17. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 12. 2004

Virtuální bohoslužba nejen na "zlatou" adventní neděli

"Blboune!" pravil Bůh

Biblický základ: L 12,16-21

Slyšeli jste už někdy Boha mluvit sprostě? Slyšeli jste už někdy Boha vulgárně nadávat? Jestliže ne, pak jste to slyšeli právě teď v našem dnešním podobenství. Ty pitomče, tlumočí nám Ježíš Boží oslovení. Ty debile, oslovuje sám Bůh v našem podobenství toho bohatého sedláka. A je to nadávka, je to urážka, je to silný, velmi silný výraz určený pro člověka, který nemyslí, který není schopen myslet, který se přes své lidství chová jako zvířátko, který se proto chová hůř jak zvíře.

A tím to nekončí; hned za tímto oslovením, hned za těmito Božími slovy se na nás zubí smrtka a už si na Boží příkaz brousí kosu. Ještě této noci si vyžádají tvoji duši. Duši toho chlápka si nevyžádá Bůh, to andělé smrti, to anděl smrtihlav. Smrt v tomto podobenství není žádnou krutou odplatou, jak se tomu často chybně rozumí. Smrt je tady přízrakem krize, která vyjeví pravý a děsivý stav všech věcí.

To je, pane, podobenství! Bůh v něm častuje nadávkou a zároveň upozorňuje na nejtěžší krizi lidských životů. Podobenství nám vyjevuje hrůznou, bezútěšnou možnost života, života, který končí nenaplněn, života, kterému Bůh nežehná, kterému naopak nadává.

Je to velmi ostrý a přísný konec podobenství, a přitom to všechno začíná tak radostně a nadějně. To podobenství se před námi otevírá jako krásný sen. Na polích se urodilo, urodilo se nad očekávání hojně. Tak se urodilo, že vážně hrozí, že po žních ani nebude kam všechnu tu úrodu sklidit. Jaká nádhera, jaký obraz úspěchu a štěstí! Na podnikatele kyne tučný zisk, zaměstnanci je přislíbena přebohatá odměna. Kdo by o tom aspoň občas nesnil. Kdo by si nepohrával s myšlenkou, co kdyby dostal milion, co by potom s tím vším udělal.

A nyní to v podobenství nastává, není to jenom sen, není to jen myšlenkové pohrávání. Nyní musíme skutečně plánovat. Musíme plánovat, jak to udělat, jak to zařídit, aby úroda neshnila, aby nezapadala sněhem, aby ji zbytečně nesežraly myši. Musíme pěkně plánovat, jak zajistit svůj výnos a jak jej zmnožit. Teď se ukáže, jak je kdo prozíravý, jak je kdo moudrý. Jenom blbec by všechno rozfrcal, jenom hlupák promění hned všechno v okamžitý požitek a svoje blaho. Moudrý naopak bude myslet na budoucnost, rozumný hospodář musí být připraven investovat.

Snad bychom všichni jednali jako ten prozíravý a moudrý sedlák, který se zcela bezprecedentně rozhodne vystoupit z vyjetých kolejí. Zděděný statek, který dobře sloužil už jeho předkům musí zgruntu přebudovat. Musí zbořit staré, aby měl prostor pro nové. Rozhodne se nakonec rozvážně i odvážně pro budoucnost, minulost nechávaje za zády. Myslí příkladně na budoucnost, nežije minulostí, ani okamžikem, dovede plánovat. V tom nám může být ten sedlák, na kterého se usmálo štěstí, příkladem. Samo podobenství nám to mezi řádky naznačuje.

Plánovat, myslet na budoucnost není nic špatného, ba naopak je to příkladné. A přeci tomu sedláku z podobenství nakonec Bůh vynadá! A přeci mu nakonec hrozí nenaplněným životem a smrtí beze smyslu. Ten sedlák totiž správně a dobře plánoval, co s úrodou, přemýšlel, jak rozumně a dobře naložit s neočekávaným ziskem. Ale nezůstal jen u toho. Když už si rozmyslel, jak si co zařídí, aby minimalisoval ztráty, přestal plánovat a začal snít. V podobenství ten zlom nastává, když osloví svou duši. Úrodu jsme alespoň v myšlenkách již zajistili, nyní můžeme snít o tom, co to všechno pro nás znamená.

