A stejně tak jako na zbytku kontinentu i zde vláda ustupuje tlaku Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a všem dalším institucím, vedených USA. Ty se snaží zpustošit kontinent ve snaze zničit jakékoliv důkazy o tom, že kromě predátorského korporativního kapitalismu existují i jiné způsoby jak vést továrnu, zemi, nebo celou planetu. Existuje spousta statistik, které krach neoliberalismu v Argentině dokládají. Během ekonomické krize v roce 2001 se každý den propadlo pod hranici chudoby 20 000 lidí. Do zahraničních bank ze země odešlo 130 miliard dolarů. Nezaměstnanost vyletěla vzhůru. V úřadu se vystřídalo pět prezidentů během dvou týdnů a dokonce i nadnárodní Citibank přišla o 2 miliardy dolarů. Ale věci se brzy začaly vracet zpět do normálu, došlo na masové zatýkání a střelby do protestujících (i se smrtelnými následky). A když se v roce 2003 dostal k moci další prezident "peronista," zisk Citibanky opět o třetinu vzrostl.

Během krize se společným heslem protestujících stalo "Que se vayan todos!" (Pryč s nimi se všemi!"). Piqueteros, hnutí tisíců nezaměstnaných, provádělo přímé akce a urputně bojovalo s oficiálními místy. Ve druhém největším městě Argentiny, Cordobě, zapálili státní úředníci a úřednice radnici. A je jasné, že věci musí být zatraceně horné, když lidi ze střední třídy začnou útočit na banky!

Ale pouhý rok a půl po krizi volily dvě třetiny voličů politiky z tradičních "peronstických" (pravicových) stran. Vítěz voleb, prezident Nestor Kirchner, vyjádřil sympatie k nezaměstnaným a používal rétoriku proti Mezinárodnímu měnovému fondu. Odhodlán zůstat u moci poté, co pět jeho předchůdců v prezidentském úřadě prošlo revolučními dveřmi, musel svou skutečnou politiku skrývat. Dnes už růžové brýle spadly a Kirchner potlačuje antikapitalistické demonstrace a organizace a zavírá zaměstnanci kontrolované provozy.

Kirschnerovi stoupenci vypočítávají, že udělal spoustu skvělých věcí, například přinutil k odchodu do důchodu spoustu mnoho generálů a policejních šéfů z období "špinavé války" na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let, kdy na denní bázi "mizelo" spousta lidí. Režim, podporovaný CIA, zavraždil přes 30 000 Argentinců a Argentinek. Ke cti Kirschnerovi slouží, že odvolal amnestii udělenou těmto generálům minulými prezidenty a dokonce řekl Kongresu, aby bral méně úplatků! Ale jeho vize "normálního kapitalismu" se nezabývá největšími překážkami udržitelného, spravedlivého rozvoje. Politika vlády je pořád hlavně o splácení zahraničního dluhu, privatizaci a zákonům nakloněným korporacím.

Jeden z pěti lidí v Argentině je nezaměstnaný a mnoho z nich cítí, že toho mají dost a že mohou svá pracoviště řídit lépe než jejich šéfové. Proto proběhla vlna přebírání pracovišť zaměstnanci. Uklízecí personál provozuje čtyřhvězdičkové hotely, úřednici vedou své supermarkety a dokonce i piloti a palubní personál debatují o tom, že z regionální letecké společnosti vytvoří družstvo! V současnosti funguje asi 200 obsazených pracovišť s 15 000 pracujícími. Ty většinou fungují na principu "jeden pracující = jeden hlas" a spousta pracovišť vyplácí všem stejný plat. A zanonské družstvo, pojmenované FASinPat (zkratka od Fabricas Sin Patrones, v překladu Továrny bez šéfů) je jedním z nich. V obsazené keramičce funguje od října 2001.

A kvůli spoustě věcí je podporuje i místní komunita. Ta se posledních dvacet let snažila přimět vládu, aby v chudobou postižené oblasti Nueva Espaqa postavila nemocnici. Neúspěšně. Zanonské družstvo se k výzvě postavilo čelem, odhlasovalo si, že komunitní kliniku postaví, a za pouhé tři měsíce bylo vše hotovo.

Obsazené továrny jsou alternativou ke korupčním šéfům a politikům, které si koupili. Vládní úřady, zděšené z úspěchu a komunitní podpory družstvům pracujících, ignorují jejich snahy stát se legálním subjektem. Namísto toho vláda a soudci proti hnutí plánují útočné akce. Pracujícím bylo řečeno, aby se drželi zpátky. Ve snaze hnutí rozdělit nabídla vládla 400 pracujícím 250 pracovních míst v nové továrně na montované domky. Pokud odmítnou, budou čelit násilnému vyklizení, zastrašování a dlouhé době na podpoře se záznamem v papírech. Bývalé zanonské vedení už zaplatilo bandu několika desítek "barrabravas" (placených chuligánů) z fotbalového klubu Cipolleti, aby zastrašovali zanonské pracující.

Výhružky Zanonu jsou přitom součástí širšího útoku. V srpnu policie za použití gumových projektilů, obušků a slzného plynu vyklidila obsazenou továrnu Gatic, vyrábějící oblečení Adidas; prezident Kirschner odmítl odvolat procesy s více než čtyřmi tisícovkami aktivistů zatčených za minulého režimu a ministr vnitra slíbil uplatňovat soudní rozhodnutí z dubna 2004, kriminalizující pouliční blokády piqueteros.

Hnutí se ale pod tlakem spojilo a výše zmíněná opatření vedla k masovým protestům. Argentinská telefonní síť se nachází na okraji kolapsu díky stávce více než 20 000 pracujících požadujících férovější platy. V Buenos Aires boj přitvrdil, když pracující obsadili budovy patřící telefonní společnosti.

Nejvyšší soud uložil zanonské samosprávě okamžitě vydat povolení k vyklizení. Pět pokusů o vyklizení bylo pracujícími odraženo, ale poslední povolení vypadá, že by k vyklizení mohlo opravdu dojít. Dostatečná mezinárodní solidární kampaň ale zanonskému družstvu pomůže proti dalšímu vyklizení bojovat.

více ZDE

z  SchNEWS přeložil Pavel Houdek