží brát vážně. Například důvěra v parlament klesla v únoru 2004 na 36%, senátu důvěřuje dlouhodobě jen kolem 20% občanů ZDE.

Poukazoval jsem ve svém minulém článku o registrovaném partnerství (stejně jako již v mnoha svých dřívějších textech) na tuto skutečnost. Právě v těchto konkrétních případech, jakým je zákon o doživotní imunitě, vyslání našich vojáků do Iráku, či zákon o registrovaném partnerství, a mnoha dalších příkladech, se ukazuje, že politický systém zastupitelské demokracie není ve skutečnosti systémem zastupitelským a tím pádem ani příliš, jestli vůbec, demokratickým.

Tento systém stranických privilegií bude trvat tak dlouho, dokud jej občané budou snášet. Jeho další vlastností totiž je, že uvnitř společnosti se odehrávají procesy a posuny veřejného mínění, který systém založený na vládě stranických funkcionářů není schopen zachytit a reprezentovat. Mezi stranami na straně jedné a vyvíjející se občanskou společností na druhé straně tak roste propast i napětí. Tuto propast je možné načas překlenout nějakou agresivní ideologií náboženského či nacionalistického typu, ale jak je z historie dobře známo, jejich síla se historiky brzy vyčerpá a dochází ke společenské explozi. Příkladem pro toto, jedním z mnoha, je vývoj komunismu u nás. Pozitivní informací je, že vývoj se stále zrychluje a co dříve trvalo staletí (vláda šlechty a církve), to v případě „vlády jedné strany“ trvalo jen 41 let. Nechci si hrát na futurologa, ale přece jen v tom vidím jistou naději.

Jako občané máme zatím mnoho deficitů, bez jejichž odstranění se z této politické krize nedostaneme. Především nejsme schopni vidět v porušování práv jednoho člověka hrozbu pro nás samotné. Musíme se naučit chápat, že věznění údajných teroristů bez rozhodnutí soudu vytváří možnost, že zítra budu takto vězněn já sám. Nebo si snad někdo může být jist, že nebude tajnými službami zatčen a poslán do vězení, aby tam strávil zbytek života?

Porušování práv homosexuálů je porušováním práv člověka. Blokování zákona o registrovaném partnerství je vnucováním náboženského pohledu na svět i těm, kteří tuto víru nesdílejí. Jeho schválení nevnucuje věřícím nic, nenutí je, aby rozvázali své heterosexuální svazky a uzavřeli svazky homosexuální. Zákon o registrovaném partnerství však je prosazením práva na život v souladu se svou vlastní přirozeností a jako takový se týká nás všech. Jeho opakem je podřízení všech občanů jedné náboženské doktríně, resp. moci zákonů, z této doktríny vycházejících. Dnes je to zákon o registrovaném partnerství. Jaký zákon to bude zítra? Proto se přijetí zákona o registrovaném partnerství týká i heterosexuálních občanů a i oni by měli usilovat o jeho přijetí, ve svém vlastním zájmu.

Současný faktický stav mi umožňuje i v tomto případě, stejně jako v případě doživotní imunity říci, že náš systém zastupitelské demokracie nereprezentuje názory většiny občanů. Jejich prozatímní mlčení není jeho ospravedlněním, ale jen (vedle historických příčin) následkem stavu, v němž nemohou svůj názor účinně vyjádřit prostřednictvím hlasování v referendu.

                 
Obsah vydání       28. 12. 2004
28. 12. 2004 Jak prosazuje světová kultura svou nadvládu nad malými kulturními celky
28. 12. 2004 Katastrofa v jihovýchodní Asii si už vyžádala 50 000 obětí
28. 12. 2004 Spisovatelka Susan Sontagová je mrtvá
28. 12. 2004 Irák: Hlavní sunnitská politická strana se nezúčastní lednových voleb
28. 12. 2004 Sověti "téměř vyhráli válku v Afghánistánu"
27. 12. 2004 Strana zelených podala trestní oznámení na dva členy bývalého vedení Štěpán  Kotrba
28. 12. 2004 Michael  Marčák
28. 12. 2004 Američané chtějí zaručit vládní posty sunnitům
27. 12. 2004 Bin Ladin apeluje na Iráčany, aby bojkotovali lednové volby
27. 12. 2004 Janukovyč odmítá výsledky ukrajinských voleb
26. 12. 2004 Michael  Marčák
28. 12. 2004 Proč má smysl číst většinu prací Bořivoje Čelovského David  Tichý
28. 12. 2004 Doživotní imunita aneb drzost na pokračování Milan  Valach
28. 12. 2004 Dálnici D8 ve Středohoří mohou ohrozit sesuvy
27. 12. 2004 Michael  Marčák
27. 12. 2004 Jižní Asie: Ke katastrofě došlo, protože vlády nevytvořily výstražný systém
28. 12. 2004 Co se stane, až vyhraje ODS? Jaroslav  Zvěřina
26. 12. 2004 Ukrajina: Juščenko vítězem
27. 12. 2004 UKRAJINA: Kdokoliv se nyní chopí moci, bude čelit jiným lidem
27. 12. 2004 Michael  Marčák
28. 12. 2004 SRN: I v příštím roce pokles růstu ?
28. 12. 2004 SRN: Odbory varují před dobrovolným zkracováním dovolené
27. 12. 2004 Rusko nemá právo na impérium
23. 12. 2004 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
27. 12. 2004 Americký stratég: "USA bojují v Iráku proti lidovému povstání"
27. 12. 2004 Čínský komunista v Pekingu postavil francouzský zámek za 50 milionů dolarů
27. 12. 2004 Další svědectví o týrání vězňů v zálivu Guantánamo
27. 12. 2004 Kde je problém v českém školství? Jan  Sládek
23. 12. 2004 Čas vánoční Jan  Paul
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
28. 12. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
28. 12. 2004 Jak prosazuje světová kultura svou nadvládu nad malými kulturními celky   
28. 12. 2004 Proč má smysl číst většinu prací Bořivoje Čelovského David  Tichý
28. 12. 2004 Doživotní imunita aneb drzost na pokračování Milan  Valach
23. 12. 2004 OSN: Sexuální skandál v Kongu novým Abu Ghraib?   
23. 12. 2004 Jak republikánští dárci vydělávají na pornografii   
23. 12. 2004 Nač Češi doplácejí Miloš  Kaláb
21. 12. 2004 Gayové a nedorozumění Milan  Valach
21. 12. 2004 Líbivé obrázky Václav  Dušek
20. 12. 2004 Kdo je Noam Chomsky Martin  Mrzena
20. 12. 2004 Boj se šedou ekonomikou a registrační pokladny Petr  Baubín
20. 12. 2004 Vědění světa bude k dispozici na internetu   
20. 12. 2004 Sarabanda: Bergmanova filmová meditace na téma mlčení Josef  Brož
20. 12. 2004 Potřebná kniha s velikými otazníky Petr  Šafařík
20. 12. 2004 Bible jsou "lži a propaganda"   
20. 12. 2004 Noam Chomsky: O stavu národa, o Iráku a volbách Amy  Goodman