Nejprve musel ten sedlák naplánovat nezbytné hospodářské kroky, a když to všechno obstaral a zabezpečil, obrátil se ke své duši, začal ji konejšit. Má duše, spočiň, odpočiň, jez, pij, buď veselá, jsi zajištěna na hromadu let. Tohle chlácholení vlastní duše, tohle oslovení svého já, to je totiž jediné díkčinění toho sedláka.

Shromáždit úrodu do stodol, a teď je jedno, jestli do nových či starých, to ještě patří podle Písem k polním pracem. Zajistit takto úrodu je ještě kus zemědělské roboty, třebas té poslední a nejradostnější. On to už všechno udělal, nyní je čas k díkčinění, k radosti, vděčnosti, ano k oslovení. Ten sedlák v Ježíšově podobenství se obrátil ke své duši a do svého sobeckého soukromí. To je jeho díkčinění, to je jeho modlitba a to je také jeho sdílení. Ten sedlák s mnoha a mnoha jinými se rozhodl oslovit a zkonejšit sám svoji duši. Rozhodl se poděkovat sám sobě, rozhodl se pro autosugesci a sebechlácholení.

Pitomče, copak si vskutku myslíš, že se můžeš ke své duši modlit, že se můžeš modlit ke svému sobectví? Idiote, copak si vskutku myslíš, že ukojíš svoji duši jakýmkoli zbožím, statky, majetkem? Copak si vskutku myslíš, že tvá duše odpočine, spočine a najde radost, i když ji přecpeš k prasknutí? Magore, jen se kolem sebe podívej, a uvidíš, že tomu tak není. Duše člověčí nespočine, když je zahlcena jakýmkoli konzumovatelným blahem, pravou a trvalou radost nezajistí zboží třebas té nejvyšší kvality. Takto nacvičenou vycepovanou duši, duši sobeckou a konzumní nejenže neutopíš v hojnosti, ale na sebemenší náznak krize bude reagovat frustrací a "blbou náladou". Tak nikdy nenalezneš radost, naplnění a nakonec budeš muset vše své cenné zanechat na tomto světě, nic z toho si ssebou nevezmeš.

Právě proto vkládá Ježíš v tomto podobenství Bohu do úst takto unikátně ostrá slova. Je to ježíšovský vulgarismus plný lásky. Má nás zburcovat a probudit. Když sklidíte hojnou úrodu, neobracejte se na svou duši, obraťte se k Bohu. Po sklizni, po úspěchu ve škole, v práci, v životě, když obstojíte ve zkouškách a dílo se povede a obchod zdaří, je nejvyšší čas vzít koš s prvotinami a šupat do chrámu, podělit se s potřebnými, s bližními, s bratry a sestrami a hlavně oslovit Hospodina, poděkovat mu za všechny dobré dary uprostřed radostné bohoslužby. Při díkčinění ve Starém zákoně se totiž neděkuje jenom za hojnost krmě, ale za všechny Boží dary, především za dar země, za dar svobody.

Od Pána Boha a v obecenství bližních přijmete radost, pokoj, mír. To je to bohatství před Pánem Bohem, není to autosugesce, je to Boží dar. A ten vám nic a nikdo nevezme, ani žádná krize, ba ani ten anděl smrtihlav.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ: Pane náš, až nás mrazí v zádech, jak se v tom podobenství poznáváme. Vždyť to je náš svět, to je náboženství, které nás obklopuje a kterému sloužíme. Náboženství sobectví a konzumu, náboženství, které se dovede obracet jen ke své vlastní duši.

Pane, prosíme, odpusť nám.

V časech hojnosti nedovedeme být vděční, v časech hubenějších o to s větší chutí žbrbláme a nadáváme. Jsme soustředěni na sebe, nevidíme kolem sebe bližní, zapomínáme na tebe.

Pane, prosíme, odpusť nám.

