Jaké jsou kořeny současné krize?

Bývalá francouzská kolonie získala nezávislost v roce 1960. Patří mezi relativně bohaté africké země:je první nejvýznamnější vývozce kakaa a třetí vývozce kávy na světě. V roce 2000 proběhly v zemi volby, které vyhrál Laurent Gbagbo. Severní část země jeho vítězství neuznala. Francie přinutila obě znepřátelené strany podepsat příměří v roce 2002, a poté i mírovou smlouvu z Marcoussis (2003). Tato smlouva předvídala, že rebelové složí zbraně a že dojde ke změně volebního systému.

V polovině října letošního roku oznámila rebelská vojska, že složit zbraně odmítají. Sever země se odlišuje jak nábožensky (žijí tam muslimové), tak etnicky. Díky odlišnému náboženství považuje jih sever za méněcenný, prezidentskému kandidátu Severu Alsasane Ouattarovi bylo znemožněno zúčastnit se voleb.

Gbagbova vláda reagovala ofenzívou proti severu, který je z větší části pod kontrolou povstalců. Cílem této akce je podle prezidenta sjednotit zemi rozdělenou konfliktem, tímto krokem však vláda porušila dohodu z Marcoussi. Navíc na začátku října údajně omylem zasáhla francouzskou základnu v městě Bouaké, kde zabila 9 francouzských vojáků a jednoho humanitárního pracovníka z USA. Jednalo se o největší ztráty francouzské armády za posledních dvacet let.(Poslední podobný nezdar zažila v roce 1983, při bombovém útoku v Bejrútu, kde přišlo o život 56 vojáků).

Rada bezpečnosti OSN útok odsoudila a podpořila obrannou akci francouzských oddílů a jednotek OSN. Dnes má OSN v oblasti na 6300 vojáků, s nimi spolupracuje dalších 4000-4500 Francouzů (operace Licorne). Jejich úkolem je chránit hranici oddělující rebelující sever od vládního jihu. Na útok reagovala vojska OSN protiakcí 6. listopadu, při které zničila dvě letadla a pět vrtulníků (tj.kompletní letectvo) Pobřeží slonoviny v hlavním městě Yamassoukro.

Prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo vyjádřil nesouhlas s francouzskou intervencí a vyzval občany k nepokojům. Vzápětí se rozpoutaly protifrancouzské demonstrace a rabování cizích čtvrtí. Nepokoje se rozšířily i do přístavního Abidžanu, kde se dav demonstrantů vydal dobýt letiště ovládané jednotkami z Francie.V protiakci zemřelo údajně na třicet civilistů.

Vzápětí 15.listopadu uvalila Rada bezpečnosti na zemi zbrojní embargo. Rezoluce 1572 navíc zahrnuje zákaz vycestovat. Umožňuje i zmrazení majetku osob, které představují ohrožení pro mír a podporují porušování lidských práv. Toto opatření se údajně týká i prezidenta. Obě strany dostaly lhůtu jeden měsíc, pokud se nedohodnou, OSN sankce přitvrdí.

Gbagbo v reakci na to mimo jiné srovnal francouzskou intervenci s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Oproti tomu Jacques Chirac prohlásil že se z Côte-d'Ivoire nestáhne, dále dodal, že zemi hrozí, že propadne fašismu.

Minulý týden se ke slovu znovu přihlásil Gbagbo, v rozhovoru pro list Le Parisien tvrdil, že "Přístup Francie k Pobřeží slonoviny je skandální....Zdá se, že Francie podporuje rebely namísto legálního režimu". A znovu připomněl své srovnání "s Prahou 1968".

Po francouzské "nepřijatelné" akci, která zničila místní letecké síly, a následných protifrancouzských demonstracích opustilo zemi již na 7000 Francouzů. Podle jednoho západního diplomatu změnila tato událost vztahy mezi oběma zeměmi: "Paříž je teď vnímána jako nepřítel, ne jako soudce. Vztahy nikdy nebyly tak špatné. Navíc o Côte-d'Ivoire se celou dobu mluvilo jako o příkladu téměř úspěšné dekolonizace.."

Laurent Gbagbo se snaží vytvořit svůj obraz jako mluvčího antikolonialismu. Díky své organizaci "mladých vlastenců" a státních médií prosazuje odchod Francouzů a vytváří podhoubí pro antifrancouzské a protibělošské kampaně.

Na otázku o zhoršení vztahů Gbagbo odpověděl: "To není problém dobrých či špatných vztahů. Musíme pochopit, že francouzská armáda v této nezávislé a suverénní zemi provedla cosi neakceptovatelného. ..Mají Francouzi právo jednat tady jak chtějí? Mají právo střílet na moje sídlo, okupovat město? Všechno je to velmi šokující".

Minulý týden právě uběhla měsíční lhůta přijatá Radou bezpečnosti po prvním hlasování o sankcích. Ve středu 15. prosince měly vstoupit v platnost další tvrdší sankce zaměřené proti těm představitelům vlády či rebelů, kteří byly překážkou mírového procesu nebo byly odpovědni za porušování lidských práv. Jejich součástí bylo např. zmrazení majetku těchto osob, zákaz cestování a možné obvinění před mezinárodním soudem. Tyto sankce vstoupily v platnost, ale OSN bohužel nevydala seznam lidí, kterých by se měly týkat. Seznam by měl být schválen až na sezení Rady bezpečnosti 10.ledna 2005.

Pobřeží slonoviny, kdysi perla francouzské koloniální říše, tak dále zůstává rozdělena na dvě (zatím) nesmiřitelné strany. Prezident Gbagbo využívá místních médií a tzv.mladých patriotů k ovlivňování populace. Do mírového procesu se zapojil i prezident Jihoafrické republiky Thabo Mbeki.

V sobotu Gbagbo prohlásil, že "ani prezident ani vláda nemají kompetenci změnit článek 35 ústavy", a oznámil rozhodnutí, žespořádá referendum o změně článku 35 ústavy. Podle nového návrhu by k získání "národnosti Pobřeží slonoviny" stačilo mít otce nebo matku z Pobřeží slonoviny. To by umožnilo kandidovat i představiteli ze severu Alsasane Ouattarovi, jehož otec je z Burkiny Faso. Díky změně ústavy by i on splnil požadavky na obdržení národnosti.

A jaké má Francie zájmy v oblasti? Jak před časem uvedl deník Le Monde, že Francie nemá v zemi ani tak ekonomické zájmy jako politické.(Většina společností, jež zpracovávají kakao a kávu, patří Britům, Američanům a Nizozemcům.) Pokud by neintervenovala, údajně by ztratila kredibilitu i u ostatních afrických zemí, diky nimž může prosazovat své představy v mezinárodních organizacích (jako např.OSN)

Le Monde ZDE ZDE