A ty na nás, Pane, přesto nezapomínáš, burcuješ nás a chceš nás vysvobodit, vedeš nás k pravé radosti před svou tváří, uprostřed obecenství svého lidu. Prokazuješ nám stále svou lásku, dáváš nám vše dobré, sytíš nás kolem svého stolu, takže nehyneme hlady a žijeme ve svobodě.

Děkujeme ti za to.

Amen

                 
Obsah vydání       17. 12. 2004
19. 12. 2004 Bush chce zakázat drama s možným homosexuálním obsahem
18. 12. 2004 Rusko a Čína posilují svou vojenskou spolupráci
18. 12. 2004 Rozhodnutí jednat o přijetí Turecka do EU je kontroverzní
17. 12. 2004 Gayové a banány Fabiano  Golgo
17. 12. 2004 Svět ovládají džinové z láhve Martin  Škabraha
17. 12. 2004 Metafora trhu ve vzdělávání aneb konec bohemistiky za kanálem? Dominik  Lukeš
17. 12. 2004 Levné řešení Alex  Koenigsmark
17. 12. 2004 Michael  Marčák
17. 12. 2004 Věznit bez soudu osoby podezřelé z terorismu porušuje lidská práva
17. 12. 2004 Saraband – filmový testament Ingmara Bergmana?
17. 12. 2004 Akademická volební kampaň pokračuje Zdeněk  Slanina
19. 12. 2004 "Blboune!" pravil Bůh Ondřej  Stehlík
17. 12. 2004 Podle nezávislého auditu stoupla návštěvnost stránek Britských listů za minulý měsíc o 24%
16. 12. 2004 Ohrožená výspa české kultury Jan  Čulík
17. 12. 2004 Češi DOPLÁCEJÍ na svůj nezájem o rozpočet své země Michal  Rusek
17. 12. 2004 Michael  Marčák
17. 12. 2004 Děti nečtou Josef  Vít
17. 12. 2004 Zpravodajství iráckého odporu za dny 4. - 8. prosince 2004
16. 12. 2004 Máme pravdu, říkají česká média Bohumil  Kartous
16. 12. 2004 Stravovací poukazy - že by náhrada za LTO? Petr  Sláma
16. 12. 2004 Paternalistický stát a jeho nesmyslné stravenky Tomáš  Stýblo
17. 12. 2004 Geremek zuří na Almonda
14. 12. 2004 "Kolik budu muset studovat literatury?" Rajendra A. Chitnis
13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
15. 12. 2004 Kachna roku! Fabiano  Golgo
16. 12. 2004 "Svoboda projevu musí být svobodou vyjadřovat nepřijatelné názory"
16. 12. 2004 Levičáci ohrožují národní bezpečnost amerického státu
16. 12. 2004 Kdo je David Horowitz
16. 12. 2004 Marek Benda: "Ve světě je homosexuální lobby zvýhodňována pod tlakem liberálů a médií" Pavel  Mareš
15. 12. 2004 Veda a umenia súvisia Miroslav  Brada
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
19. 12. 2004 "Blboune!" pravil Bůh Ondřej  Stehlík
13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
3. 12. 2004 Novináři jsou kurvy, ale udělejme jim Mikuláše! Zdeněk  Bárta
28. 11. 2004 Advent: Žijte, jako by Boha nebylo Zdeněk  Bárta
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová
14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
8. 11. 2004 Známost vůle Boží vás neopravňuje k tomu, abyste nevěřící mlátili po hlavě Daniel  Ženatý
1. 11. 2004 Pokoj jako řeka, jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby Pavel  Klinecký
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
24. 10. 2004 Nárok na milost mají i darebáci. Jsme pro? Jsme proti? Daniel  Ženatý
17. 10. 2004 Pane, Pane, podívej, co jsme v tvém jménu všechno vykonali... Štěpán  Hájek
9. 10. 2004 Když je tato doba nakloněná tej blbší polovině člověka, tož ja, ale bezo mňa... Olga  Tydlitátová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
19. 9. 2004 „Tím jediným potřebným“ je praktická pomoc a čin Zdeněk  Bárta